Trainspotting

Čekal jsem sevřenější příběh, škoda, že je snímek pouze slepencem scének bez napětí, vyjma poslední akce s prodejem drog a následným podfukem. Jistě, i když film nekárá, rozhodně od drog odradí, ať už se nálada pohybuje od vyšinutého štěstí, přes hovna stříkající z prostěradla na všechny kolem, až ke smrti kojence, všechno z toho je zkrátka špatně. Užil jsem si nejrůznější citace - odjezd vlaku jako z Tenkrát na západě, přechod přes přechod jako Beatles a podobně. (16.02.2017)

U několika scén jsem seděl s otevřenými ústy a žasl nad jejich genialitou (Perfect Day). Bohužel se mi ale zdá, že snímek tak trochu vyšumí do ztracena, neboť druhá polovina už tak skvělá není a závěr je vyloženě slabý. Tam, kde mě Requiem for a Dream dokázal dokonale uzemnit, položil Trainspotting otázku "Hm, pěkný, a to už je jako konec?" (08.12.2008)

Tady nemá cenu se o filmu nějak výjimečně rozepisovat. Jde o jedno z nejlepších děl britské kinematografie a jde o film, který vynesl Ewana McGregora mezi hereckou elitu a sebe samého mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou. Danny Boyle již takový úspěch nezaznamenal (neříkám, že v budoucnu ještě nemůže) a tak je Trainspotting vrcholem v jeho režisérské kariéře. Co se týče drog jako tématu, vítězí u mě novější Requiem za sen pro jeho větší důraz na dramatičnost a větší dopad na případné diváky z řad závislých. I přesto ve mně Trainspotting něco zanechal. Drogy jsou svinstvo.. nemám nic proti lidem, kteří je užívají, ostatně, je to jejich věc, ale doufám, že k nim nikdy nebudu patřit. (28.11.2006)

Na první pokus to dopadlo katastrofálně, ono moje rozpoložení hraje tu největší roli v hodnocení filmů, ale tentokrát už tomu nepřikládám takovou váhu, proto se na všechny dobře ohodnocené filmy dívám znovu a zkoumám, kde je ta chyba. Zatím bez vyjímky byla chyba na mojí straně, proto je tentokrát Trainspotting za plnej počet. Tenhle film je dokonalovou sonátou o drogách, při které jsem se sám cítil jako ve feťáclkém limbu. Dokonalý Evan McGragor a celá jeho parta, vhodně vybraný soundtrack, vtipně napsaný scénář a ta nápaditá stylizace... Prostě dokonalost sama, první polovina za ŠEST, ta druhá za ČTYŘI. (16.11.2008)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)