Kytice

Předem chci upozornit, že Kytici jsem nečetla, snad jen úryvkovitě něco ve škole. O jednotlivých básních nemůžu pochopitelně mluvit, ty jsou (teda podle mě) originál, takže na ně bych si měla stěžovat někde jinde, jinak filmové zpracování bylo docela povedené. Některé básně byly zpracovány hezky, jiné už byly míň povedené. U některých jsem nepochopila, co se v televizi odehrává a to i když jejich předlohu chápu. Jinak je to rozhodně zajímavý film, který ale podle mě není skoro vůbec hororový a nevyzní tak hrůzostrašně jako kniha. (22.02.2005)

„Zemřela matka, do hrobu dána.“ Morbidita ožíva. Unikátny, trúfam si tvrdiť, že i na svetové pomery originálny projekt, režisér formou filmových „poviedok“ sfilmoval básne. V tomto prípade mrazivé Erbenove verše. Keď som to videl v r. 2000 v kine, bol som uchvátený, ale najbližšie som si Kyticu pozrel až v r. 2022 a myslel som, že už to nebude ono. Ale je. Vlastne je to možno dokonca ešte o chlp lepšie. Z výsledku je značným spôsobom cítiť prítomnosť manželov Jakubiskovcov a to nielen vo forme postupne sa zväčšujúceho (mimochodom, skvelý nápad) pochodu maškár, aj keď áno, práve z neho najviac cítiť Jurajovu lásku k podobne bizarným atmosférickým scénam. Snímka je sympaticky krátka, vďaka čomu odsýpa a nenudia ani slabšie poviedky. Tá s kráľom je šialene ponurá, až sa nechce veriť, že TOTO Erben skutočne napísal, ale predsa len to v porovnaní s prvými príbehmi nie je ono. Určite sa nedá povedať, že si tvorcovia nechali na koniec to najlepšie. Režisér Brabec mal náročnú prácu, keďže behom jediného filmu musel jednak vystriedať odlišné ročné obdobia (zima, leto), ale tiež natáčal na chodúľoch a pod vodou, nevraviac o „lietajúcich“ pasážach. Snímka je poburujúca, drsná a absolútne úchylná (sekanie rúk a nôh, vypichávanie očí, vražda bábätka, udusenie vlastného dieťaťa). Z pšeničných polí zaliatych obedňajším žeravým letným slnkom na vás dýchne prenikavá, vyčerpávajúca horúčava, jarné ovocné sady sú nádherne rozkvitnuté a jesenným lesom lietajú žlté, červené a hnedé lístie padajúce zo stromov. Herci sú skôr figuríny, než že by mali šancu podať strhujúci výkon, ale minimálne Bolek Polívka ako polednica (!) je nezabudnuteľný i na minimalistickom priestore. Skvelý je démonický Karel Roden, absolútne geniálny je (taktiež na minimalistickom priestore a dokonca v nemej úlohe) Jiří Schmitzer ako umrlec (majstrovsky hnusná scéna behom pár sekúnd prekonáva komplet celoživotnú tvorbu Georgea A. Romera a to hovorím ako jeho fanúšik), k tomu pôvabná Linda Rybová (Rybová! V príbehu o vodníkovi!!) a i na malom priestore dokáže plátno ovládnuť 78-ročná krásne utlmená Stella Zázvorková. Vadila mi nudnejšia poviedka s kráľom a na scénach s rybníkom príliš vidno, že sa herci snažia zadržiavať dych, nepôsobia prirodzene, určite to z ich strany chcelo viac trénovať (najuveriteľnejšie pôsobí bábätko, ktoré je očividne vo vlastnom živle). Vyzdvihnúť musím omračujúcu vizuálnu stránku, napr. matka oblečená v expresívnom červenom kostýme stojaca zbedačene v otvorenom okne a na parapete sú položené desiatky červených jabĺk. Brabec je bývalý kameraman, kameru ovládal i v tomto filme a je to sakra poznať. Kino Považan NMnV 2000 (27.12.2004)

Erbenovu Kytici jsem hltala už jako dítko školou povinné. Doma jsem knihu neměla, má ji má babička a rituálem každé návštěvy u babičky bylo pustit si z kazeťáku The Beatles a přečíst si nějaké balady z Kytice. Měla jsem své oblíbené. Tento film byl pro mne požitkem a blahem pro duši. Nádherné zpracování děje, skvělé herecké výkony, úžasná hudba a právem si ode mne zaslouží plný počet hvězdiček. (25.07.2012)

První báseň (jediná romance ve sbírce balad) s názvem Kytice autoři stvořili formou jakéhosi videoklipu, ale kupodivu jim to vyšlo. Vodník je sice hodně ponurý, akční a po kamerové a režisérské stránce asi nejlépe zvládnutá balada, herecky tak nějak pokulhává. Svatební košile má sice slušnou atmosféru, ovšem herci působí hrozně nepřirozeně, obzvlášť Karel Roden je histerický a všechno, jen ne děsivý. Ale Jirka Schmitzer coby umrlec nemá chybu. Z Polednice udělal Bolek Polívka komickou figurku a střet matky a dítěte je až moc ad absurdum. Zlatý kolovrat se nepovedl, atmosféra je nijaká, použití hudby taky nic extra (nějaké podivné techno či co), aspoň že Geislerka se tu zase objeví odhalená. Dceřina kletba, sólo pro dvě postavy má skutečně mrazivou atmosféru, při které mi skutečně nebylo nejlíp. Štědrý večer toho s básní moc společného nemá a celkové provedení také nic moc. Přes všechny klady a zápory mám největší výhradu k doslovnému odříkávání básní. Nejlépe by to dopadlo nejspíš využitím vypravěče. Za opravdový klad považuji krásnou hudbu, která zní ve Vodníkovi a při závěrečných titulcích. Celkově (i přes sklamání) film není úplně nejhorší, ale kdybych si měl vybrat jestli si přečtu básnickou sbírku od Karla Jaromíra Erbena, nebo se podívám na tento film, zvolím první možnost. 40%. (10.04.2006)

Tohle že je filmová báseň? Ale jděte. Tohle je přestylizovaná, kýčovitá masturbace, která vůbec nectí Erbena, ani zásady kvalitního filmového vyprávění. Kdyby F. A. Brabec tuhle svojí ódu na vlastní kameramanské schopnosti neprezentoval jako těžké umění, byl bych k němu mírnější, neb ta formální stránka filmu přeci jen má cosi do sebe (navíc tradičně přičítám body za odvahu natočit něco jiného než komedii), ale tahle prostě nemůžu. Já si pod pojmem umění rozhodně nepředstavuji exhibicionistickou a nevkusnou pestrobarevnost a ani ze samotného podání jednotlivých balad nejsem nadšen. Polednice je pouze sled jakýchsi vzájemně nekompatibilních záběrů, Štedrý večer je nesmyslný blábol (kde se ztratila původní Erbenova pointa?) a Zlatý kolovrat je paskvil bez tvaru. Ještě tak Svatební košile má místy docela šmrnc (scéna s umrlcem) a Dceřina kletba má jako jediná Erbenova ducha. Povídám vám, milý F. A. Brabče, že ty tři hvězdy jste si u mě vylsoužil jen tak o fous a že toto nadhodnecení se chystám plnou měrou vykompenzovat, jeslti se vám podaří podobně zmršit i Máchův Máj... (01.11.2007)