Tři

Výborná vojnová dráma zachycujúca tri ťažké životné okamihy zo života Miloša Bojanica. Staneme sa tak svedkami davovej psychózy civilistov na železničnej stanici a popravy nevinného človeka len kvôli tomu, že nemá doklady, honu nemeckej jednotky na dvoch záškodníkov a neľahkého rozhodovania o vine kolaborantov po vojne. Produkcia je výborná a všetky časti príbehu majú výbornú atmosféru vytvorenú minimom dialógov len pomocou obrazov. Možno pri poprave mohli mŕtvemu novinárovi urobiť aspoň diery do kabáta a Slobodan Perovic mohol svoju smrť zahrať hodnovernejšie. Ostatné herecké výkony sú výborné a herci svoje roly hrajú perfektne, či už majú dialógov veľa alebo málo. (22.10.2023)

Poviedkové filmy majú spravidla nevyrovnanú kvalitu jednotlivých častí, ale na druhej strane sú spravidla dejovo späté prostredníctvom napr. hlavného predstaviteľ, ako je to aj v tomto prípade. Film považujem za zaujímavý, i keď nie mimoriadny. Prvá poviedka ukazuje mentálne nastavenie ľudí na Balkáne, druhá mi pripomenula Démanty noci a posledná ukazuje zložitosť rozhodovania o živote a smrti pri chýbajúcich kritériách a čase. Zjednodušene by sa dalo napísať, že ide o konfrontáciu konania v prvej a v tretej poviedke. (19.02.2023)

Velmi působivý film s válečnou tematikou, v němž v podstatě chybí spektáklové pojetí bojových akcí a místo toho jsou sugestivně vyobrazeny chvíle, jež s takto úzkostným stavem univerzálně souvisejí kdykoliv, momenty čekání, náhlých spontánních peripetií, bezcílného útěku neznámem, osudových chyb, složitých dilemat a trestání viníků. Třemi částmi (vycházejícími z povídek Antonije Isakoviće) prochází postava studenta, posléze vojáka na útěku a nakonec člena místního partyzánského vedení Miloše Bojaniće (Bata Živojinović), za jehož individuálním osudem však můžeme cítit příběh mnohých, jež válečnými lety prošli. V první části jako člen zoufale čekajícího davu na nádraží přihlíží zastřelení nevinného fotografa, náhle nařčeného ze špiónství, při osamoceném napjatém útěku bažinatou krajinou se setkává se smrtí ještě z větší blízkosti, když na chvíli spojí a pak zase rozdělí síly se ztraceným partyzánem, jehož mezi křovisky dostihnou Němci a nechají jej upálit v chýši, a v závěru je naopak sám nucen rozhodovat o popravách těch, jež se provinili zradou národa styky s nacistickými okupanty, včetně dívky, k níž cítí lítost, ale logika trestu mu nedovolí ji omilostnit. Petrovićův mezinárodně průlomový snímek (nominace na Oscara) o různých podobách smrti, strachu, krutosti a zmaru, je dusivě intenzivní v detailech i celkovou atmosférou a připomene svým univerzálním záměrem (i strukturou) například Eroicu Andrzeje Munka. (03.01.2013)

Pěkný styl, ponudnělý výsledek. 1)  Nejlepší je první povídka. Atmosféra strachu, nejistoty a davového chování je suše a výstižně zobrazena. Nedejte se mýlit tím, že jde o prosté vesničany. Davová psychóza zachvátí i hejno intelektuálů._____ 2)  Pointu druhé povídky jsem odhadl hned na začátku a tím pádem jsem se při honičce nudil. Démanty noci, o kterých se zmiňuje nascendi, byly alespoň napínavé._____ 3)  Třetí povídka představuje rezignaci a zcela postrádá, alespoň pro mne, dramatičnost._____ 4)  Pro ve své době asi dost objevný film mi dnes stačí jen velmi slabé tři hvězdičky._____ 5)  Výstižný koment: nascendi***, Volodimir2*****. (12.04.2023)

Tři příběhy ze začátku, prostředku a konce války. Všemi příběhy prochází postava Miloše (znejasnění jednotné identity, skoky v čase mezi povídkami), všechny příběhy končí popravou. V úvodní povídce umírá nevinný člověk, Miloš je bezejmenný a pasivně přihlížející. Druhá povídka je dynamickou a vrcholně napínavou štvanicí na Miloše a jeho partizánského druha (použitím pohyblivé subjektivní kamery se některé sekvence blíží Němcovým Démantům noci, které vznikly zhruba ve stejné době). Ve třetím příběhu Miloš již jako funkcionář nechává jít na smrt ženu, které jej eroticky přitahuje, ale byla milenkou německého důstojníka. (04.02.2004)