Z pekla štěstí 2

Plaváček, Baba Jaga, po lektvaru zapomněl, taky usnul, drak, boty se zlatou rybkou, Honza, Jasněnka, jeden sokol, Tři mušketýři, samej čert. Chyběl jen děd vševěd a pták ohnivák ... Takovej zmatek už jsem dlouho neviděl. No, místy to i šlo, jenže když už to šlo, tak někdo naběhl, aby to rychle zasekl ... (26.12.2010)

Je to odvaha, to se musí uznat, po příšerné jedničce se ještě pustit do dvojky. Na druhé straně, film od diváků nějaké ceny posbíral, stejně jako první, takže proč by do stejné řeky Zdeněk Troška nevstoupil víckrát. V první řadě je zvláštní shrnutí prvního dílu. To spíš připomíná nějaký seriál. Taky první díl měl skončit odnesením krále s princeznou do pekla a ne, aby tím začínala dvojka. Zdeněk Troška navíc opět dal najevo, že mu zkrátka opisování svých vlastních motivů není cizí. Stejně jako v Princezně ze mlejna 2 i zde stojí Honza na prahu války. Pokud mám srovnávat se Z pekla štěstí, pak zde je hudba podstatně lepší, co je ale špatné stejně je kamera. A opět tu máme míchání několika pohádek dohromady, to si po. Troška odpustit nemohl, zde máme pro změnu zlatou rybku. A aby toho míchání páté přes deváté a opakování toho, co už bylo vymyšleno nebylo málo, objevuje se opět drak. Dora pro změnu běží za čarodějnicí, ovšem jak na ni přišla to jasné úplně není. Navíc tak krátká stopáž Heleny Růžičkové a její postavy je spíše zarážející. Jako by chtěl režisér slavné herečce prostě jen dopřát roli a čarodějnici vymyslel jen kvůli ní. A ještě jedna zvláštnost. Čarodějnice dává Doře lektvar, ale zároveň jí říká, že láska se nedá koupit...trochu nelogické, ne? Závěr pak připomíná jiný Troškův film a to konkrétně Slunce, seno a pár facek. A tak lze pozitivně hodnotit jen hudbu, která udělala pokrok. V prvním díle nebyla ani jedna píseň, tady jsou rovnou tři. A ta závěrečná je navíc jedna z nejlepších pohádkových písní všech dob - docela protiklad ke kvalitě filmu. Ale nemůže za to jen Karel Gott, který mimochodem své role zvládl a je pozitivním oživením a taky tím jediným, co se dá na filmu najít kvalitního. (03.01.2020)

Zoufalá rutina, navíc tak laciná... Velký troškář semlel do svého čertovského kotlíku spoustu ingrediencí, ale vyvařil jen šlem a břečku. Ale zase - do pekel - rovnou do odpadu tečou u mistra (a v tučudlácké šašské kinomatlografii vůbec) jinčí kameňáky... Nu a tak s troškou štěstí se to dalo usedět a až pak spláchnout... :-/ - - - P.S. Navíc - jestli jste to trumberové nepochopili, zásadní důvod, proč vznikla tahle pičohádka a zde její odvar v dvojce, je jediný - udělat vejvar a pumpnout novoidní blbouny o nějaké ty chechtáky. Prostě za hodně peněz trošku pískání. A všichni mají pocit, že to je ta >kultůra< či co... V tomhle zdá se je mistr Mistr... ;o) - - - - - (Poprvé značně nesoustředěně, leč v šťastném nadhledu a z pekla dobrém rozmaru viděno 12.8.2008 na novácké trdlovizi, komentář zde jako mnohý - 13.8.2008) (13.08.2008)

Nechápu zde velmi nízké hodnocení, v roce 2001 celé Česko běželo na dvojku do kina, všichni (a především děti, pro které to bylo točeno) byli nadšení, a nyní si zde hrajeme na pány kritiky, kteří prostě nemůžou pohádku dobře ohodnotit. Jediné, co mi na pohádce vadilo, byla účast Karla Gotta - to opravdu nee, jinak celkem solidní dílko. (13.02.2013)

Každý režisér musí mít zatracene hodně 'z pekla štěstí', aby se 'dvojka' alespoň vyrovnala jedničce. V případě PRINCEZNY ZE MLEJNA se to Z.Troškovi povedlo, ale dvakrát po sobě by to byl zázrak. Největším kamenem úrazu je určitě katastrofální scénář. Příběh má daleko do ucelenosti, nabízí hodně víceméně samostatných dějových linií, mišmaš motivů a rozbředlý konec. Roztříštěnost celku podtrhuje nevyváženost scén - některé jsou úplně zbytečné, jiné téměř dechberoucí (hlavně ty s démonickou Dorou). Herecké výkony jsou taktéž rozmanité (buďme spravedliví, někteří jedinci nemají co hrát kvůli scénáři). Největší prostor a nejzajímavější příležitost dostala Dana Morávková a její intrikující Dora nemá chybu, je to padouch jak se patří. Hůlka s Gottem jsou sice prkenní, ale podle mě to není to nejhorší. Miriam Kantorková v roli chůvy je tak nesympaticky pitvorná a tak přehrává, že jsem jí vše špatné přála (bohužel nemohla skončit v pekle, protože patří k těm 'hodným'). Nostalgická vzpomínka na Jasněnku zůstává, lepší pohádku při vší snaze Troška (zatím) nenatočil. K tomuhle poslednímu počinu se (i přes jistá světlá místa) budu těžko vracet a návrat - to je znamení dobré pohádky, nebo ne? (14.06.2004)