Quo vadis, Aida?

"Jediná věc je nezbytná pro triumf zla - aby slušní lidé nic nedělali" (Edmund Burke). Věděla jsem, na jaký film si kupuji lístky, přesto jsem byla téměř paralyzovaná. Bosenský válečný film o genocidě, za kterou by se měla celá evropská civilizace stydět až do desátého kolena. Neuvěřitelně sílné a pro mě občas obtížně sledovatelné drama, na které jen tak nezapomenu. Svědectví a obžaloba lidského zla a nenávisti. Někdo by si mohl říct, nejsme přece na Balkáně (viz též nový film Dara of Jasenovac), ale přesto cítím jistou aktuálnost snímku i pro naše zeměpisné šířky. Protože i "demokracie se může lehce stát vládou darebáků "opět slovy E.Burkeho. Vysoko oceňuji nejen scénář a um paní režisérky, ale především strhující výkon Jasny Đuričić v roli tlumočnice pro holandské jednotky OSN ve Srebrenici.V kině nás bylo pět. (28.09.2021)

Nejsem odbornicí na konflikt mezi bývalými jugoslávskými republikami a jejich různými frakcemi, takže nedokážu posoudit, nakolik byla ta či ona strana vyobrazena v tomto filmu realisticky, jestli se jedné nebo druhé příliš nestranilo či naopak nebyla vykreslena v příliš negativním světle. Trochu jsem se obávala, aby mi to, že neznám podrobnosti téhle hnusné války, nebránilo při sledování v zážitku, ale nakonec to nevadilo vůbec. Tenhle film má totiž podle mě zejména ukázat pocity člověka, který se ocitl někde uprostřed rozbrojů, které sám nezpůsobil, přesto, i když nechce, musí bojovat - o prosté přežití sebe a své rodiny. A všechny myslitelné emoce, které takový člověk může zažívat, tenhle snímek zobrazuje a předává mistrně. Naděje, beznaděj, láska, nespravedlnost, bezmoc, všechno tu je. Výborně realisticky natočené a zahrané. Vedle Aidiny "linky" na mě silně zapůsobilo například i zobrazení určité beznaděje nizozemských vojáků, kteří možná i chtěli něco udělat, ale prostě kvůli rozhodnutím těch výše postavených (a samozřejmě i některým vlastním chybným rozhodnutím) nezmohli nic. A když ke konci sledujete, jak žena chytá ruku svého dítěte, které je už jen kostrou a mluví na něj, je vám opravdu jedno, jestli je Srbka, Bosňačka nebo kdo vlastně. Zase jednou si říkáte, jak nesmyslné a kruté tyhle války jsou a jak na ně nejvíce doplácí obyčejní civilisté. O to hrůznější vám to připadá, když si uvědomíte, že když se události z filmu odehrávaly, už jste si taky chodili po světě, že se nedíváte na nějakou prehistorii, ale na poměrně nedávnou minulost. A tak jste aspoň rádi, že se tu zase jednou vyloupl film, který všechny tyhle věci dokáže předat tak působivě, podle mě i širšímu publiku, což je důležité proto, abychom na to všechno nezapomněli a měli větší šance, že si to vážně nebudeme chtít zopakovat. (25.10.2021)

„Ále, kráčím si takhle vstříc pěkně zkurvené životní mizérii, přičemž u toho budu dost hustě sugestivní, místy až močopudná, taxi holky a pupušové určitě nachystejte kapesníky.“ Dramaticky docela silný až tísnivý film, u kterého si rozhodně nebudete vesele podupávat Verdiho árie či pobrukovat Sienkiewiczovo libreto k nim, jak by mohl název napovídat. Válka je prostě zmrd, kor válka mezi necivilizovanými animálními hovady na obou stranách, kterou pak vesměs odsírají civilisté. Je sice trochu tendenční svinstvo, které leckomu může černovybělit historické události, už tak oběma stranami 25 let post coitum brutálně zkreslované, vyobrazit Srby jako největší kundy a nezmínit, co za SS zvěrstva poturčenecký dobytek z ARBiH pod vedením snad nejhoršího (a asi i nejvychcanějšího) válečného zločince celého konfliktu, Nasera Zkurviče, jenž paradoxně vyklouzl z celé té Haagské frašky, neméně masově prováděl před Srebrenicí etnickým srbským civilistům v rámci účelových provokací, čistek i čirého sadismu. Takže si pěkně zachovejte divácky odstup, jediná pravdivě černobílá věc na celém spektáklu bylo vyobrazení obvyklých zpolitizovaných impotentů z UNPROFOR, kteří naslibovali bezpečné zóny, načež hezky Mladičovi nashromáždili celé porážkové stádo a arivederči, čímž jsou de facto za celou tu masárnu úplně stejně odpovědní. (22.09.2021)

Prečo som mal počas filmu pocit, že sa pozerám na Hotel Rwanda, len v európskom vydaní? Lebo podstata zabíjania je všade rovnaká, len prostriedky sú rôzne. A dôvodom vždy nenávisť, ktorú tak radi niektorí vyvolávajú a živia, lebo im asi prináša nejaké potešenie. A to všetko na našom (civilizovanom?) európskom kontinente v minulosti dávnej, nedávnej a rovnako aj dnes. Film sa do toho oprel poriadne a vyvrcholil predzáverečnou scéniu obhliadok pozostatkov, a našťastie, neskončil úplne depresívne. –––– Odjeli už tři náklaďáky raněných. Ani jeden nedorazil do nemocnice. Mám z toho fakt blbej pocit. (05.04.2024)

Každý jsme jen jakousi buňkou, polem s klesající intenzitou, mezikružím, v jehož středu jsme my sami, dalším okruhem jsou naši příbuzní, dalším prátelé a známí, a dalším a třeba vlastní etnikum. Pro ostatní lidi máme už sotva nějký pojem v tmto smyslu. To, co se u každého mění a je tak jiné, jsou napětí a odstředné a dostředné síly mezi jednotlivými mezikružími, které se mohou v určitých situacích až zapouzdřit. Dejme tomu, že Aida nakonec tyto kruhy prolomila a splynula s "dětmi svého národa". Možná to ale byla jen ta jedna jediná Aida. Co ostatní Aidy? - Všichni moji oblíbení uživatelé dali ****, možná vzhledem k 20% nejistotě, která je zřejmě historická. (21.11.2022)