Slunce, seno, jahody

Možná to je opravdu buranina od buranů pro burany... ale taky je to spontánní rukou vedená, autobiograficky inspirovaná satira vesnického života a zvyků, která stojí na naprosto bezchybném obsazení. Proč si jednou nedat místo lososa poličan. Body navíc za to, jak film ve své době rozdráždil soudruhy (a jak jim to diváci svým zájmem vrátili). (26.12.2006)

Filmy Zdeňka Trošky 80. let a filmy, které natáčí dnes je úplně něco jiného. Slunce, seno, jahody - je úžasná komedie a bez nadsázky je naprosto "ze života" (vím o čem mluvím - vyrůstal jsem v podobném prostředí). Ani po letech neztratil nic na svém kouzlu. Dvojka (Slunce, seno a pár facek) je ještě na stejné úrovni, ale trojka již sklouzává k dnešním Troškovým "kameňákům". Mé hodnocení: 90%. (28.07.2013)

Tento film považuji za to nejlepší, co Troška natočil. Až je s podivem a nechce se tomu věřit, že to byl právě on, co dokázal zrežírovat jednu z nejzábavnějších českých komedií. Dá se říci, že udělal z hodně tzv. neherců v 80. letech minul. století mediální hvězdy, i když ty mohou litovat, že se takováto suprová letní komedie nenatočila v dnešní době, neboť by z tzv. neherců byly úplné „celebrity“ probírané v bulváru. A zpět k filmu. Velmi zajímavý děj. Na vesničku přijíždí student vysoké školy Šimon, ketrý si chce prověřit v praxi svůj experiment. Myslí si totiž, že když kravám v JZD pustí hudbu, tak se zvýší dojivost. Nakonec to dopadlo tak, že mu to vyšlo. Herecké i neherecké výkony jsou přímo excelentní, ač toto slovo velmi nerad používám, tak zde udělám výjimku, protože vím, že tato komedie si to opravdu zaslouží. Vyskytují se zde suprové hlášky, které už zlidověly. Vždycky, když je v TV repríza, tak se rád, alespoň na kousek podívám. Už jen hned na začátku filmu se budete za břicho popadat. Student šimon přijíždí do malé vísky Hoštic vlakem a průvodčí křičí: Hoštice, nezastavujem, vystupte si, nezastavujem, měli bysme zpoždění. Dále se mi líbila „zpívající“ Jiřina Jirásková, která zpěvěm předpovídala počasí. Nezapomenutelný byl také faráž Otík v podání Luďka Kopřivy a jeho „spolupracovnice“ v čele s Kelišovou. Samozřejmě nejde zapomenout na rodinu Škopkovu v čele s vynikající a nezapomenutelnou Helenou Růžičkovou a rodinu Konopníkovu. Pokračování Slunce, seno a pár facek považuji za skoro stejně povedenou komedii, která mě baví dodnes. Bohužel 3. pokračování Slunce, seno, erotika kazí dojem z předešlých dvou. To už Troška točit neměl, i když nápad tam byl taky zajímavý. Vzít obyvatele na zájezd do Itálie, ale moc se mi to a nejen mě nelíbilo. Nedávno jsem se dozvěděl, že měl Troška v šuplíku přichystán 4. díl, který se měl jmenovat Slunce, seno a ufoni. Měl být o tom, že mimozemšťané unesou starou babku Škopkovou včetně její postele. Bohužel se natáčení neuskutečnilo, neboť v letech 1996-1999 zemřelo hodně herců, včetně staré Škopkové v podání „Báby Tutovky“ Valerie Kaplanové. Zdá se to opravdu neuvěřitelné, ale každé léto běží tato trilogie v TV a drží si velmi vysokou sledovanost. Je schopna porazit i nějaké USA trháky a to už je co říct. Úvodní melodie mě z paměti nezmizí do smrti. Tak jako zimu bez Mrazíka, tak si léto nedovedu představit bez Slunce, sena.... (12.07.2008)

"Cože, brigádník? Bože, tak mladej a už tak odvážnej?" Já jsem tedy o životě v jihočeských vesnicích vyškolen pouze touto trilogií, ale přesto si troufnu napsat, že každý den králíka jíst nebudu, poslouchat zpěv paní učitelky taky nemusím, ale s ožralým Škopkem bych rozhodně rád vedl nějaký ten intelektuální rozhovor, se zlobivou babičkou bych si zazávodil na kolečkových postelích a ten skok z rozjetého vlaku trénuju už přes třicet let. Mě prostě kdysi "Jahody", patrně vzhledem k tehdejší době a mému věku, hrozně rozesmály a tak hvězdami nešetřím, i když si za nimi zase až tak moc nestojím. (14.07.2016)

Můžete mít na Trošku jakýkoli názor, ale Slunce seno jahody je v pravém dobrém slova smyslu „lidová komedie“, přesně taková, jak by podle tohoto kudrnatého homokláda měl vypadat, a nevypadá Kaměňák. Pokaždé, když v televizi zabučí kráva parodující známé logo MGM a rozezní se známá melodie, ihned se ocitnu na českém venkově, konkrétně v Hošticích a chtě-nechtě, prosluněná letní atmosféra mi zvedne náladu ještě dřív než se na obrazovce objeví famózní Helena Růžičková jako nekompromisní panímáma Škopková či jiná z velkého množství pestrých (často až přehnaných) postaviček. Ano, tato vesnická „sága“ často více než zavání trapností, díl od dílů je to větší smrad, ale i tak (alespoň u tohoto dílu) nemůžu dát z nostalgie menší než plný počet hvezdiček. (19.02.2008)