Lékořicová Pizza

Tak i Paula Thomase Andresona přepadla jistá vzpomínková nálada. Ach jo. Takže si to dáme zase pěkně znovu. Dobové songy, dospívání, lásky, občas nějaká ta kulišárna, v hlavních rolích neznámí lidé, camea naopak řádně natřískané. Co se mě snažil film sdělit moc netuším, koukalo se na to příjemně, ale podobných kousků vznikají každý rok dvě tuny a minule mě tenhle Anderson bavil určitě více. 60% (14.06.2022)

PTA vytvořil nenápadně geniální fresku okraje světa šoubyznysu v L.A. sedmdesátých let, kam už jen vzdáleně dopadá zář opravdových velkých jmen, ale o to víc k sobě vábí všemožné bizarní figurky vyžilých hvězd, příštipkářů, odrostlých dětských aktérů, padlých šoumenů a přestárlých hledačů talentů. Každá postava, i když se mihne jen v jedné scéně či záběru, díky bravurní režii a pečlivému castingu sálá celým odžitým životem. Ale především je to dokonale odpozorovaná óda na ambivalentní vztahy a přísliby mladé lásky. (06.01.2023)

V podstatě taková teenagerovská verze Tenkrát v Hollywoodu. Akorát skromnější a bez plamenometu. Lékořicová pizza je především netradiční love story, která zároveň vzdává hold 70. letům ve Spojných státech. Hlavní protagonistické duo výborné, navíc se mi tím i potvrdilo, že Anderson umí zdatně psát i filmy komediálnějšího ražení. Ale i přestože jsou veškeré dialogy dobré a postavy zajímavé, docela mi vadila ona určitá bezdějovost. Dokážu pochopit Andersonovu touhu spíše se zaměřit na pocity a atmosféru, však přesně o tom jsou i některé jeho předešlé snímky, nicméně u tohoto typu filmů bych přeci jenom ocenil nějakou pořádnou dějovou strukturu. Člověk pak má pocit, jakoby by se ve filmovém vyprávění ztrácel, i přestože si vlastně moc dobře uvědomuje, co se děje. Celkově ale fajn podívaná s parádním hereckým obsazením, příjemnou atmoškou a vynikající hudbou. Stejně si ale myslím, že to je snímek, jenž ocení spíše američtí čtyřicátníci. Taky je hrozně divný vidět od režiséra filmů Magnolia a Až na krev příjemnou komediální love story. Je to skoro na stejném levelu, když jsem zjistil, že Craig Mazin, tvůrce Superhrdiny a Scary Movie, napsal Černobyl.  Slabší 4* (12.03.2022)

Ještě ani nebyl na světě a jeho otec už s Paulem Thomasem Andersonem natočil čtyři velmi dobré filmy. Že mu sedmdesátky jdou, dokázal režisérský chameleon Anderson už v Hříšných nocích, kde rovněž dbal na dobový detail, nabízel dlouhé záběry, budoval atmosféru a jeho svět dýchal a hýřil životem. Platí to i tady, jenže překvapivě nejvíc drhne hlavní dějová linka. On se snaží ještě něco vytěžit z několika někdejších druhořadých dětských rolí, ale zároveň chce rozjet vlastní byznys, protože se opravdu nechová jako typický teenager, ona mu s jeho četnými nápady začne pomáhat. A tak nějak sama v případě svého života nepočítá s lepšími zítřky. On tvrdí, že ona bude jednou jeho ženou, ona to vidí jinak. Navíc je mezi nimi zhruba desetiletý věkový rozdíl. Atmosféra, herci (debutující hudebnice Alana Haim nakonec ta prsa ukáže jen rovněž debutujícímu Cooperovi Hoffmanovi), detaily, chytlavý soundtrack, aranžmá scén – všechno je znovu vypiplané, všechno je opět v takové konstelaci, že z toho musí být divácký zážitek. Jenže není. Divák se totiž někde za půlkou definitivně ujistí, že ho kupodivu jejich příběh občas poháněný podivnými momenty moc nezajímá. Jsou to vlastně méně či více příjemné epizody z jejich dlouhodobého a měnícího se vztahu, jeho dramatická struktura se ale nečekaně brzy rozpadá. Anderson příliš nezískává ani ze svých (tradičních) temperamentních vedlejších postaviček. Chvíli jsem cítil Crowea, chvíli Linklatera, možná i Altmana. Za mě hrozně málo vtipné a beztvaré. Výsledek navíc subjektivně trvá ještě o půl hodinu víc. (12.03.2022)

Už predstava pizze so sladkého drievka mi prišla hnusne, ale to som nevedel, že do hlavných rolí nasadili také ohavy. Vážne, režisér sa musel orientovať na nejaký antiestetický dojem, inak si to neviem vysvetliť. Nepozerateľné a dejovo nudné, čo umocňuje aj fakt, že tá nuda sa ťahá cez dve hodiny. Aspoň atmosféra rokov sedemdesiatych sa podarila. Vyprahnutý film, ktorý nemá čo povedať. (08.03.2022)