Režie:
Jasmila ŽbanićScénář:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Jasna Đuričić, Izudin Bajrović, Boris Ler, Johan Heldenbergh, Raymond Thiry, Boris Isakovič, Emir Hadžihafizbegovič, Reinout Bussemaker, Teun Luijkx (více)Obsahy(1)
Je rok 1995 a Aida pracuje jako překladatelka pro OSN ve Srebrenici. Její rodina je mezi tisícovkami místních, kteří hledají v „bezpečné zóně" OSN útočiště před srbskou armádou. Pár hodin od míst, kde s oblibou trávíme letní dovolené, se schyluje k největší evropské tragédii od konce druhé světové války. Při vyjednáváních si Aida postupně uvědomuje vážnost situace. Jde o osud města i o život jejích milovaných. Podaří se jí je zachránit? Nekompromisní a zároveň hluboce lidský snímek režisérky Jasmily Žbanić svou emoční silou dalece předčí většinu válečných filmů. Nesoustředí se totiž na vykreslení násilí, ale na příběh konkrétní ženy a nepředstavitelná dilemata, která před ní válka staví. Film Quo Vadis, Aida? měl premiéru na festivalu v Benátkách a je nominovaný na Oscara za nejlepší zahraniční film. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (154)
Nejsem odbornicí na konflikt mezi bývalými jugoslávskými republikami a jejich různými frakcemi, takže nedokážu posoudit, nakolik byla ta či ona strana vyobrazena v tomto filmu realisticky, jestli se jedné nebo druhé příliš nestranilo či naopak nebyla vykreslena v příliš negativním světle. Trochu jsem se obávala, aby mi to, že neznám podrobnosti téhle hnusné války, nebránilo při sledování v zážitku, ale nakonec to nevadilo vůbec. Tenhle film má totiž podle mě zejména ukázat pocity člověka, který se ocitl někde uprostřed rozbrojů, které sám nezpůsobil, přesto, i když nechce, musí bojovat - o prosté přežití sebe a své rodiny. A všechny myslitelné emoce, které takový člověk může zažívat, tenhle snímek zobrazuje a předává mistrně. Naděje, beznaděj, láska, nespravedlnost, bezmoc, všechno tu je. Výborně realisticky natočené a zahrané. Vedle Aidiny "linky" na mě silně zapůsobilo například i zobrazení určité beznaděje nizozemských vojáků, kteří možná i chtěli něco udělat, ale prostě kvůli rozhodnutím těch výše postavených (a samozřejmě i některým vlastním chybným rozhodnutím) nezmohli nic. A když ke konci sledujete, jak žena chytá ruku svého dítěte, které je už jen kostrou a mluví na něj, je vám opravdu jedno, jestli je Srbka, Bosňačka nebo kdo vlastně. Zase jednou si říkáte, jak nesmyslné a kruté tyhle války jsou a jak na ně nejvíce doplácí obyčejní civilisté. O to hrůznější vám to připadá, když si uvědomíte, že když se události z filmu odehrávaly, už jste si taky chodili po světě, že se nedíváte na nějakou prehistorii, ale na poměrně nedávnou minulost. A tak jste aspoň rádi, že se tu zase jednou vyloupl film, který všechny tyhle věci dokáže předat tak působivě, podle mě i širšímu publiku, což je důležité proto, abychom na to všechno nezapomněli a měli větší šance, že si to vážně nebudeme chtít zopakovat. ()
Velice silný příběh, který dokazuje na diváka přenést podstatně více uvěřitelnějších emocí než největší hollywoodské dojáky. Tady jde doslova a do písmene o život. Aida běhá, prosí, vymýšlí, žadoní, podvádí jen aby uchránila svou rodinu od jisté smrti. V závěru divákovi docvakne, že každá válka jednou skončí a vy se musíte třeba po zbytek života koukat nepříteli do xichtu! 80% ()
Každý jsme jen jakousi buňkou, polem s klesající intenzitou, mezikružím, v jehož středu jsme my sami, dalším okruhem jsou naši příbuzní, dalším prátelé a známí, a dalším a třeba vlastní etnikum. Pro ostatní lidi máme už sotva nějký pojem v tmto smyslu. To, co se u každého mění a je tak jiné, jsou napětí a odstředné a dostředné síly mezi jednotlivými mezikružími, které se mohou v určitých situacích až zapouzdřit. Dejme tomu, že Aida nakonec tyto kruhy prolomila a splynula s "dětmi svého národa". Možná to ale byla jen ta jedna jediná Aida. Co ostatní Aidy? - Všichni moji oblíbení uživatelé dali ****, možná vzhledem k 20% nejistotě, která je zřejmě historická. ()
Je neuveriteľné, čo sa medzi tak historicky i kultúrne blízkymi národmi stalo. Tá nenávisť tam je dodnes. Ale vojna na Balkáne nebola len Srebrenica, hoci tá sa stala modlou západných médií. V každom prípade film nie je natočený tak impozantne, aby som bol z neho hotový, vôbec to mnou nepomohlo. Vraždenie tisícov ľudí musí byť predsa stvárnené tak, že vám to zoberie dych a emočne vás zasiahne. Tu sa to nestalo. ()
Praktická ukázka toho, že OSN už dávno přežila svůj historický význam a měla by se zrušit. Srebrenica byla pod ochranou OSN a Srbové klidně všechny zdejší muže postříleli zmateně přihlížejícím holandským vojákům před nosem. Jasmila Žbanićová to natočila strhujícím způsobem se zaměřením na hlavní hrdinku v přesvědčivém podání Jasny Duričićové. A závěr je vlastně ještě depresivnější, než jsem čekal. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (2)
- Jasna Đuričić, která hraje hlavní roli tlumočnice, je ženou Borise Isakoviče, který ve filmu představuje generála Mladiće. Často spolu hrají ve filmu a divadle, nicméně v tomto filmu ve skutečnosti nemají ani jednu scénu společnou. (TroiMae)
Reklama