Slunce, seno a pár facek

Druhá z trilogie Zdeňka Trošky o osudech lidí z jedné jihočeské vesničky. Jejich každodenní starosti naprosto přesně a s humorem vystihuje pan režisér ve všech dílech. Aby ne, vždyť je to jeho rodná víska a polovina obyvatel jsou jeho příbuzní. Ústředním motivem tohoto dílu je chystaná svatba Blaženy Škopkové. Je to humorné, ale ne každý má tento druh humoru rád. Já ano. (03.04.2003)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

V roku 1989 mala kino premieru druhá časť ľudovo buranskej komédie zo života prostých občanov juhočeskej dedinky Hoštice. Režisér Zdeněk Troška vyprodukoval film "Slunce, seno a pár facek". Je to pokračovanie snímku "Slunce, seno, jahody", ktorý natočil šesť rokov pred tým. Podarilo sa mu dať dohromady takmer všetkých hercov i nehercov z pôvodneho filmu. Obklopil sa tými istými spolupracovníkmi (hudba: Karel Vágner, kamera: Josef Hanuš, scenár: Petr Markov) a celé to pojal v rovnakom duchu jednoduchej vidieckej komédie. Takže sa dá povedať, že je to v podstate taká istá krávovina ako jednička. ** (05.09.2015)

I druhej díl je skvělá česká komedie a podle mě i stejně zábavná jako první díl. Zůstali skoro všichni herci i vesničani a třeba taková Helena Růžičková nemá chybu. Mam jen jedinou výtku a to je trochu delší stopáž na komedii, protože komedie delší než 2 hodiny trochu omrzí, ale stejně je to zábavný a spolu s prvním dílem nejlepší film Zdeňka Trošky (08.09.2005)

Vzpomínám si, jak jsem se na tenhle biják dostal do beznadějně vyprodanýho kina, kde lidi seděli i na přistavených židlích a dokonce i na schodech. Aby ne, protože tohle je prdelačka jak bejk. Naprosto bezelstně natočená komedie s cílem pobavit a nikoli vydělat. Hlášky z filmu by zaplnily celý Rusko ( Nějakej dědek se tam furt modlí, žádný kozy, co je to za blbej film ) a záverečná bitka...kam se na Helenku Růžičkovou sere Bruce Lee, fakt bych od ní nechtěl nafasovat. Poctivá komedie, která ve svý době dělala z kin přecpaný tábory plný smíchu a ten smích, to léto a ta komediální upřimnost, jde z toho filmu pořád. (16.10.2013)