Stan a Ollie

Já tenhle typ životopisných filmů jednoduše žeru a zvlášť pokud se týkají filmového prostředí, respektive skutečných hereckých osobností. Většinou se totiž jedná o snímky velmi zajímavé, poutavé, poučné, a týkající se většinou těch nejzásadnějších, či nejzajímavějších epizod ze života výrazných osobností, a právě snímek Stan a Ollie jsou toho zářným příkladem. Kdo by totiž neznal jednu z nejslavnějších filmových dvojic historie, ovšem každému musí být jasné, že takové partnerství, a zvlášť v této branži, se nemohlo obejít bez komplikací a bez překážek, na což se skutečně právě tento snímek zaměřil a tak jsme tu svědky vlastně poslední štace Laurela a Hardyho, kteří již jako pánové ve věku při svém turné po Velké Británii řeší krom současné palčivé situace i vzájemnou minulost, a i když je to zde vše podáno velice decentním a smířlivým způsobem, přesto jsou tu znát pocity silných emocí s dramatickými následky a určitě se jedná v tomto ohledu o přesvědčivou podívanou, která zaujme a rozhodně nenudí. Každopádně tím nejzásadnějším pozitivem tohoto snímku je ale obsazení ústředních postav Stevenem Cooganem a Johnem C. Reillym, kteří jsou ve svých rolích jednoduše fantastičtí, oba odvádějí strhující výkony, prostě mě oba uhranuli, a už jenom kvůli nim by si měl zasloužit Stan a Ollie pozornost širšího publika. Celkově se ale zkrátka jedná o takový spíš ten menší, komornější typ filmu, což ovšem nemění nic na tom, že se jedná o snímek výrazný a velice poutavý. (21.03.2020)

I když dvě hlavní role ztvární praštění komici, nemusí se dostavit salvy smíchu, aby film, ač tématicky ne zrovna veselý, působil mile a nikdy ne těžkopádně. Chválím oba hlavní herce i hořkosladký způsob zpracování konce jejich kariéry a v paměti mi zůstává jejich poslední společné vystoupení, kdy jsem měl o tlouštíka Reillyho vážně strach. (24.03.2019)

Ten příběh je moc hezký a oba protagonisté jsou vynikající. Sledujeme závěr kariéry dvou kolegů/přátel, přičemž je nám nenuceně a skoro nenápadně zprostředkováno až dojemně silné a přesto něžné pouto, které jim vydrželo i přes různé neshody a odluky. Dnes už se asi v TV grotesky nepouští, takže originál nejspíš moc lidí nevidělo, ale i ve svých filmech působili Laurel a Hardy, jako by k sobě patřili, jako nerozluční bratři a přátelé. Jeff Pope se rozhodl právě tuto stránku vyzdvihnout a předkládá svou verzi, která sice působí mile a čistě, ale ve skutečnosti je to obrázek zidealizovaný a nepravdivý. Resp. to přátelství nejspíš vcelku vystihl, ale fakticky se věci udály jinak. Pokud si potrpíte na korektní filmografii, sáhněte po nějakém dokumentu. Pokud je vám to jedno a Stan a Ollie ve vás probudil zvědavost...raději nepátrejte jak to bylo doopravdy, ušetříte si zklamání z klamání a tento film vás pohladí po duši. Dokonalý protipól ke všem akčním, sci-fi a monster filmům. Tzn. pro někoho těžká nuda. Navíc tento typ humoru (infantilní, jemný, mimický), na dnešního diváka moc nezabere. (05.06.2019)

Mně to tedy příliš vtipné nepřišlo, a tím myslím ty jejich scénky. Nicméně chápu, že někomu se tento, pro mě jendnoduchý, humor líbí. Je to až moc styl Chaplina a Mr. Beana, takže pokud máte rádi tyto dva, stopro budete mít rádi i Stana a Ollieho. Příběh je ale na druhou stranu super a mezilidské vztahy a odlišné povahy zde jedou na plné obrátky. (05.05.2019)

„Starneme. Ale ešte sme neskončili.“ Nie je to geniálny film, ale má veľké srdce a rozpráva silný a nezabudnuteľný príbeh o dvoch priateľoch, ktorí to spolu, až na pár výnimiek, ťahali celý život a prešli si zlým aj dobrým. A za to si ho vážim a mám ho veľmi rád. Neviem, či ma viac bavili postavy alebo herci, ale v tomto prípade je to tak nejak skvelým spôsobom jedno a to isté. P.S. – Dole klobúk ale i za ich manželky. Respektíve herečky, ktoré ich v tomto filme hrali. Hoci i v tomto prípade je to tak nejak skvelým spôsobom jedno a to isté. (22.12.2019)