Roh Gondoru

Nad komplikovaně promyšleným příběhem o tom, jak mastňák vyjel na sever, zadul si tam na roh, opíchal tři počmárané otyloně z fitka, přijela partička koňomrdů a společně odjeli zase na jih, by asi DžejÁrÁr neuroticky zlomil péro a Příběhy raději nedokončil. Nicméně na poměry amatérského porna je to opět těžký nadstandard s pozoruhodnou choreografií soubojů, skvělou kamerou a maximální epickou atmosférou, jakou jen šlo vyždímat z encefalitických křivoklátských lesů a huhňavě přitroublé gondorgličtiny vypravěče. Už ve svém Řáholeckém žaludovém snajprovi Šimon ukázal, že umí velmi zručně plést z hoven biče a pomalu by zasloužil nějakého toho hodného strýčka, co by mu dal na hraní pár míčů a pořídil práva na nějaké to larpové svingrpárty, třeba od Gemmela. Držím všechny tělesné výčnělky! (24.09.2020)

Budu se sice v podstatě opakovat, ale hledět na skupinku historicky šermujících osob, byť toliko čtyřčlennou, která s rozličným bodnosečným arzenálem nezachází jako s krumpáčem, mému oku ulahodilo natolik, že jsem ochoten jej přimhouřit i nad tím, že jako pravlast pastevců koní mohlo být zvoleno spíše České středohoří a že režisér za flašku medoviny neukecal tuhle partičku o práva na song pod závěrečné titule. (28.09.2020)

Místy se to i přes poměrně kvalitní režii a supr kameru trochu táhne a chybí tomu tah na branku, ale jinak je z toho cítit nadšení pro věc a příběh, byť úplně primitivní, má hezkou pointu. Pěkná podzimní česká krajina, luxusní kostýmy, uvěřitelní herci a skvěle zvolená slova vypravěče (voice-acting v angličtině hodně solidní), která mě instantně vcucla zpátky do Středozemě. V kombinaci s hudbou je z toho cítit přesně ta atmosféra, kterou oplývala prstenová trilogie a kterou jsem paradoxně od té doby nikde neviděl. Hned mě zaplavila vlna nostalgie, takže i přes klasický fan-film look fakt good job. (09.10.2020)

Škoda, že tvůrci tentokrát poněkud opomněli příběh (který byl tak silnou devizou předchozího počinu). Přitom přes krátkou metráž je film dostatečně dlouhý, aby plnokrevné vyprávění unesl - ne jen pár za sebe poskládaných scén (kůň - les - roh - bitka - konec). Na druhou stranu má Roh Gondoru všechnu tu úžasnou jacksonovskou atmosféru, která chyběla Hobitovi, a hudba je naprosto fenomenální (včetně přesahů do Shora). (24.09.2020)

Chtělo to ubrat na nadužívaných tklivých zpomalovačkách, zkusit najít vlastní ksicht namísto kopírování stylu "popravy Boromira" z filmové trilogie a Belfínova "terminátorovská" neherecká dikce tomu také nenapomáhá. Zpracování i akce však solidní, jakkoli to má smůlu, že to přichází po loňském The Knight of Hope od Adorei, kde se laťka šermířské akce v rámci fanfilmů zase o kus zvýšila. A to nikoli pouze v rámci našich luhů a hájů. Z pánoprstenovských fanfilmů však ten doposud nejlepší; i díky tomu, že nemá přepálenou stopáž a nestihne se přejíst. Tvůrci si oproti mnohým jiným uvědomují, že nadšení a fanouškovský zápal je sice dobrá motivace, ale nikoli omluva pro nekvality. Na konci zůstává pocit "když bez ničeho umí tohle, co by asi dokázali s pořádným rozpočtem a technikou". Což je pro fanfilm podobného střihu asi to nejlepší možné hodnocení. (23.09.2020)