Bota jménem Melichar

„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. (07.05.2013)

K dnešnímu svátku přeju Hromnicím vše nejlepší, hodně štěstí a zdraví, tj. aby jejich kůže nikdy nepopraskala, lásky od jejich majitelky, dostatek kvalitního krému a hlavně dostatek odpovědných majitelů psů, kteří produkty svých čtyřnohých miláčků poctivě sbírají z chodníků, a to prosím né pomocí chudáků mých papírových či igelitových příbuzných, ale pěkně lopatičkou, a házejí je do dostatečné vzdálenosti od trasy do školy, např. sousedům přes plot. (02.02.2016)

Troška se toho filmu ujmul, protože nikdo jinej ho točit nechtěl. Však ani nenapsal scénář a možná právě proto se jedná o snesitelnou záležitost, která ovšem člověku v hlavě moc dlouho nezůstane a i těch 71 minut se zdá být dlouhých. 80.letá se tady projevují tím nejhorším způsobem. Petra Kotvalda si připomeneme Holkami z naší školky a pak nějakým pro mě neznámým (a ještě horším songem.) Fuj! No buďme rádi, že se to obešlo bez Míši Davida. (27.06.2019)

Pěkný film pro děti, u kterého se ale pobaví i dospělí. Milá záležitost, lepší průměr. V rámci Troškovy tvorby patří jednoznačně do TOP 5 (Slunce, seno a pár facek, Slunce, seno, erotika, Melichar, Poklad hraběte Chamaré a Jasněnka). Opravdu Z. Troška točil slušné filmy opravdu jen za minulého režimu (s výjimkou Slunce, seno, erotika). (15.01.2011)

Velmi vtipný film ze školského prostředí z dob socialismu 80. let. Nejedna hláška je opravdu povedená a po zamyšlení následuje hořký pocit, jak dokáže jeden český režisér natočit vtipnou komedii a zároveň o několik desítek let později točí takové sračky. Jako by si Zdenda vyplýtval veškerou svou vytříbenost právě v tomto snímku. Ano, považuji tento film za nejlepší Troškův výtvor na pozici režiséra a mnohem raději si ho pustím 5x než jakýkoliv jiný jeho film (některý i jednou). Do prostředí školáků se (hlavně v mém věku) krásně dostává, David Rauch jako Dochleba je skvělý, Jolanka je prostičká dívka, o které sní každý kluk a Honzík je prostě prima mladší bráška. Plus netradiční zápletka a o dobrý film je postaráno. (17.11.2016)