Bio Ráj

Příběh malého sicilského kluka a starého promítače je takové celovečerní nostalgické vyznání lásky k filmu. Režisér prý vycházel z vlastních zážitků z dětství, což tu nostalgickou náladu ještě posiluje. Kromě výborného scénáře a režie ještě stojí za zmínku hudba, která tu má dost prostoru, aby mohla zahrát divákům na city. Pro promítače je to prý naprostý doják. ;-) (18.06.2018)

Nádherný, prenádherný film...Film, ktorý ma nesmierne rozosmial a nesmierne dojal a ja som po jeho skončení ostal ako zamrazený. Gratulujem pánovi Tornatoremu k tomuto klenotu, kde je skrátka všetko dokonalé, od hudby Ennia Morriconeho, cez famózne herecké výkony (postava Alfreda je pre mňa jedna z najkrajšich v celej histórii kinamatografie), scenár...skrátka toto je dielo, ktoré nevidieť je hriech a ja sa k nemu ešte určite minimálne raz vrátim ! (08.01.2007)

Pocta staré kinematografii, respektive době, kdy kina často znamenala největší možnou zábavu a místo pro společně sdílený zážitek. Morriconeho motiv, postava starého promítače, síla vzpomínek, hluboký smutek z pomíjivosti a magie sicilského městečka, jehož biograf dá jako čarovný portál zažít celý svět — přesto, že mi lehce nesedla milostná linka, potvrzuji doják. (23.05.2021)

,,NESTYDÍTE SE TROCHU, VE VAŠEM VĚKU, HRÁT SI S KLUKEM? VŠECHNO, CO SLYŠÍM JE JEN: KINO, ALFREDO. ALFREDO, KINO!…“ /// Láska k filmu skrz promítací kabinu. Neuvěřitelný přátelství malýho kluka a starýho promítače Alfreda a kino plný lidí, který se smějou a chechtaj a … Za úspěch (kromě scénáře) stopro může ten malej prďák (Salvatore Cascio), kterej nádherně uvede do děje, aby pak s citem přenechal ovace Noiretovi. Film, kterej pohladí na duši a nažene slzy do vočí. Film, kterej šíří tolik lásky k filmu, kolik jen může obsáhnout. P.S: Verze 124 minut. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád prožívám v osamění chvilky filmový melancholie... 2.) Jsem na filmy, kde jsou malý děti (v úchvatnejch rolích debile!). 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (14.12.2013)

Od kolébky miluji pohyblivé obrázky, s nostalgií vzpomínám na natřískaná kina a tak jsem naivně očekával, že filmová oslava lásky k filmu spiklenecky pošimrá mé filmové choutky. Z počátku se má očekávaní naplňovala, hromadná masturbace v kině měla neodolatelné kouzlo, ale v půlce se snímek zázračně proměnil ve velkou nudu, jejíž uspávací účinky na mou osobu byly v praxi prokázány. (30.12.2011)