Želary

Želary jsou slušné drama odehrávající se za druhé světové války. Řadím je hned za Sekala, ale neměly na mne takový účinek. Aňa byla skvělá jako vždy, časem jsem si zvykl i na Györge. Lecos z děje se dalo očekávat a místy mi to přišlo takové zbytečně jednoduché. A konec to zazdil, což je velká škoda. Nechci spoilerovat. Jelikož filmy z tohoto období mám rád a jelikož se mi líbila kamera, zvuk i herecké výkony dám za 4 ale je to s odřenýma ušima. * * * * (22.04.2013)

Vzhledem k tomu, že jsem Jozovu Hanuli četl, vadilo mi na filmu dost věcí. Třeba uhlazenost, která obrušuje hrany všemu syrovému z knížky (až na působivý konec - když si odmyslím ten dovětek). Ale hlavní výtka směřuje k způsobu, jakým byla podána přeměna hlavní hrdinky. Nevěřil jsem, že měla nějaké problémy se adaptovat, do Jozy se zamilovala prakticky hned, stačilo, když se umyl. Postavy mimo ústřední dvojici jsou jen naznačené, člověk si musí vzpomínat, co se o nich dozvěděl v knížce. Celkově zklamání... (30.01.2006)

Stejný dojem jako z Tmavomodrého světa. Budeme-li se držet dvojího metru, můžeme obdivovat, že "na český film" je tu všechno větší, výpravnější, dramatičtější. Ale jinak nezbývá než konstatovat, že jsme viděli další z řady tříhvězdičkových filmů, jaké se nemusejí stydět před zahraniční konfrontací, ale samy o sobě ničím nevynikají. To nemyslím nijak zle, jen na mě víc působí komornější filmy. 60% (01.11.2006)

Tož bylo to hezké, ale tak nejak z dálky. Šok z nouzové, okamžité a totální změny identity, vyrovnávání se a přijetí, atmosféra stálého ohrožení – nic z toho mi tento film nedává vidět, pouze mě zdlouhavě informuje, že se to děje (zdlouhavost mu však nebrání nechat hrdinku vklouznout nahou do náruče alter-manžela naprosto z ničeho nic). Rovněž nové (velmi konkrétní a osobité) prostředí je ukázáno jaksi zdálky, jako folklórní skanzen. Nebo proč je bezradnému divákovi konstatováno, že i v rámci tohoto prostředí je to horší než zlé – totiž v místními opovrhovaných „Želarech“? Tak buď se tím zabývám nebo to nevnucuju. Totéž o morálně-ideových dilematech v kolegiální konfrontaci učitel – farář. Vůbec jsem nepobral ten zarputilý mindrák vesnického protektorátního učitele z místního raubíře. A otčímův řemen na zádech tehdejšího venkovského ogara jako základ melodramatu? No nevím. Poměrně brzy se to pak celé začíná rozpadat v barvotiskové obrázky drsného horalského života, do nichž nevím odkud občas přilezou esesáci někoho odpravit. Za těchto okolností mi pak i finální řádění bodrých osvoboditelů bylo vcelku lhostejné. (Sledoval jsem prostě jakési tragické „Musíme si pomáhat“ na ruby.) Aňa Geislerová, působící zde krásným klasicky filmovohvězdoidním dojmem, mohla zazářit, bohužel nemá pořádně na čem. Ve výmluvném sice, ale hluchém filmu může jen předvádět požadované emoce v aktuálních situacích. Její chvilkový azyl u Zity Kabátové a Sv. Beneše kvituji jako projev Trojanova smyslu pro tradici. K tomu Ivan Trojan úplný Bartoška. Překvapivě vkusný farář Donutil má jako na potvoru zrovna tady velmi omezený prostor. Vůbec je tam toho moc a všeho málo. Epilog, v němž hrdinka po letech podstupuje setkání dvou svých životů, mohl být působivým završením impozantního filmu se skvěle postavenou osnovou. Kdyby se vybudovalo víc než jen osnova. Pak bych snad také mohl Jozovu smrt považovat za tragické uzmutí nového hrdinčina života (do nějž byla hozena a k němuž se poctivě protrpěla) a ne za preventivní řešení hrozícího dilematu. Jo a ta vystřižená scéna „obřad“ tam zrovna být mohla. Ponechání scény „Irča“ by zase předešlo nejednomu mému nedorozumění. Dvě a půl hvězdičky. Dvouřádkový komentář od Ony v podstatě vystihuje můj celkový dojem. Pozoruhodně detailně se shoduji s Šandíkem, přestože se zásadně lišíme v celkovém zhodnocení. (07.09.2011)

Výborný a silný příběh ženy, která prožívá německou okupaci ukrytá v dřevěnici v horské osadě pod novou identitou a s novým přiděleným manželem a s novými zvyklostmi. Výborný scénář. Strhující je výkon Geislerové, potěšili i Cserhalmi, Donutil a Dušek. Pár výhrad: Knižní děj Želar se odehrává na chotárech kdesi v zadních Moravskoslezských Beskydech či Javorníkách. Natáčeno však bylo v okolí Zazrivé na Slovensku, tj. na rozhraní Oravy, Kysuce a Malé Fatry. A přízvuk horalů ve filmu je ryze pražskou imaginací a vůbec neodpovídá, nejvíce připomíná nenarozeného křížence ostravského nářečí a slovenštiny. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9061-zelary/videa/ (09.12.2009)