Kytice

Sám Brabec mluví o obrazovém kýči a přesně taková jeho Kytice je. Vizuálně samolibá, nekompromisní, uhlazená, prvoplánovitá a KÝČVITÁ.A tak se mi i líbí. Těžko říct, co by s takovouhle látkou udělal třeba Terry Gilliam, nebo zůstaneme-li v našich končinách Vávra nebo Vláčil, ale Brabcovo zpracování mi nevadí. Ač bych si pro Kytici představoval kapku syrovější a bizarnější kabát, kouká se na to hezky. Svatební košile je ideální! (04.05.2007)

Tomuhle filmu malinko ublížila nevyrovnanost a nestejný prostor jednotlivých básní. Kromě tohoto nedostatku ale shledávám samé klady. Většina povídek má správnou atmosféru, která není tvořena příliš slovy, ale hlavně výtečnou Jiráskovou hudbou a mistrovskou prací s kamerou. Herci jsou vesměs působiví a takový Jiří Schmitzer v roli umrlce by mohl docela dobře strašit na hřbitově. Myslím, že i Karel Jaromír Erben by musel vyjádřit alespoň částečnou spokojenost. (30.08.2002)

F. A. Brabec navštěvoval stejnej gympl jako já, ale v hodinách literatury asi nedával moc pozor. Kytice je jedno z mála básnických děl, které jsem přečetl (dokonce několikrát), a obrazy v mojí mysli ani na deset mil nepřipomínaly to, čeho jsem byl svědkem. Jednotlivé záběry sice vypadají dobře, některé dokonce krásně, ale smysl pro dramatičnost příběhu, atmosféru, gradaci, se ztratil někde mezi stránkami a režisérovým mozkem. Např. Vodník má naprosto zprzněnej konec, to není interpretace, ale naprosté popření celého vyznění básně. Svatební košile zase nepřipomínají temný horor s postupným odhalováním nebezpečí, Roden se od začátku houpe na laně s tak bledým obličejem a tak nemožnou intonací, že by neoklamal ani Mařku z Veselokravic. Pán co jede z lesa sám a sám pro změnu vypadá spíš jako loupežník. Nemluvě o Polednici Polívkové, jejíž "dej sem dítě" mi přivodilo málem smrt uřehtáním se. Tohle zkrátka není ten Erben, který klade otázky viny a trestu, který jednou větou nechá dopadnout strašnou skutečnost na čtenáře. Tohle jsou roztahané obrázky bez vnitřního náboje, kde herci přehrávají o sto šest. (10.09.2008)

„Zemřela matka, do hrobu dána.“ Morbidita ožíva. Unikátny, trúfam si tvrdiť, že i na svetové pomery originálny projekt, režisér formou filmových „poviedok“ sfilmoval básne. V tomto prípade mrazivé Erbenove verše. Keď som to videl v r. 2000 v kine, bol som uchvátený, ale najbližšie som si Kyticu pozrel až v r. 2022 a myslel som, že už to nebude ono. Ale je. Vlastne je to možno dokonca ešte o chlp lepšie. Z výsledku je značným spôsobom cítiť prítomnosť manželov Jakubiskovcov a to nielen vo forme postupne sa zväčšujúceho (mimochodom, skvelý nápad) pochodu maškár, aj keď áno, práve z neho najviac cítiť Jurajovu lásku k podobne bizarným atmosférickým scénam. Snímka je sympaticky krátka, vďaka čomu odsýpa a nenudia ani slabšie poviedky. Tá s kráľom je šialene ponurá, až sa nechce veriť, že TOTO Erben skutočne napísal, ale predsa len to v porovnaní s prvými príbehmi nie je ono. Určite sa nedá povedať, že si tvorcovia nechali na koniec to najlepšie. Režisér Brabec mal náročnú prácu, keďže behom jediného filmu musel jednak vystriedať odlišné ročné obdobia (zima, leto), ale tiež natáčal na chodúľoch a pod vodou, nevraviac o „lietajúcich“ pasážach. Snímka je poburujúca, drsná a absolútne úchylná (sekanie rúk a nôh, vypichávanie očí, vražda bábätka, udusenie vlastného dieťaťa). Z pšeničných polí zaliatych obedňajším žeravým letným slnkom na vás dýchne prenikavá, vyčerpávajúca horúčava, jarné ovocné sady sú nádherne rozkvitnuté a jesenným lesom lietajú žlté, červené a hnedé lístie padajúce zo stromov. Herci sú skôr figuríny, než že by mali šancu podať strhujúci výkon, ale minimálne Bolek Polívka ako polednica (!) je nezabudnuteľný i na minimalistickom priestore. Skvelý je démonický Karel Roden, absolútne geniálny je (taktiež na minimalistickom priestore a dokonca v nemej úlohe) Jiří Schmitzer ako umrlec (majstrovsky hnusná scéna behom pár sekúnd prekonáva komplet celoživotnú tvorbu Georgea A. Romera a to hovorím ako jeho fanúšik), k tomu pôvabná Linda Rybová (Rybová! V príbehu o vodníkovi!!) a i na malom priestore dokáže plátno ovládnuť 78-ročná krásne utlmená Stella Zázvorková. Vadila mi nudnejšia poviedka s kráľom a na scénach s rybníkom príliš vidno, že sa herci snažia zadržiavať dych, nepôsobia prirodzene, určite to z ich strany chcelo viac trénovať (najuveriteľnejšie pôsobí bábätko). Vyzdvihnúť musím samozrejme omračujúcu vizuálnu stránku, napr. matka oblečená v expresívnom červenom kostýme stojaca zbedačene v otvorenom okne a na parapete sú položené desiatky červených jabĺk. Brabec je bývalý kameraman, kameru ovládal i v tomto filme a je to sakra poznať. Kino Považan NMnV 2000 (27.12.2004)

"Kytice" je skvelá, silne atmosferická filmová zbierka horrorových básní. Absolutne bezchybná práca s kamerou, výrazné a netradičné hudobné doprovody, výborní českí herci... I celá stavba snímku je riešená veľmi dobre, vrátane záverečného monsters march. Česká kinematografia sa môže pochváliť viacerými silnými dielami a "Kytice" je jedným z nich. **** (31.03.2008)