Komisař Rex

Zajímalo by mě, co ty naše milé komerční televize vidí na té germánské produkci, že ji sem tak houfně dovážejí. Kdyby se tak ty peníze využívaly třeba na nákup zde nikdy nevysílaných kvalitních kousků z Velké Británie nebo na nějaké "kino náročného diváka" (v rámci možností jejich vzorku diváků, tzn. něco jako byl Hitchcockův cyklus r.1997 na Nově)... vím, utopie. (12.07.2009)

Tenkrát jsem na to koukal často a toho psa jsem měl hodně rád. Připomínal mi našeho psa, kterého jsme tenkrát měli. Ze začátku to bylo samozřejmě vcelku dobré...ale když mu zemřel první páníček...tak to šlo z kopce jak se psem tak i se seriálem. Ten pes byl prý nějaký baron a dokonce měl i nějaké jmění, ale nevim jak to s nim nakonec skončilo. Možná jeho potomci stálě točí v tehdá nejlepší rakouské kriminálce. (5/10) (05.10.2006)

Ze začátku jsem sledoval tento seriál pravidelně a opravdu jsem se bavil. Bohužel s přibývajícími sériemi šla postupně kvalita dolů a dolů a to, co běží dnes, to už je absolutní odpad. Přesto by bylo dost nehumánní kvůli hloupým kokotům, kteří si chtějí ještě namastit kapsy na úspěšném krimiseriálu, dávat odpad. Takže 1 ooobrovská hvězdička patří Rexovi, který je neuvěřitelný a to podotýkám, že nejsem pejskař. A 3 hvězdičky za pár prvních sérií, na kterých jsem v zásadě vyrůstal. Hodnocení odpad zde však opravdu nechápu. (15.09.2009)

Budu teď krutě upřímný, čímž možná leckoho naseru, ale to už je holt můj úděl. Tak tedy s pravdou ven: Nesnáším čokly. Odmala. Pudově. Stejně jako mám pudově rád kočky. Nesnáším pejskaře v parcích a lesích, když na kilometry daleko zasviňují éter svým neustálým neurotickým pořváváním na své čokly, kterým si zvyšují svá bídná sebevědomí. Nesnáším neustálý štěkot jejich čoklů, nesnáším všudypřítomná hovna jejich čoklů. Nesnáším poštěkávání zparchantělých, rozmazlených, zbabělých, samostatného života neschopných čoklů přes ploty kdykoliv, když v meditativní náladě procházím při výletě nějakou vesnicí. Nejradši bych pod přísnými tresty úplně zakázal chov veškerých čoklů. Na bytost označovanou jako "pejskař", tedy na sběrače teplých měkkých psích hoven do igeliťáků, s odporem shlížím jako na jednu z nejnižších forem člověka, jako na nechutnou karikaturu lidské bytosti, jako na vpravdě podčlověka, 'untermensche'. Nedivím se, že ve většině kultur (jako kdysi i v té naší) je výraz "pes" ponižující urážkou, nadávkou. Hnusí se mi lidi, kteří mají čokla coby náhražku dítěte, považuju to eufemisticky řečeno za nezdravé a pohrdám jimi. Hnusí se mi rádoby dojemné a roztomilé filmy i seriály o čoklech. Hnusí se mi senilní důchodci, kteří s tupým výrazem sledují dementní seriály o čoklech, primárně určené dětem nebo absolventům zvláštních škol, mají u nich spokojený oligofrenní úsměv a držku nacpanou houskou se salámem. (17.02.2017)

Svého času to byla klasika a některé zápletky byly i docela nápadité. První díly za tři hvězdičky. Brzy kvalita nezadržitelně klesá a propadá se do hlubin, kam snad ani podobně nezadržitelně zabíjené Místo činu nikdy nespadlo. Řekl bych, že definitivního dna se seriál dotkl po smrti komisaře Mosera, předtím mě ale docela i bavilo na něj dívat. Stockinger možná je "držka", ale nicméně je nedílnou součástí houskově-vídeňské poetiky na hraně nablblosti- Ten seriál si nikdy na nic nehrál... a psa měli vždycky dobře vycvičenýho... bavilo mě to rozhodně víc než Lassie a bylo to i o poznání míň kýčovitý a patetický. (09.03.2007)