Kluci z party

Původní a již půl století(!) starý film jsem viděl, když mi táhlo na sedmnáct, a vím, že mi tehdy přišel námětově sice hodně silný a na svou dobu odvážný, nicméně zároveň i hodně ukecaný, roztahaný a v jistém slova smyslu nedořečený. Remake od Netflixu se celkem drží originálu, avšak má tu nevýhodu, že v dnešní době podobný snímek již nikoho nemůže šokovat. Herecky je to zvládnuté velmi dobře, byť jsem měl problém s některými charaktery - což byl ale si i primární úmysl. Je až děsivé, jak mohou být některé přátelské vztahy toxické a nebezpečné. P.S. Jim Parsons si letos střihl dva "královsky podlé 4% šmejdy" (viz Hollywood). (31.10.2020)

Netflix sa stáva čoraz viac buzi TV a z popisu filmu mi už ani nie je smutno, ale skôr sa rehocem ako Pročko v parlamente. Že "Sedm gayů se musí vypořádat s potlačovanými city" Pri tom tlačení by ale mali byť opatrní, aby ich náhodou pritom kamoš neklátil a nevenovali mu tak nechcenú hnedú sprchu. Netflix sa už začína tváriť, že vlastne heteráci na svete už ani nie sú a ak sú, tak oni sú tí chorí. Takže odpad. (03.10.2020)

Film ukazuje ,jak daleko jsme v tehle oblasti dosli a jak daleko jeste musime ujit. Hodilo by se to spise na divadelni scenu, ale vyborna kamera chyta rutne intimnosti a mala gesta. Děj se odehrává před tzv. stonewallskými nepokoji, které za rok zareagovaly na policejní razii v newyorském baru gay Stonewall Inn. Následné velké demonstrace způsobily změnu v boji proti útlaku sexuálních menšin. Kamarád pořadatele není gay, dorazí na oslavu narozenin neplánovaně a netuší je jeho kamarád je gay. Před ním si gayové uvědomují , jaké hrají před heterosexuálními lidmi role, které mají neradi. Konfrontuje je to s vlastními prohrami. Nejen kvůli nezvanému hostu, ale také kvůli hloupé společenské hře dojde k vyhrocené konfrontaci různých pohledů na svět. Postupně se film přeměňuje z konverzačního filmu na drama s dusivou atmosférou. Je záhadou, proč se tito muži mezi sebou přátelí. Parsonsův hrdina stále trousí jedovaté invektivy. Dnes už gayové asi mají přece jenom jiné vztahy. (06.11.2020)

Film začíná jako vlekoucí se přehlídka představ o homosexuálech (tedy jako o zženštilých rozpustilých týpcích) a pálí do diváků veselé tanečky, oslovování v ženském rodě; diváci už předem otrávení podobnými atributy zřejmě rovnou odpadnou a neprohlédnou úmysl. Změna přichází ve chvíli, kdy přichází oslavenec, postavy naberou hrany, některé se dobře vybarví a atmosféra začne být jedovatá a tísnivá. Herecky potěší Jim Parsons a Zachary Quinto. Ale na slabou první polovinu nezapomenete (proto hodnocení jen za tři), casting mohl být lepší (skoro se chce zlomyslně říct, že kromě dvou zmíněných áček možná trochu dojel na snahu obsadit gay postavy pouze aspoň trochu známými gay herci s volnem v kalendáři) a vyprávět příběh z roku 1968 (jakkoliv jsou některé typy a trauma gay charakterů stále aktuální) je už trochu retro. Jsem zvědavý, jestli přijdou do módy taky filmy ze života bears nebo kožeňáků. (13.11.2020)

Kluci z party stejně jako pozdější Andělé v Americe patří mezi zásadní díla amerického moderního dramatu. Dramatik Mart Crowley uvedl své Kluky z party na jevišti v roce 1968, a jelikož v té době se tiše zhroutil dávno překonaný Haysův kodex, hra se už o dva roky později dostala na stříbrné pláno. Režie se tehdy ujal William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) a jeho celovečerní verze Kluků z party patří k zásadním a zcela průlomovým snímkům, protože poprvé zobrazoval gaye bez jakýchkoli stereotypů, přičemž herecké obsazení bylo totožné jako na jevišti a právě tato skutečnost přispěla k jeho legendě. O půl století v roce 2018 mají Kluci z party na jevišti obnovenou premiéru a podobně jako Friedkinova celovečerní verze se o dva roky později objevuje nová celovečerní verze opět s jevištním obsazením, kterou na plátno, resp. na stream, převádí Joe Mantello v produkci Ryana Murphyho. Jakkoli se nová filmová verze může zdát zbytečná, protože už Friedkinův film je dodnes nadčasový, také Mantellův film si zaslouží diváckou pozornost. Jednak potvrzuje nadčasovost původní hry a jednak je radost sledovat tu neuvěřitelnou chemii všech zúčastněných pod vedením Jima Parsonse, Zacharyho Quinta a Matta Bomera. Znovu si člověk uvědomuje, jak se bojí říci nepříjemnou pravdu, vyznat někomu lásku a lhát sám sobě. Atmosféra postupně houstne a nakonec vás vyplivne. Friedkinův film si bohužel už moc nepamatuju, ale Mantellova verze je skutečně vynikající a milovníci kvalitních konverzaček by ji určitě neměli minout. (22.06.2024)