Trainspotting

Na první pokus to dopadlo katastrofálně, ono moje rozpoložení hraje tu největší roli v hodnocení filmů, ale tentokrát už tomu nepřikládám takovou váhu, proto se na všechny dobře ohodnocené filmy dívám znovu a zkoumám, kde je ta chyba. Zatím bez vyjímky byla chyba na mojí straně, proto je tentokrát Trainspotting za plnej počet. Tenhle film je dokonalovou sonátou o drogách, při které jsem se sám cítil jako ve feťáclkém limbu. Dokonalý Evan McGragor a celá jeho parta, vhodně vybraný soundtrack, vtipně napsaný scénář a ta nápaditá stylizace... Prostě dokonalost sama, první polovina za ŠEST, ta druhá za ČTYŘI. (16.11.2008)

(1001) Fantastická rozprávka o hledání zlaté, která mě nejvíc zaujala právě tím, že mě nabila pozitivní energií mnohem víc než kdejaké filmy s daleko optimističtějšími náměty. Kdybych tedy neviděla žádný jiný film o feťácích (jako třeba My děti ze stanice Zoo), tak po shlédnutí Trainspottingu bych si raději vybrala závislost na heroinu než třeba nešťastnou lásku. - Po letech navštěvuji své mladické názory a říkám si, že Boyle je pěkný demagog. (12.01.2009)

U několika scén jsem seděl s otevřenými ústy a žasl nad jejich genialitou (Perfect Day). Bohužel se mi ale zdá, že snímek tak trochu vyšumí do ztracena, neboť druhá polovina už tak skvělá není a závěr je vyloženě slabý. Tam, kde mě Requiem for a Dream dokázal dokonale uzemnit, položil Trainspotting otázku "Hm, pěkný, a to už je jako konec?" (08.12.2008)

Nejlepsi film Dannyho Boylea a zaroven jeden z nejlepsich filmu o drogach, kterej se sice nesnazi o nejaky desny bububu, ale bere to spis zabavnou formou, coz ovsem neznamena, ze by nedokazal ukazat, jak jsou drogy na hovno. Jinak celej film je vicemene jen sled scenek s partickou kamosu v cele s perfektnim pohublym McGregorem a psychopatickym Carlylem. Jenze scenek dokonale natocenejch, kamera je fakt spickova, podlozenejch skvelym soundtrackem a nehorazne sviznejch, misty drsnejch a misty vtipnejch. Proste devadesatiminutova dokonala jizda. (14.11.2009)

Perfektní emocionální i myšlenkové působení v drogové tématice zachovávající si neskutečnou svižnost, spád a všechny možné atributy stylového nářezu, jemuž není rovno. Postavy prochází velkým vývojem (+ úžasní McGregor s Carlylem), humor střídá akci, ta se mísí s čistým potěšením vyobrazení mladického života a do něj občas udeří nějaká ta opravdu silná scéna způsobující efekt otevřené huby, či naopak lítostného a moudře přitakávajícího kývnutí hlavou... Danny Boyle má navíc v arzenálu své bravurní režie spoustu vynikajících vizuálních vychytávek a nejen výbornou hudbu samu o sobě, ale hlavně její geniální využití k vymačkání maximální úrovně právě chtěného diváckého pocitu u klíčových scén. 10/10 (16.11.2009)