Zbraně pro Prahu

Velmi zručně natočený vysokorozpočtový film, bohužel plný směšných zhůvěřilostí. Ta strana byla tak prognosticky na výši (kam se sere Klaus), že předpokládala, že bude potřebovat v době osvobození (od fašismu, či demokracie) agenta Hlušičku na dráze. Von je teda jen posunovač ale to je krytí. Tenhle drsňák v podstatě vyřeší přísun zbraní do vzpurné Prahy. Co ale čert nechtěl, když jeho fotr vystřízliví, je machr přes děla a to i tak, že z nich sundá kde co-i celou střechu včetně vazby. Zajímavostí filmu je pouze to, že známý představitel fašounů Milan Riehs hraje vlastence a Jiří Kodet jako buržoazní důstojník je této dezorganizované bandě docela platný. Bez zajímavosti je to, že Hana Čížková hraje slepici a Roman Skamene blba. (02.02.2011)

Na většině komentářů k tomuto filmu zaráží jejich historická nepoučenost a neochota vůbec přihlédnout ke kontextu doby i děje skutečného příběhu, který film dokládá. Doba Českého květnového povstání, pozdvižení české obezřetné statečnosti, kterou jedni zatracují, a druzí naopak vyzvedávají jako naši ctnost, dokládá - bez ohledu na věrnost dobovým reáliím - skutečnou atmosféru těch dní. Odboj, decimovaný desítkami úspěšných úderů gestapa a SD (obdoby StB padesátých let), případně RSHA (obdoba NKVD či našeho policejního ministerstva národní bezpečnosti ze stejné doby), byly zdrcující. Vojenská odbojová organizace Obrana národa prakticky zanikla. Do popředí se dostávali ti, kteří zbyli a měli odvahu. Politické rozdíly - a to tento normalizační film reprodukuje přesně - přitom braly zasvé. Bojovali všichni, kdo chtěli, mohli a alespoň trochu uměli. Na pomoc bojující a strádající Praze jely celkem 4 obrněné vlaky. I to je historický fakt. Domyslíme-li tyto zřejmé souvislosti, může se naše kritika soustředit na ideologicky dobrodružné zpracování tématu (připomínám o rok mladší televizní seriál BYL JEDNOU JEDEN DŮM Jana Otčenáška a Oldřicha Daňka a jeho špičkovou umělecku kvalitu). Ale i pak pro ty, které neoslovuje komunismus a jeho tradice, zbývá solidně zpracovaný akční film, který se ctí obstojí vedle většiny současné produkce tohoto žánru. (08.08.2010)

Já naprosto souhlasím s kolegou SLIMAKEM.V době kdy se to točilo-tedy zlatý střed socialismu,se dokonce dalo očekávat že ve filmu bude té komunistické agitace a vychvalování tehdejšího režimu o mnoho víc.S radostí jsem konstatoval že tomu tak nebylo.Slovo STRANA tam padlo snad jenom jednou,jedna jediná minischůze.Film byl o tom o čem měl být dle názvu-o zbraních.Žádné patlaniny tanků-vojenská technika 2.svět.války tak jak byla.Snad ta scéna s najetím do obrněného vlaku-tedy zlomení dělové věže,dřevotříska bohužel praskla moc rychle.No a ten konec-T34 se sunuly jak šneci.Jinak moc fajn.Ono se to tady mladíkům mluví o propagandě-když tu dobu znají jen z vyprávění. (21.03.2009)

Čtu si tady Enšpíglův komentář s tím, že tam zbrojí vojáci s věkem 60+. A kdybych si ten komentář nečet, asi bych si toho stejně všimnul. Zbraně pro Prahu jsou blbost. I když dobře zfilmovaná. Jenže hlavní hrdinové jak kdyby z oka vypadli Seanu Connerymu v Bondovce. Na 150 metrů trefí starým zrezivělým lugerem pohybující se cíl na první střelu a absolutně bez problémů. Následovně neskutečně vokoralej dědek sedí v protiletadlovym dělu, okem míří na barák a snaží se ho pracně sestřelit a ještě k tomu hází děsně drsný hlášky. Nevím proč to tak chtěli, ale tohodle si nešlo nevšimnout. Parta dědků se rozhodli natočit si stylovej akčňák, z druhé světové. Proč ne, no. Alespoň ta propaganda není tak velká. (10.03.2010)

Zbraně pro Prahu nejsou špatný film. Hnací síla filmu je samotný příběh, který je velmi originální a obsahuje mnoho rozmanitých příhod. Krásně i vykresluje atmosféru májových dnů. Z herců dominuje především Jiří Kodet, jehož cynické hlášky mi ještě teď rotují v paměti a vůbec celá jeho postava je v té záplavě schématických postav asi nejživější. Pak tu je Karel Hlušička, který zosobňuje prototyp neohroženého hrdiny (komunisty), který si narozdíl od svého protipólu Kodeta ví rady v každé situaci. Čížková na mě působila dost otravně a zbylé postavy už jsou jen křoví. Teď příjdu k tomu nejhoršímu a to je technická stránka. Nechápu jak režisér Tankové brigády (geniální bojové scény) může trpět věci jako: Pancéřový vlak se srazí s jiným, přičemž se zcela viditelně ulomí dřevěná (pancéřová) nástavba a uletí jak papír někam do křoví. Aby toho nebylo málo, tak se pan režisér ani v dalších záběrech neráčí tuto chybu napravit a tak se tam ona dřevěná nástavba válí přímo v pozadí záběrů dalších 10 minut. Další hrůza jsou přestřelky. SSáci při zásahu skoro tančí a před pěti mladíkama s flintama zdrhne rovnou celá četa SS. Ještě tu máme bonus v podobě dědka, který střílí na stíhačku (model) evidentně vedle, aby jí netrefil a nebylo po modelu. Poslední bojová scéna je taky pěkně sprasená. Tanky místo aby stříleli z 20 metrů do lokomotivy, tak pálí do prázdných vágónů a Kodet trefí panzerfaustem tank, avšak projektil se záhadně odrazí od tanku a spadne do trávy. Vrcholem vší hrůznosti bylo setkání s Rudou armádou, které působilo tak pateticky a zrůdně, že i házení kyticí ustupujícím SSákům, kteří právě vyvraždili celou vesnici, by působilo lépe. (04.08.2008)