Slunce, seno a pár facek

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

Nejlepší díl celé trilogie - snad také proto, že co cenzura vystřihla Troškovi z prvního dílu, bylo částečně do druhého zakomponováno. Každopádně diváci se v létě 1989 hodně dobře bavili a scéna s policajty, tedy příslušníky VB, v závěru vyvolávala hurónské salvy smíchu. ,,Matoušková (sedající na koště), už zas? Vono nestačí, že vás dvakrát sestřelili?" Možná je problém v tom, když se Slunce sledují jen jako komedie...charaktery postav jsou totiž opravdu ze života a nastavují zrcadlo i mnohým z těch, co ani z venkova nejsou. Rozhodně soudobé české komedie nejen že nebaví, ale z větší části jsou vrcholem stupidity a trapnosti ( kam bohužel spadly i všechny Kameňáky....). Prosimvás, soudružky děvčata...hale předsedo, neurážej.... (05.08.2010)

Intošové a ctihodní teoretici mají z Troškova jména pupínky bez ohledu na konkrétní film, jenže já aspoň trochu znám venkovskou mentalitu a přece jenom ještě pamatuju atmosféru před rokem 89, kdy se ty politicky mířené hlášky setkávaly s obrovským ohlasem u publika. Bylo mi 10 a s rodinou jsem na tom byl dvakrát (letňák ve Zbiroze, Kyjev v Praze Dejvicích), pokaždý kino narvaný k prasknutí, sedělo se i na schodech a hurónský smích provázel hlášky "Ať se propadnu do západního Německa" či "my jsme tu s tou přestavbou tak daleko, že už dnes se máme líp než zítra. Pozítří. Včera. Řekla jsem něco blbě, předsedóó?" A za to, co to ve svý době pro lidi znamenalo, si to dobrý hodnocení zaslouží. Naprosto podepisuju, co píše salahadin. BTW táta prožil dětství v Bavorově, podle něj je to spíš drama ze života než komedie. Uživatel sun.eagle to v první větě komentáře vystihuje naprosto přesně. (23.01.2007)

V Hošticích se chystá velká svatba - Blažena Škopková a Venca se budou konečně po letech brát. Vše ale může zhatit návštěva profesorky Gábinky, která se kdysi spustila s živočichářem Béďou, ale ten v rámci zachování svých vztahů s Evičkou všechno hodí právě na Vencu. Škopková chce zachovat čest svojí dcery, a tak jí úpěnlivě hledá nového ženicha - a že jich malá vesnička nabízí ... Ať si říká kdo chce co chce, tady ta série Troškovi stoprocentně vyšla. Možná by si ti věční rejpalové měli uvědomit, že taková doba byla, a leckdy i dnes byste na venkově některé charaktery podobné filmu našli. Hereckému obsazení samozřejmě vládne Helena Růžičková - předpokládám, že role Škopkové jí byla psána na tělo - a i když spousta ostatních je také skvělých (Luděk Kopřiva jako farář Otík nebo bezkonkurenční flegmatik Škopek v podání Stanislava Třísky), tak Helenka vládne. (18.03.2010)

Stydím se dát Troškovi čtyři hvězdičky, ale nemohu si pomoci. Když jsem Pár facek viděl ve čtrnácti v kině, svíjell jsem se smíchy, a při pozdějším zhlédnutí v dospělosti jsem na tom nebyl o mnoho lépe. Prostě se mu to povedlo. Je to bláznivá komedie sice nízké kategorie, ale dokonale podařená. Herci i neherci podle mne přesně vystihli své charaktery (dá-li se zde mluvit o charakterech) i celkovou atmosféru. Hláška „Ať se propadnu do Západního Německa, jestli kecám, velebnosti...“ byla pro mne kultovní. Záměna véháesek s pornem a se životem světce – uvědomte si, že je to ještě v socialistických osumdesátých letech, kdy obojí takový artikl byl pro komunistický policejní stát nežádoucí – bomba. A ten totožný dabér – pamětníci ocení. Mimochodem, farář (byť karikovaný) jako jedna z předních mocností v obci – i to je na tehdejší dobu síla. Troškovi se v této komedii jako v málokteré z celé éry normalizace podařilo pobavit diváky způsobem, který ostentativně pohrdá socialistickým statem quo. Několik filmů z té doby dokázalo tehdejší poměry i dost odvážně kritizovat, jiné je dokázaly ignorovat, ale takto na ně sr...t jako tady, s tím jsem se snad nesetkal. Pár fackami Troška překonal rovněž podařené „Jahody“. Poslední díl, Slunce, seno, erotika, už vyznívá hodně trapně a místy zcela zoufale. (19.02.2011)