Kovboj Bebop: Lovec odměn

Tento seriál je jedním z nejlepších anime, se kterými jsem měl zatím tu čest. Odehrává se v budoucnosti tohoto světa, vesmírné cestování je samozřejmostí a půlka sluneční soustavy je osídlena. Animace soubojů je lehce rozevlátého charakteru a je vskutku vynikající, stejně tak jako animace v celém seriálu. Hlavní hrdina je ležérní typ ve stylovém obleku, kterého si oblíbíte hned po první atmosférou nasáklé epizodě. Pár prostředních epizod seriálu je sice trochu slabších, ale fenomenální zakončení to více než vynahrazuje. Co však mě na tomto anime oslovilo zdaleka nejvíce, je soundtrack, který se skládá z bluesových a jazzový songů nejvyšší jakosti. (08.12.2008)

I think it`s time to blow this thing, get everyone and stuff together... (Vynikající noirová pochoutka, provoněná melancholií mezihvězdných prostorů a cynickým humorem ostřílených lovců odměn. Spike a Jet přiberou vlastně velice obyčejného psíka Ein, potkají Faye, která jim zpočátku nepadne do oka (s podivem :), ale jak víme, co se škádlívá, mívá se rádo, a přestože kromě zvířat a ženských nesnáší Spike (otázkou je jesli mu to věřit) už jenom děcka, doplní kompletní posádku vesmírné lodi Cowboy Bebop i spratek neidentifikovatelného pohlaví jménem Ed. Bang! Ó vesmíre, div se, nevzinkne žádný guláš, ale jeden z nejveselji smutných animé příběhů jaké kdy oko mé spatřilo. Na klišé se tu hraje minimálně, hudba na druhou stranu hraje vskutku první housle. Převážně jazzový, ovšem místy žánrově velice široce zapřáhlý soundtrack se stává takřka ústřední postavou, diktující rytmus a náladu vyprávění ústředního příběhu i jeho nezbytných odboček, které převypravují minulost posádky lodi). ...three, two, one, let`s jam! 90% (08.10.2008)

"Rozumnět si beze slov" je část jednoho mého oblíbeného přísloví, které na tohle anime dost sedí. Díky němu je také tak neobyčejné. Nesmím však zapomenout ani na jeho originalitu hudební kulisy, kde často zaslechnete prvky různých žánrů jazzu, ale také sem tam zazní i tóny harmoniky na připomenutí, že je to opravdu westernové sci-fi. Epizodický děj se ve většině anime brzy omrzí, ale K.B. se neunavil ani po deseti dílech, kde sršil neustále novými a novějšími nápady. Střídá vážné, až úvahové díly, někdy plné nostalgie, s nevyřízenými účty, ale i s amnesií ovlivňující jednu z postav... se střeštěnými epizodami, které jsou plné vtipných dvojsmyslů, narážek, gest a nezapomenutelných hlášek. - Přibližují vám tak postavy netypickým způsobem, kdy rozlišují jednotlivé charaktery výraznou osobitostí. Když jsou však spolu, nehádají se tak často, jak byste si mohli myslet. Dokáží být totiž empatičtí i tolerantní vůči sobě navzájem. Díky jeho jedinečnosti mu dávám 5, bohužel slabších kvůli konkrétní chvíli, která mě velice zklamala, víc vám ale už nechci spoilerovat.. :) (02.04.2014)

Nepůjdu tak daleko abych tento kousek uctívala jako modlu nebo dokonce prohlásila, že je to nejlepší anime, které jsem kdy viděla. To ani náhodou. Ale souhlasím s názorem, že stojí za to se na něj podívat. Už jen proto, že je to kult. Vtip, akce, fanservice, noir, atmosféra, jazz, dokonalý opening, fajn ending, typická 90's animace... Jenom příběh jaksi chybí. Respektive objeví se až úplně na konci a pak skončí stejně rychle jako začne. A taky postavy (s výjimkou snad jen Spika), ač víceméně sympatické, jsou šíleně prázdné a ty jejich jednoepizodové nebo ještě lépe pětiminutové backstories s dalšími ještě prázdnějšími postavami jim na hloubce nepřidají. Ve výsledku to pak znamená, že se mi 90% děje za těch pár let naprosto vykouřilo z hlavy. 7/10 ~~~ EDIT: Rewatch po zhruba 10 letech mě bavil více, protože jsem za tu dobu stihla dozrát do cílové divácké skupiny, ale to si zase člověk začne všímat jiných věcí, třeba jak strašně se všechno podobá Lupinovi III, jen s vesmírným zasazením. Ale i tak je to pořád fajn a můj původní názor se zase až tolik nezměnil. A tohle sedí. (17.04.2015)

Zvěsti o inspiračním zdroji pro Whedonovo Firefly nelhaly, protože posádka Bebopa i při omezeném počtu čtyř a půl člena působí dokonale nesourodě a v mnoha ohledech absurdně. Space cowboy jde ale ve své neuchopitelnosti ještě o něco dál, protože jeho rozpětí dosahuje snad ke všem žánrům, a co je nejdůležitější - umí ve všech naplno zabodovat. Ať je na programu horrorová Toys in the Attic, k zbláznění vtipná Mushroom Samba nebo akcí i hlubší myšlenkou nabitá Pierrot Le Fou, berou si scénáře z profláklých vyprávěcích postupů hlavně to nejlepší a dané ingredience přetaví v hodně chutný výsledek. Na nejvyšší hodnocení to ale paradoxně nestačí právě kvůli s tím spjaté epizodičnosti. Hlášek, vystřílených nábojů i Spikových hlubokých pohledů je sice dost a dost, ale hlavní zápletce se ve výsledku dostane jen nějakých šesti epizod, což je vzhledem k atmosféře Syndikátu a charismatu samotného Viciouse až trestuhodná škoda. (22.04.2014)