Výbuch

Sociální výpověď o zmatenosti současné dospívající generace v současném světě? Děsí je život kolem tak moc, že z toho až pocitově vybuchují? Filmová exkurze do mysli dospívající mládeže na základě románu Aarona Starmera, který smíchal fantasy motiv s milostnou etudou, ukazující především jaké nebezpečí může číhat v tomto věkovém rozhraní. Zvýšený tlak ve škole, sexuální dospívání, problémy s vrstevníky, sociální sítě. To způsobuje uzavírání se do sebe, kde se tlak kumuluje do takové fáze, že dotyčný sakrálně vybuchne. Jen je to ve snímku prezentováno takovým způsobem, že je divák naprosto zmaten nad tím, co se to vlastně děje a proč. Ve školní třídě prostě exploduje dívka, ze které zbudou jen krvavé stříkance na spolužácích a místo ní zůstane na židličce kaluž krve a to všechno zcela bez vysvětlení. No, tady to chce hodně přemýšlet nad danou situací. Tragický realismus coby portrét hlavní hrdinky ztělesňuje její ztrátu a zoufalství, které se samozřejmě snaží kompenzovat drogami a alkoholem. Realita všedních dnů mnohé mládeže vedoucí jen k neporozumění ze strany rodičů a vůbec celého okolí. Je tu jisté morální varování ve víru hlubokých nepochopitelných záhad, což právě vlivem neznalosti působí snad jako metafora temné sociální satiry. Snímek atmosféricky vyznívá spíše nudně a svým způsobem dost zmateně. Je tak prezentován život mládeže v normálním nebo obyčejném spektru? Nebo v tom je právě ta zmatečnost v duši jednotlivce, které ani rodiče nedokáží prohlédnout, vedoucí k celistvým problémům? Máme tu tak pátrání po příčinách zoufalství soustředíc se převážně na následky. Je jednoduché přijít o život a to bez ohledu jakým způsobem. Onen výbuch je jen neutrálním zpodobněním dané vážnosti. (14.01.2022)

Pohodově obsazené a dejme tomu dvě třetinz celkem úsměvné, ačkoliv smích se v mém případě nedostavil ani jednou. Nicméně celou dobu jsem měl pocit, že téma by zasloužilo vážnější zpracování ať už jako psychologické drama, nebo klasický horor, přičemž romantickou linku bych klidně nechal. Komediální rovina mi k tomu prostě neseděla. A totoéž se dá říct o poslední cca třetině. Film sice přešel do kýženého vážnějšího módu, ale režii to moc nejde. Celkově průměr, který nenadchne a neurazí. 50% (13.05.2021)

Charlie Plummer - velká hvězda v malém filmu. Ale vážně. Viděli jste někdo Aljašku? Tento mišmaš je ovšem plytký a bez příchutě. Jediným smyslem, který byl při sledování úspěšně otupen, tím se stal muj zrak. Jauvajs. Hektolitry krve v příběhu o středoškolácích, kterým bouchají hlavy a nikdo neví proč. (21.02.2022)

Zpočátku třeskutě nápadité, vtipně podvratné romantice ze střední školy (kde spolužáci čas od času samovolně vybuchují v gejzírech krve) už ke konci dochází jiskra i dech, přestože se režisér i sympatický ústřední pár stále snaží. Banální metafora, že (dospívající/dospělý) život prostě není fér a může kdykoliv skončit, tak užívej každého dne, ji taky do výšin neodpaluje. (21.04.2023)

Mal som predstavu, že dostanem cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch, ale tá rýchlo prehrala svoj boj s citlivou (či skôr chápavou) sondážou do emocionálneho života mládeže (ak sa dá nazvať citlivým prístup s pozadím kamarátov a spolužiakov miznúcich v gejzíroch krvi). Autor (či už filmu alebo predlohy - kniha od Aarona Starmera) sa zrejme potreboval vyrovnať s touto fázou života a vytvoril na pozadí bizarného nápadu stredoškolský film (knihu) v tom najlepšom slova zmysle, v hlavnej úlohe s tými, čo ešte málo kalkulujú, no o to viac cítia - a svojim citom veria. Všetko to okolo slúži len k riešeniu základnej mládežníckej otázky - Čo so životom ? - teda otázky, ktorú tí, čo už viacej kalkulujú a menej cítia, respektíve svojim citom menej veria a menej sa nimi riadia (rozumej: dospelí) už nikdy potom nepociťujú tak pálčivo. Ja osobne som pochybnosti ohľadom tejto otázky uspokojivo nevyriešil dodnes - a preto ma tento príbeh o úprimnosti, nevinnosti, irónií a láske, o ich skaze a predovšetkým o prchavých, vzácnych okamihoch, ktoré môžu byť v ktoromkoľvek okamihu posledné, hlboko zasiahol. O to viac, že som čakal cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch. A pre úplnosť nutno doložiť, že línia explodujúcich tiel bola absolútne nezvládnutá, bez vývoja a bez nápadu - okrem samotného nápadu. Iba zábavné pozadie, respektíve prostriedok pre srdcervúci príbeh o mladej láske a strate, komentovaný s citom a humorom a fenomenálne odzbrojujúco zahraný. To u mňa jednoznačne víťazí, hoci sa takému žánru s ohľadom na svoju precitlivelosť voči mladosti vyhýbam. Práve preto - že bez tej absurdne lákavej premisy a menu Briana Duffielda, ktorého scenáre sa mi náramne pozdávajú, by som sa k SPONTANEOUS a k tej emocionálnej búrke, určenej zrejme úplne iným ročníkom, asi len tak nedostal... (27.03.2021)