Díra

Něco až takhle dobrého jsem teda upřímně nečekal.....Je radost koukat na bandu týpků jak dlouhé minuty mlátí do betonu,cihel a kamení..je fajn, že někdo konečně vykreslil bachaře jako normální lidi bez nutkavých tendencí k šikanování vězňů ..a je příjemné po všech těch překombinovaných scénáristických eskapádách dnešní doby kouknout na pořádný přímočarý oldschool..........V rámci subžánru= plný počet (víceméně) - v rámci filmů všeobecně= zatraceně silný nadprůměr (80%). (02.03.2011)

Musím říci, že mě tenhle film docela dostal, přestože je opravdu dost dlouhý a záběry jsou někdy až nekonečné, tak jsem rád, že jsem to shlédl až do konce a měl tak příležitost si vychutnat jednotvárnou vězeňskou atmosféru a zároveň pocítit velkou vůli po svobodě. Závěr byl ledová sprcha a filmu to dodalo ten správný šmak. (10.05.2009)

Vězeňských útěkových filmů bylo natočeno nespočet. Některé vynikající, jiné slabší. Le trou je pyšným členem té exkluzivnější kategorie, ve které má mimořádné místečko díky svému nevšednímu, minimalistickému zpracování a především díky šokujícímu závěru. Po něm totiž člověk jenom čumí a přemýšlí, jak je fyzikálně možné, že po té ledové sprše, kterou schytal, zůstal sedět jak opařený. (09.11.2011)

Téma útěku z vězení vyloženě zbožňuju. Le Trou se oproti svým bratříčkům zaměřuje těméř bezvýhradně na samotnou práci a jednotlivé charaktery odsouvá trochu do pozadí, čehož důkazem budiž fakt, že jsem si i ke konci občas spletl dvě postavy. Taky je trochu zarážející vstřícné chování bachařů a nekonfliktní vztahy mezi vězni, nový spolubydlící ihned zapadne do party (i když tady nemají moc na výběr). Samotná příprava je na druhou stranu opravdu detailní a zajímavá, což ocením hlavně tehdy, až se sám budu chtít dostat z lochu. A ono na to jednou dojde. (27.08.2010)

Náhoda to tak chcela, že vzápätí po Motýľkovi som videl tento film. Na prvý pohľad sú oba "útekárske" a predsa tak odlišné. Tento až s dokumentaristickou presnosťou zaznamenáva pokus o útek z väzenia. Pri jeho sledovaní nie je divák obťažovaný deklamovanými životnými múdrosťami, ani ho neruší zbytočná hudba. Iba so zatajeným dychom sleduje precíznosť a vynaliezavosť pri plánovaní a úžasnú zručnosť a vytrvalosť pri hĺbení tunela vedúceho na slobodu. Možno niekomu tie dlhé zábery na chlapov zdolávajúcich betónové, či železné prekážky na ceste za slobodou pripadali nudné. Ja som sa naopak niekedy cítil ako spolukopáč. A na pohľad do improvizovaného periskopu určite nezabudnem. (27.08.2010)