Známí neznámí

Zuzana Marianková jede na jistotu a bez kapky studu vykrádá scénáře a kousky dříve natočené. Každý ať si o tom myslí své, nicméně já obdivuji umělce, kteří jsou originální. Kteří tvoří něco nového, případně jiného, svého, vlastního. A když je to geniální, budiž jim za to po zásluze dopřána sláva či dokonce bohatství. Ano, je to těžké, nezastírám. Ale to už je úděl kumštýřů. Přezpívávat staré hity a přetáčet starší úspěšné filmy (dnes se tomu říká remake i když filmy od sebe dělí jen třeba 8 let jako v tomto případě) považuji za srabárnu a i určitý projev jakési umělecké nevyzrálosti.  Kdo viděl Perfetti sconosciuti  film podobného jména - Naprostí cizinci, nebude zde ničím překvapen. Chápu to nadšení těch, kteří toto viděli jako první. Ale kdo viděl originál, bude asi napnutý a překvapený stejně, jako kdyby na podruhé četl detektivku a už věděl kdo je kdo a kdo je vrah. Pro mne tedy smůla. Člověk se tak alespoň mohl zaměřit na jednotlivá herectví všech zůčastněných na večírku.  Nejstrašnější byla asi Polnišová, která tedy moc hrát neumí.  Kdo se mi herecky hodně líbil byl Maštalír. Jsem zvědav co nám paní režisérka Marianková připraví jako další remake... Nedotknutelné? Známí neznámí jsou do detailu licenčně vyrobeným Fiatem v Mladoboleslavské Škodovce. Hodnotit tedy lze jen naše řemeslné zpracování, nikoliv design ani výkon italského motoru. Přesto jednu originální věc vyzdvihuji a tou je závěrečná titulková píseň Tiny a Martina Hofmanna - Jedno ráno.  Dávám za 3 krabí chlebíčky a dosoluji. * * * (03.04.2024)

Nejsa ovlivněn originálem či některou ze zahraničních verzí jsem se bavil velmi. Za mě to táhne Martin Hofmann, kterej je opět vynikajicí. Postupně odpouštím Táně Pauhofové Lídu Baarovou, protože od tý doby vyrostla a tady jí to navíc moc sluší. Plus brilantní pointa. Cestou z kina jsem se díval do historie svých zpráv a hovorů, jestli bych tuhle hru s telefonama mohl hrát. Nemohl. (14.04.2022)

Na tom snad nešlo nic pokazit. Prostě kopie italského originálu v československém prostředí. Stejné postavy, zápletky, prostě všechno. Až na pár drobností člověk přesně ví, co čekat. Škoda, že u nás takových filmů nevzniká víc. Holt asi neumíme napsat zajímavý scénář. Herecké výkony jsou taky super. Zasmál jsem se, i když jsem věděl, co přijde. "Jsem prostě teplouš!" (04.09.2022)

Italskej originál považuju za jednu z nejlepších konverzaček všech dob. Viděl jsem ten film několikrát a rád se na něj podívám znovu. Pak jsem viděl německou verzi, která byla taková odlehčenější a přinesla i nějaký nový nápady. I ta německá verze se mi přes nějaký výhrady líbila. Myslel jsem si, že česká (slovenská) verze přinese třeba něco, co je typický tady pro nás. Ale nepřinesla nic. Oni prostě doslova a do písmene obšlehli italskej originál. A to třeba i včetně oblečení postav. Kdo měl puntíkovaný šaty v originále, má je i tady, kdo měl modrou košili a brejle, má je i tady... Navíc některý ty rozhovory prostě nedávaj smysl, když se maj odehrávat tady v našich podmínkách. Já třeba nevim, jak funguje licence na provoz taxi v Itálii, ale když tady v český verzi jedna z postav prohlásí, že svou licenci bude prodávat, tak to je prostě blbost. Nebo tam je postava učitele a on má jako šílenej problém najít si práci. A ty ostatní mu tam jako řikaj, že si prostě nemůže vybírat, že musí vzít jakoukoliv práci. V ČR je učitelů nedostatek a rozhodně by učitel neměl problém práci najít. A navíc je celkově takový nepřirozený, aby Češi a Slováci oslavovali Silvestra tim, že jako u stolu decentně pocucávaj víno a k tomu přikusujou tiramisu a kapary. Asi bych spíš čekal, že v ČR se bude chlastat pivo a jíst nějaký běžný český jídlo. Já opravdu netušim, jestli bylo podmínkou práva na scénář, že se do toho scénáře nebude zasahovat (nebo zasahovat nějak naprosto minimálně), ale v tom případě se na to měli tvůrci asi radši vysrat a netočit nic. Ten originální scénář je sice výbornej, ale naroubovat ho takhle doslovně do našeho prostředí nedává smysl. Pokud originál neznáte, tak se vám tahle předělávka asi líbit může. Já originál znám a tenhle film považuju za zbytečnej a nepovedenej. (03.09.2022)

Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí.  Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 (05.09.2022)