Výbuch

Mal som predstavu, že dostanem cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch, ale tá rýchlo prehrala svoj boj s citlivou (či skôr chápavou) sondážou do emocionálneho života mládeže (ak sa dá nazvať citlivým prístup s pozadím kamarátov a spolužiakov miznúcich v gejzíroch krvi). Autor (či už filmu alebo predlohy - kniha od Aarona Starmera) sa zrejme potreboval vyrovnať s touto fázou života a vytvoril na pozadí bizarného nápadu stredoškolský film (knihu) v tom najlepšom slova zmysle, v hlavnej úlohe s tými, čo ešte málo kalkulujú, no o to viac cítia - a svojim citom veria. Všetko to okolo slúži len k riešeniu základnej mládežníckej otázky - Čo so životom ? - teda otázky, ktorú tí, čo už viacej kalkulujú a menej cítia, respektíve svojim citom menej veria a menej sa nimi riadia (rozumej: dospelí) už nikdy potom nepociťujú tak pálčivo. Ja osobne som pochybnosti ohľadom tejto otázky uspokojivo nevyriešil dodnes - a preto ma tento príbeh o úprimnosti, nevinnosti, irónií a láske, o ich skaze a predovšetkým o prchavých, vzácnych okamihoch, ktoré môžu byť v ktoromkoľvek okamihu posledné, hlboko zasiahol. O to viac, že som čakal cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch. A pre úplnosť nutno doložiť, že línia explodujúcich tiel bola absolútne nezvládnutá, bez vývoja a bez nápadu - okrem samotného nápadu. Iba zábavné pozadie, respektíve prostriedok pre srdcervúci príbeh o mladej láske a strate, komentovaný s citom a humorom a fenomenálne odzbrojujúco zahraný. To u mňa jednoznačne víťazí, hoci sa takému žánru s ohľadom na svoju precitlivelosť voči mladosti vyhýbam. Práve preto - že bez tej absurdne lákavej premisy a menu Briana Duffielda, ktorého scenáre sa mi náramne pozdávajú, by som sa k SPONTANEOUS a k tej emocionálnej búrke, určenej zrejme úplne iným ročníkom, asi len tak nedostal... (27.03.2021)

Charlie Plummer - velká hvězda v malém filmu. Ale vážně. Viděli jste někdo Aljašku? Tento mišmaš je ovšem plytký a bez příchutě. Jediným smyslem, který byl při sledování úspěšně otupen, tím se stal muj zrak. Jauvajs. Hektolitry krve v příběhu o středoškolácích, kterým bouchají hlavy a nikdo neví proč. (21.02.2022)

Na Youtubu mi vyjela nejznámější scéna ve škole (vy, co jste film viděli, víte jaká), a tak jsem se tak na minutu a čtvrt koukl a zaujalo mě to, tak jsem to raději hned vypl. Samozřejmě jsem potom nešel do filmu jen kvůli vybuchujícím děckám tak jako někteří tady, ale i abych viděl příběh okolo, který by mohl být taky fajn. Nakonec to skončilo tak, že jediná dobrá věc na filmu jsou vybuchující lidi. Hlavní hrdinka je OK, ale někdy se trošku chová jako kráva a kdybych měl být její kluk já, tak bych se s ní kvůli tomuhle přístupu rozešel. Ostatní postavy jsou strašně nezajímavé a mají zde i málo prostoru a významu. Její kluk je takovej trochu trouba, kterej moc neřeší, jak na tom ten jejich vztah vlastně je nebo o čem se spolu baví. Film byl vždy dobrej, když nastala výbušná scéna, a pak i nějakou dobu po ní, ale jinak byl hrozně o ničem. Posledních 35 minut bylo za trest. To šlo rozhodně zkrátit. Epilog jsem čekal trapnej, ale nakonec ušel, takže to aspoň ke konci neskončilo tak špatně. Podle mě Spontaneous nepotřebuje vysvětlení toho, proč se to děje a proč najednou přestalo. Stejně by to tak jako tak smysl nedávalo, a ani to u tohohle typu filmu potřebný není, protože to hlavní náplní nebylo. Vyhodnocení: I Am Not Okay with This má lepší vybuchující scénu 😉🤯 (08.07.2021)

Žánrová směs neurčité chuti 1)  v sobě nese zásadní rozpor mezi vcelku chytrými dialogy, které mezi sebou studenti vedou a neobyčejně hloupou zápletkou - vybuchováním lidí. Jasně, lze namítnout, že výbuchy jsou jen hyperbolickým vyjádřením existencionální nejistoty._____   2)  Spoiler. Studenty nijak moc nezajímá, o co jde. Nezajímá to vlastně nikoho - po prvním mrtvém běží jakési školní vyšetřování, ovšem policie se do věci vloží až po třetí (!) oběti. Je to, pravda, policie federální, ale očividně ani FBI, či co za složku to bylo, nic rozumného vcelku nepodniká. Tvůrci namítnou, že na celou věc nazíráme z pohledu studentů. Pak ale zapomněli dodat, že jde zřejmě o studenty zvláštní školy pro děti s inteligenčním hendikepem._____ 3)  Spoiler. Po celou dobu jsem si říkal: jaké jen tohle může mít vyústění? Jakou pointu mohu očekávat? Odpověď je jednoduchá. Film prostě žádnou pointu nemá, pokud za ni nepovažujeme vskutku blouznivý výrok, že máme žít pro dnešek, protože nevíme dne ani hodiny._____ 4)  Přitažlivý 21letý Charlie Plummer (Dylan) se smyslnými rty, Jared Ager-Foster (Jed) či Peter Bundic (Steve), oba nezjištěného věku, zaručují, že se mám alespoň já chvílemi na co dívat. Zejména dívky jsou ovšem poněkud přestárlé na budoucí maturantky, ať už jde o 24letou Australanku Katherine Langfordovou (Mara, tvoří párek s Dylanem) či dokonce 28letou Kanaďanku Hayley Lawovou (černošská Mariina spolužačka a kamarádka Tess). Ale u studentů zvláštní školy je třeba ocenit, že vůbec k maturitě došli, že._____ 5)  Chápu, že film je zde na ČSFD označen za komedii. Chápu i označení za fantasy. Ale co je v něm ze science fiction, mi do konce zůstalo skryto._____ 6)  Ne, že by snímek nepřinášel i nějaké ponaučení. Zde je to poznání napsané na transparentu, který nese jeden z protestujících před školou: The devil inside your children has found his way out! (16.09.2021)

Středoškolská (skoro) romance, v níž (za nezjištěných) příčin) vybuchují (skoro) maturanti. A v popředí stojí jedna vnadná blondýnka, co by ráda podnikla jeden pořádný (roz)krok do své dospělosti. Brian Duffield je znám svými scenáristickými zakázkami, ovšem výlet do oblasti režie učinil až s tímto kouskem, který by klidně mohl zapadnout mezi sérii Nezvratný osud. Kdyby se mu ale chtělo. A jelikož se mu nechce, hlavně absentuje jakákoliv sestavená teze, co má za následek katastrofické řídnutí řad omladiny, tudíž je zvolen jiný směr i přístup. Komediální romance, prvky scifi i hororu, to není žádné novum. Nicméně se dá na tomto mixu žánrů vystavět solidní podívaná, která má inteligentní až bizarní nástin. A hlavně vnadná Katherine Langford v titulní roli exceluje. Pravda, hraje středoškolačku a ve skutečnosti už není náctiletá, rozhodně však umí podržet svého režiséra. Z jeho režie je víceméně cítit začátečnická neobroušenost i nezkušenost, film v žádném případě nedisponuje závratným tempem a speciálními efekty, co by si zasloužily superlativy, rozhodně však byl podán patřičný důkaz o tom, že koexistence nesourodých žánrů ma v sobě kus neotřelosti a vzácné tolerance. Tak snad se duo Katherine Langford a Brian Duffield ještě (nesexuálně) spojí i napříště a ukojí diváky svérázným dílkem. 8/10 (14.12.2020)