O princezně Jasněnce a létajícím ševci

V dětství jsem tuto pohádku odmítala, dnes uznávám, že má určité kvality - mladý Potměšil, pořádně hnusné a nebezpečné zlo, krásná (ale taky dost ufňukaná) princezna. Co ale nadále nemůžu překousnout, je král a jeho posluhovači, vynechat by se určitě dala i postava Černavy. "Myšičko, pojď ke mně, pojď, maminka tě spapá." (09.04.2008)

Tahle pohádka je důkaz, že Troška uměl točit dobré filmy o do začátku 90. let byl zdatným filmařem. Potom mu asi prdlo v kouli a počínaje Princeznou ze mlejna ztratil nadobro soudnost a jeho tvůrčí schopnosti upadly a ztratily se někde v bezedných bažinách trapnosti a nevkusu. A velice pochybuji, že by opět dokázal natočit film, kterým by se z těch bažin vyhrabal na povrch kvalitního režisérského postu, ke kterému v 80. letech patřil. (31.12.2017)

Vím, že je to určitá pohádková klasika a že tady Honza Potměšil ještě mohl chodit, takže je to jeden z mála snímků, kde můžeme ocenit jeho herectví, ale prostě mi přijde na jednu stranu zbytečné, že se Blanarovičová pořád jen pitvoří, na druhou je tam docela hodně temných motivů až hororových. A někdy se postavy prostě chovají poněkud pitomoučce, aby se holt stalo to, co scenárista potřebuje. Ale jinak jo, docela dobře se na to kouká, slušná kamera, dobré lokace. Ale jinak na podobné létací téma raději animovaný O Honzíkovi a Barušce. (13.10.2016)

Tato pohádka je rozpolcená, nevyvážená a nedodělaná. Troška ji zbytečně komplikuje, natahuje. Každý dobrý nápad, utopí v blbosti. Humor a místy napětí sice mnoho zachraňuje, bohužel spousta pasáží je bez nápadu a takové té pohádkové atmosféry. A právě ona česká pohádková atmosféra (či jak to mám popsat) zde skoro chybí. Celkově jde o jednu z posledních podařených pohádek, která však na své starší sestřičky nemá ani náhodou a v mých očích ji zachraňuje jen to, co u nás za kvalitu vznikalo po roce 1990. (30.01.2007)

Dodnes si pamatuji, jak byl vánočkový národ šokován Troškovou pohádkovou prvotinou. Reflektoval to dokonce i Dikobraz ("Pohádka končí, diváci vylézají z úkrytů"). Tehdy Troška ale ještě nebyl totální Troška, duo kanálnických (opravdu strašných) čarodějnic bylo něčím šokantně novým (navíc byly zlé a s poměrně jednoznačně určitelným pohlavím), celkem pohádka měla svůj půvab, ačkoli lakované lodičky jako erbovní atribut hlavního hrdiny mi dost kazily dojem. Jak dalekosáhle se tady nerespektují zákonitosti žánru, mě upozornila teprve otázka tehdy ještě ne pětileté dcery: "Jak to, že si dávají pusu, když se ještě nevysvobodili?" (23.05.2012)