Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Letní komedie Slunce, seno, jahody je úsměvným obrázkem ze života jihočeské vesnice. Zápletka se točí okolo studenta Šimona Pláničky, který do vesnice přijel na prázdninovou praxi. Chce tu v místním kravíně experimentovat na téma dojivosti krav v souvislosti s kulturou prostředí. Zpočátku o tom nechce nikdo ani slyšet, vše se ale změní, když se po vši rozkřikne, že Šimon je synem krajského funkcionáře... Lidovou komedii natočil režisér Zdeněk Troška ve své rodné vsi Hoštice u Volyně, hrají v ní herci i neherci a jako kompars vystupuje téměř celá vesnice. (Bontonfilm)

(více)

Recenze (769)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Zdeněk Troška, rodák z Hoštic, který za svou kariéru natočil mnoho divácky úspěšných filmů, především tři úspěšné komediální trilogie. Před Babovřeskami a Kameňákem to byla trilogie Slunce, seno, u které se Troška inspiroval svými vlastními zážitky z Hoštic. Troška se již od 80. let profiloval jako kontroverzní figurka českého filmu, kterého možná diváci milující, filmoví kritici ho ovšem do velké míry nemohli vystát. Přesto j Slunce, seno, jahody rozhodně jeden z těch jeho lepších filmů. I když ideálněji by se spíše dalo říct, že jde o jeden z Troškových nejsnesitelnějších filmů.   V roce 1983 krom prvního Slunce, seno vznikl i jiný Troškův film, konkrétně rodinná komedie Bota jménem Melichar, která i po letech obstojí jako slušná rodinná podívaná a jde skutečně vnímat jako dost možná to nejlepší, co Troška za svou filmovou kariéru vyplodil (i když by vám sám Troška řekl, že jeho nejlepší filmařina je Andělská tvář). Za zrodem Slunce, seno, jahody stálo dle vyjádření samotného Trošky to, že Československá socialistická republika v kinech promítá italské komedie a přitom nehodlá žádnou podobně střelenou komedii realizovat zde. Troška tak ihned přišel s nápadem, že se inspiruje ve svém dětství a do jednotlivých rolí obsadí i například své známé z Hoštic. Troška se tak rázem stal jednou z nejvýraznějších osobností lokálního filmu, která používala naturščiky (neherce). Ve slavné trilogii se ovšem objevili už tehdy známá herecká jména - Helena Růžičková, Jiří Lábus či Jiřina Jirásková, která tehdy byla na černé listině kvůli členství v Klubu angažovaných nestraníků a Troška jí do role učitelky Hubičkové dostal podvodem, kdy tvrdil, že jinou herečku nemá a Jirásková díky menšímu rozsahu role mohla roli bez problémů ztvárnit.   Sám Troška později často hlásal, že se za ním stavovali diváci jeho komedií a poděkovali, že točí nenáročné podívané pro ně. Nenáročné podívané (možná s výjimkou Andělské tváře) v kostce reflektují Troškovu kariéru, už v roce 1983 se poté hlásalo, že takovou českou komedii diváci jen tak neviděli. I přes drsné zásahy cenzury (kdy muselo dojít k vystřižení několika scén, které byli následně přetočené pro druhý díl) se Slunce, seno nakonec dostalo bez problémů do kin a to i přes to, že si k ní diváci museli najít cestu sami skrze výraznou šuškandu, protože se film v době své premiéry promítal pouze v jednom pražském kině. Už tehdy mohl Troška získat zásoby fanoušků, ale i odpůrců.   Problém se žánrem komedie je v podstatě jasný. Každému divákovi totiž přijde vtipně něco zcela úplně jiného. Nemusí přitom nutně jít o distingovanost či předpoklady dobrého vkusu. Jde o pouhé pocity a projevování emocí. Někdo tak preferuje humor Monty Python, někdo zase humor Cimrmanů, někdo zase humor Zdeňka Trošky. Klíčový argument například použil Miloš Forman, když byl dotázán na jeho názor k filmům Zdeňka Trošky. Ten řekl, že pokud jsou filmy očividně divácky hojně navštěvované, je to výpovědní hodnota sama o sobě. Za ta léta zazněli i zlé jazyky o komediích pro idioty a lidí pokleslých myslí. I to je krátkozraké, protože jistě existuje mnoho fanoušků Troškových komedií, jejichž IQ přesahuje alespoň číslici 80. Troškův lidový humor prostě v roce 1983 lidem sedl, dokonce se začalo mluvit o tom, že film skutečně nastavuje zrcadlo životu na vesnici. A to, že pár možná povedených vtipů nevynahradí počet oněch nevtipných a stupidních vtipů, to už je následně věc druhá.   Úspěch Troškových filmů nikdy netkvěl v řemeslných kvalitách, u prvního Slunce, seno, ovšem může zavládnout pocit, že se alespoň trochu snažil. Ve srovnání s dnešní dobou se poté může víceméně říct, že Troška uměl s naturščiky pracovat a i z toporných herců dostat to nejlepší z nich. Do jisté míry by se přitom dalo říct, že nejvtipnější momenty Slunce, seno pramení právě z oněch hereckých prkenných momentů, skutečně ovšem platí, že herecká prkennost dala do jisté míry za zrod těm nejpovedenějším momentům filmu. Ovšem například Erna Červená jako legendární babička s velmi praktickou postelí jasně trčí jako nejzábavnější postava.   Slunce, seno sice trvá pouze lehce přes 80 minut, už po polovině ovšem začne být jasné, že se film tak trochu táhne a to především proto, že v podstatě žádný děj nemá. Celé je to slepené z různých fórů a příhod, které spojuje pouze příběh přijíždějícího studenta Šimona, umělé vyvolaného romantického trojúhelníku a následně i rozkřiknutí, které koketuje například se zápletkou Gogolova Revizora, k ničemu tak zábavnému ovšem nakonec nedojde. A tak je to jen sleť ucházejícího řemesla, které ovšem má své mouchy (Troškova klasicky používaná ,,americká noc´´ lze dle odpudivě nerealistického měsíce dohledat už zde) a opět záleží na vkusu diváků. Osobně jsem ovšem nikdy nechápal, co má být vtipné na Škopkové fackující malé dítě (Růžičková navíc všechny facky ve filmu skutečně uskutečnila a pro malého Martina Šotolu tak rozhodně muselo jít o příjemné natáčení). Škopková Růžičkové je v rámci celé trilogie dost možná nejvíce stereotypní postavou, která má představovat ráznou ženu velící domácnosti. Růžičková tento stereotyp zahrála rozhodně dobře (i když v reálu sama nebyla dvakrát od rány a tak je těžké říct, do jak velké míry vlastně cokoliv hrála), v rámci celé trilogie jsem ovšem osobně nikdy k žádné postavě nechoval takovou nenávist.   Slunce, seno, jahody ve finále představuje nejlepší vesnický realismus Zdeňka Trošky v jeho kariéře a platí, že jde o jednu z těch snesitelnějších Troškových komedií. Ten film ovšem skutečně nenastavil zrcadlo životu na vesnicích a i když šlo o komedii dosud neobvyklou a do jisté míry právem oceňovanou, tak závratný úspěch Slunce, seno jistě zůstane nadále pro početnou skupinu lidí obrovskou záhadou..... () (méně) (více)

Dudek 

všechny recenze uživatele

V osmdesátých letech minulého století vznikaly převážně komedie. A není se čemu divit, vždyť lidé se nepotřebovali v té době zabývat něčím vážným, ale raději se u televize v klidu pobavili. Není žádným tajemstvím, že české komedie z této éry nemám rád, ale na druhou stranu je považuji za velice povedené. I v Čechách totiž vznikaly kousky, které bychom mohli nazvat jako geniální, a pokud nic jiného, rozhodně je můžeme zařadit do zlatého fondu české kinematografie. Zvláštní osobou, která se proslavila právě v těchto letech, je Zdeněk Troška. Tento režisér má na svém kontě řadu veseloher, které mají všechny úspěch, neustále se vysílají v televizích a vydělávají. Přesto však existuje vysoké množství lidí, kteří nepřiznají, že se u Troškových filmu zasmějí, neboť je považují za mírně pokleslou zábavu. Ale vraťme se zpět k prvnímu dílu trilogie ''Slunce, seno...'' Jednalo se ve své době o nenáročný film, na který se dalo dívat několikrát za sebou. Docela dost se mi líbilo vykreslení života na vesnici, protože nějak podobně jsem to v té době cítil i já, ale jak čas plynul, mé nadšení pomalu mizelo. Nezmizelo však úplně a můžu konstatovat, že pokud nemám nic jiného na práci a chci se podívat na pěknou českou komedii, určitě sáhnu právě po Slunce, seno, jahody. Poslední dobou jsem si ale spíše zamiloval komediální filmy asijské (které se mi líbí více než ty asijská dramata a násilnické filmy), i když jsem jich zatím viděl jen pár. No a pak tu máme také velikou dodávku z Ameriky, která také nikdy nezklame (Táta v sukni je geniální). U jiných národů totiž není v komediích tolik dementností a trapných vtípků. ()

Reklama

Boogeyman 

všechny recenze uživatele

Můžete mít na Trošku jakýkoli názor, ale Slunce seno jahody je v pravém dobrém slova smyslu „lidová komedie“, přesně taková, jak by podle tohoto kudrnatého homokláda měl vypadat, a nevypadá Kaměňák. Pokaždé, když v televizi zabučí kráva parodující známé logo MGM a rozezní se známá melodie, ihned se ocitnu na českém venkově, konkrétně v Hošticích a chtě-nechtě, prosluněná letní atmosféra mi zvedne náladu ještě dřív než se na obrazovce objeví famózní Helena Růžičková jako nekompromisní panímáma Škopková či jiná z velkého množství pestrých (často až přehnaných) postaviček. Ano, tato vesnická „sága“ často více než zavání trapností, díl od dílů je to větší smrad, ale i tak (alespoň u tohoto dílu) nemůžu dát z nostalgie menší než plný počet hvezdiček. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Co proti tomuhle filmu vsichni maj? Nejlepsi co kdy Troska natocil, spolu s druhym dilem. Je zde vyborne ukazanej zivot na vesnici a spousta problemu, ktere jsou uveritelne. Navic jak herci, tak neherci, jsou naprosto dokonaly a kdyz zacnou pronaset naprosto perfektni hlasky, tak to nema chybu. Ja se u tohohle filmu vzdycky nasmeju, povazuju ho za jeden z ceskejch nejlepsich a je muj oblibenej, tak hezky zvednete to hodnoceni aspon o hvezdicku. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Slunce, seno, jahody bych kategoricky neodsuzoval a neposílal jej slepě do odpadu. Jasně, že je to taková plýtká a notně trhlá komedie, která vypadá, jako by ji točili zaměstnanci nějakého JZD. Jenže, světe div se, one se těm jézeďákům v čele s předsedou Zdendou Třoškou podařilo parádně vystihnout (i když docela karikaturisticky) vidlácké přrostředí česhého venkova s jeho mnohdy bizarními obyvateli. V tomto směru Troška sice přehání, ale věřte, mi že ne až zas tolik - skutečnost bývá mnohdy ještě trhlejší. Kousek od naše domu třeba bydlí zcela věrná kopie Kelišové :-) ()

Galerie (27)

Zajímavosti (77)

  • Když Šimon Plánička (Pavel Kikinčuk) vyskakuje za jízdy z vlaku, napřed vyhodí tašku, která padá do trávy. A hned v další moment vyskakuje i on, zvedne se, ale tašku má hned vedle sebe na betonu. Přitom původní místo dopadu tašky je tak 50 metrů daleko. (ludva10)
  • Když Šimon Plánička (Pavel Kikinčuk) odjíždí na konci filmu vlakem, tak má motorka vytočené kolo doleva. V dalším záběru je ale kolo vytočené vpravo. (Duoscop)

Související novinky

Navštivte místa, která znáte z českých filmů

Navštivte místa, která znáte z českých filmů

28.08.2019

Dnes již kultovní trilogie Slunce, seno... je neodmyslitelně spjatá s malebnou jihočeskou krajinou. Film má samozřejmě i své odpůrce, ale ti, kteří si ho zamilovali, mají Hoštice za své poutní místo.… (více)

Retro biják 60. – 90. let

Retro biják 60. – 90. let

16.06.2018

Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)

Reklama

Reklama