Slunce, seno, jahody

Slunce, seno, jahody mi především přijde jako neochvějná freska českého buranství a pokleslého humoru, která za ta léta prorostla téměř celou naší náturou. Upřímně, neznám nikoho, komu by se tato šílená filmařina Zdeňka Trošky nelíbila a kdo by z ní neodcitoval alespoň jednu hlášku. Tohle je zkrátka "guilty pleasure" film na český způsob! (29.01.2020)

V osmdesátých letech minulého století vznikaly převážně komedie. A není se čemu divit, vždyť lidé se nepotřebovali v té době zabývat něčím vážným, ale raději se u televize v klidu pobavili. Není žádným tajemstvím, že české komedie z této éry nemám rád, ale na druhou stranu je považuji za velice povedené. I v Čechách totiž vznikaly kousky, které bychom mohli nazvat jako geniální, a pokud nic jiného, rozhodně je můžeme zařadit do zlatého fondu české kinematografie. Zvláštní osobou, která se proslavila právě v těchto letech, je Zdeněk Troška. Tento režisér má na svém kontě řadu veseloher, které mají všechny úspěch, neustále se vysílají v televizích a vydělávají. Přesto však existuje vysoké množství lidí, kteří nepřiznají, že se u Troškových filmu zasmějí, neboť je považují za mírně pokleslou zábavu. Ale vraťme se zpět k prvnímu dílu trilogie ''Slunce, seno...'' Jednalo se ve své době o nenáročný film, na který se dalo dívat několikrát za sebou. Docela dost se mi líbilo vykreslení života na vesnici, protože nějak podobně jsem to v té době cítil i já, ale jak čas plynul, mé nadšení pomalu mizelo. Nezmizelo však úplně a můžu konstatovat, že pokud nemám nic jiného na práci a chci se podívat na pěknou českou komedii, určitě sáhnu právě po Slunce, seno, jahody. Poslední dobou jsem si ale spíše zamiloval komediální filmy asijské (které se mi líbí více než ty asijská dramata a násilnické filmy), i když jsem jich zatím viděl jen pár. No a pak tu máme také velikou dodávku z Ameriky, která také nikdy nezklame (Táta v sukni je geniální). U jiných národů totiž není v komediích tolik dementností a trapných vtípků. (18.04.2006)

Období: slušných pár let nazpátek. Místo: rodinný stůl s nedělním obědem. Matka: "Koukej jíst." Sestra: "Já už nemůžu, já se pobleju." Já: "Aby ses náhodou..." Vyhodili nás tehdy od stolu obě, ale budiž to důkazem, jak hluboko se člověku zaryje film, který se mu vlastně vůbec nelíbí. P.S. Po letech jsem na to náhodou mrkla a musím se přiznat, že mé mimické svaly to k úsměvu přimělo nečekaně často, tož navyšuji o hvězdičku. (07.07.2007)

Trilogii Slunce, seno, ... (přinejmenším jedničku a dvojku) má český divák buď opravdu rád, nebo ji s velkým opovržením disuje jako velkou část Troškovy tvorby. "Jahodová" jednička (paradoxně bez jakýkolich jahod) mě z celé trilogie baví nejvíce - zkrátka se jedná o první část, kde většina humorných a ryze "troškovitých" scén funguje. V podstatě se jedná o velkou studnici dnes již zlidovělých hlášek a humorných sekvencí, které mají často blízko k absurditě. Jak už jsem zmínil, Troškova karikatura - ať už nadnesená nebo čistě upřímná - vesnického života neosloví sice každého, nicméně já se jednou za čas rád vydám do onoho parného léta v Hošticích - za ráznou Škopkovou, uječenou Blaženou, intrikánskou Milunou, místními drbnami, kouzelným dědečkem a mnohými dalšími (polo)šílenými postavičkami. (05.09.2022)

Slunce, seno, jahody bych kategoricky neodsuzoval a neposílal jej slepě do odpadu. Jasně, že je to taková plýtká a notně trhlá komedie, která vypadá, jako by ji točili zaměstnanci nějakého JZD. Jenže, světe div se, one se těm jézeďákům v čele s předsedou Zdendou Třoškou podařilo parádně vystihnout (i když docela karikaturisticky) vidlácké přrostředí česhého venkova s jeho mnohdy bizarními obyvateli. V tomto směru Troška sice přehání, ale věřte, mi že ne až zas tolik - skutečnost bývá mnohdy ještě trhlejší. Kousek od naše domu třeba bydlí zcela věrná kopie Kelišové :-) (17.10.2007)