Jako štvaná zvěř

V rukách eurohororových mäsiarov, či amerických exploitation básnikov, by sa to vyvinulo v tvrdú žánrovku. Ale francúzsky režisér Serge Leroy pristupoval k takejto látke o dosť inteligentnejšie, ale o to viac neexplicitne. Takže ak radšej umeleckejší prístup, skúste toto. Ináč sa opäť vrhnite na I SPIT ON YOUR GRAVE. (01.11.2013)

Expoitační příběh z francouzských nimrodských luhů, hájů a mokřin. No, nějaké složité dějové linky a křivky nelze očekávat, ba naopak, z obyčejného honu se po znásilnění líbivé Mimsy Farmer stane hon velmi speciální, jelikož se chuděrce obskočené podaří jednoho z lajdů střelit kulobrokem do báchora. Následné nahánění a přemlouvání k ututlání nikam nevede, takže v závěru dojde opravdu do tuhýho. Celkově mě film v průběhu nijak extra nezaskočil ani nenatchnul, ale ten závěr opravdu vynesl ohodnocení jako kvalitu, kdy symbolika s lovem zvěře, speciálně pak přirovnání k pocitům a zoufalým činům tvora si jistého svými posledními okamžiky, je nechutně sugestivní. Dá se doporučit! 80% (08.06.2013)

Nebe se zasmušilo nad pohasínajícím dnem a jen polehlá tráva promáčená lesními jezírky. To byl zase jednou zážitek! No, nezbývá mi říct, že večer po zkouknutí to moc příjemné nebylo. To, co je nejvíce znechucující, je bezpáteřnost místních lovců. Co se příběhové linky týče, je to hodně depresivní. Nicméně poté, jsem si vlastně řekl, je to jenom film. Co se určitě povedlo, je opět český dabing. (09.12.2023)

Špinavý a syrový snímek odehrávající se v ponurých barvách pozdního podzimu. Mladá Helena se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Nejprve je znásilněna, pak smrtelně zraní jednoho z násilníků a následně je štvána lesy jako lovná zvěř. Zprvu má sice možnost využít nabídky všech zainteresovaných, aby se nějak společně dohodli, jenže jí v tom brání nedůvěra. Pomalu a nenápadně se mění uvažování pronásledovatelů, až dospějí k závěru, že Helenu bude nutné umlčet, jelikož ona s nimi komunikovat zkrátka nechce. Útěk hlubokým lesem, hustými křovinami i studenými vodami rybníku je patřičně mrazivý. Snímek sice neobsahuje explicitní násilné scény, ale to mu na drsnosti neubírá. Stačí postřelená ruka a děsivý výraz v očích. Jednou z nejsilnějších scén je moment, kdy Helena stojí uprostřed rybníka. V našich kinech měl film premiéru ke konci druhé poloviny 70. let. (04.09.2019)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... (03.01.2013)