Slunce, seno, jahody

Období: slušných pár let nazpátek. Místo: rodinný stůl s nedělním obědem. Matka: "Koukej jíst." Sestra: "Já už nemůžu, já se pobleju." Já: "Aby ses náhodou..." Vyhodili nás tehdy od stolu obě, ale budiž to důkazem, jak hluboko se člověku zaryje film, který se mu vlastně vůbec nelíbí. P.S. Po letech jsem na to náhodou mrkla a musím se přiznat, že mé mimické svaly to k úsměvu přimělo nečekaně často, tož navyšuji o hvězdičku. (07.07.2007)

Jedna z nejpopulárnějších českých KOMEDIÍ? No, začínám silně pochybovat o duševním zdraví našeho národa. Na stará kolena jsem se rozhodla, že si teda "Slunce, seno" konečně pustím, když to všichni tak vychvalují a vynášejí do nebes. Není to ale ani vtipné, ani plné hlášek, ze srdce jsem se zasmála přesně jednou (zpívající vesničanky a zpívající pionýři), možná to je pravdivé, ale asi to spíš vypovídá o vkusu českého národa. Nemůžu soudit, jak vypadal před pětadvaceti lety život na vesnici, pokud ale opravdu tak, jak si ho představuje pan Troška, tak jsem teda ještě o 100% šťastnější, že žiju ve městě. 2* dávám proto, abych si nechala ještě nějakou sestupnou rezervu pro to, co přijde v druhém a třetím díle. Jsem asi masochista, ale hodlám to shlédnout celé. ___ Update: na třetí díl jsem odvahu už nedostala. (25.12.2009)

Trilogii Slunce, seno, ... (přinejmenším jedničku a dvojku) má český divák buď opravdu rád, nebo ji s velkým opovržením disuje jako velkou část Troškovy tvorby. "Jahodová" jednička (paradoxně bez jakýkolich jahod) mě z celé trilogie baví nejvíce - zkrátka se jedná o první část, kde většina humorných a ryze "troškovitých" scén funguje. V podstatě se jedná o velkou studnici dnes již zlidovělých hlášek a humorných sekvencí, které mají často blízko k absurditě. Jak už jsem zmínil, Troškova karikatura - ať už nadnesená nebo čistě upřímná - vesnického života neosloví sice každého, nicméně já se jednou za čas rád vydám do onoho parného léta v Hošticích - za ráznou Škopkovou, uječenou Blaženou, intrikánskou Milunou, místními drbnami, kouzelným dědečkem a mnohými dalšími (polo)šílenými postavičkami. (05.09.2022)

"Cože, brigádník? Bože, tak mladej a už tak odvážnej?" Já jsem tedy o životě v jihočeských vesnicích vyškolen pouze touto trilogií, ale přesto si troufnu napsat, že každý den králíka jíst nebudu, poslouchat zpěv paní učitelky taky nemusím, ale s ožralým Škopkem bych rozhodně rád vedl nějaký ten intelektuální rozhovor, se zlobivou babičkou bych si zazávodil na kolečkových postelích a ten skok z rozjetého vlaku trénuju už přes třicet let. Mě prostě kdysi "Jahody", patrně vzhledem k tehdejší době a mému věku, hrozně rozesmály a tak hvězdami nešetřím, i když si za nimi zase až tak moc nestojím. (14.07.2016)

Letní komedie mého mládí. To byly časy! Díky prozíravé politice stranických (š)piček nějaký AIDS a ozónové díry u nás nehrozily, to jen zlým kapitalistům za oponou. Takže jsme se mohli úplně bez obav z rakoviny kůže opalovat do bronzova a na seně s děvčaty laškovat fest. A naostro! A nic nám nehrozilo. Pravda, až na to, že nám na seně „ujedou nohy“ a pak dostaneme tu dvojku. Sluce seno a pár facek - od svých rodičů! (20.01.2014)