Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (373)
Nádherný, prenádherný film...Film, ktorý ma nesmierne rozosmial a nesmierne dojal a ja som po jeho skončení ostal ako zamrazený. Gratulujem pánovi Tornatoremu k tomuto klenotu, kde je skrátka všetko dokonalé, od hudby Ennia Morriconeho, cez famózne herecké výkony (postava Alfreda je pre mňa jedna z najkrajšich v celej histórii kinamatografie), scenár...skrátka toto je dielo, ktoré nevidieť je hriech a ja sa k nemu ešte určite minimálne raz vrátim ! ()
Pokud zde existuje nějaký film, kterému odpustit překypující sentiment, nostalgii, melancholičnost a kýčovitou romantiku, je to právě tento. Jedním dechem zároveň odrazuji od téměř tříhodinové verze, která v závěru až příliš akcentuje románek Tota s Elenou. Srdcem celého příběhu je právě Alfrédo a jeho vztah s Totem, dvouhodinová verze je pohlazením na filmové duši. ()
Když umírá kino, je to pro milovníka pohyblivých okének jedna z nejsmutnějších událostí. A o tom je Bio Ráj, o milostném vztahu diváka k filmu, respektive k "jeho" kinu, kde prožil spoustu nezapomenutelných chvil. Bio Ráj samozřejmě vypráví i o poválečné Itálii. Titulní dětský představitel je vskutku roztomilý drzounek a docela mě zamrzelo, že je v půlce filmu vystřídán dospělejší verzí. Alfredův trik s odrazem promítaného filmu ve sklíčku a jeho následné putování až na stěnu domu na náměstí patří k nezapomenutelným filmovým okamžikům. Ostatně stačí se velmi pozorně dívat, jaké nádherné kompozice vytváří kameraman během celého filmu. NÁDHERA. ()
Když bych měl jedním slovem říci, v čem spočívá kouzlo NOUVI CINEMA PARADISO, řekl bych upřímnost. Film totiž ukazuje život takový, jaký skutečně je. Někdy krásný, jindy trpký. Bez umělých přísad, vykalkulovanosti a přehnaného sentimentu. Od dětských krůčků malého chlapce až po vzpomínku starého muže, jenž si nechal utéci svou životní lásku. Jak sledujeme Totův život s jeho vzestupy a pády, sledujeme i život biografu Paradiso. Neb i ten žije vlastním životem. Režisérova autobiografická vzpomínka na dětství a cestu k filmové režii, vkládá do filmu ojedinělou nostalgickou atmosféru a přirozenou úctu. Krátké ukázky známých italských filmů, jsou připomínkou velikosti italské kultury. Mladá léta malých biografů byl krásný věk, a to nejen na italském venkově. Tenkrát byla ještě návštěva kina kulturně – společenský zážitek. Vše bylo takové roztomile naivní a mělo svoje kouzlo. S dnešní atmosférou to nejde vůbec srovnávat. Zlatá éra biografů je nenávratně pryč, stejně jako mládí stárnoucího člověka. Krom často vychvalovaného hereckého výkonu Philippa Noireta, mě zaujal zejména Enzo Cannavale ve vedlejší roli ředitele kina. 88% ()
Kužel mihotavého světla, vrčící stroj, prázdné cívky, praskající křesla v sále. Dojemný příběh přátelství, které na Sicílii čtyřicátých let na pozadí poválečné bídy vzniklo mezi malým Totem a bručounským starým promítačem, přátelství, jehož pojítkem byla společná láska k ožívajícímu filmovému plátnu. Uřvaní temperamentní Italové, farář zasahující do filmů tehdy, když se mu polibek zdá příliš vášnivý, malý hoch zachraňující promítači při požáru život, návrat do rodné vesnice, hudba, ze kterou stál Ennio Morricone, skvělí herci a nostalgické vyznání lásky k filmu. ()
Galerie (96)
Zajímavosti (24)
- Film, který Alfredo (Philippe Noiret) promítá i na stěnu domu na náměstí a při jehož uvádění začne v kině hořet, je I pompieri di Viggiù (1949). (džanik)
- V roce 2016 vznikla v Městském divadle Zlín divadelní adaptace tohoto filmu. Děj se zde odehrává v poválečném Československu a hlavním hrdinou je Miloš Sedlák (jméno odkazuje na slavného režiséra Miloše Formana). Scénář napsali Vladimír Fekar a Jozef Krasula, který je zároveň i režisérem inscenace, a jak se nechal slyšet, splnil si tak svůj životní sen, po kterém toužil od doby, kdy film poprvé zhlédl. Hlavní role Miloše Sedláka, jeho matky Aleny a promítače Alfréda Vrby byly svěřeny Radovanu Králi, Tamaře Kotrbové a Pavlu Leicmanovi. (funhouse)
- Můžeme si povšimnout, že Toto (Salvatore Cascio) je jako dítě levák, avšak jako mládenec (Marco Leonardi) už je pravák. (Tygrys)
Reklama