Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Podzim 1989: Student Petr Soukup se ničím podstatným neliší od svých spolubydlících z vysokoškolské koleje. Bouří se proti režimnímu konformismu rodičů, prožívá aktivně své lásky i svoji účast na studentské stávce. Autoři dodatečně zapojili do roztočeného filmu reakci na aktuální politický vývoj. Původní námět se vytratil, zobrazení listopadových událostí je povrchní a nepřesvědčivé. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (44)

noriaki 

všechny recenze uživatele

Československé filmy natočené těsně po pádu režimu jsou často nevybroušené diamanty, ale občas se mezi nimi najde i shnilé rajče. Čest být tím prvním které jsem viděl, připadla snímku Zdeňka Trošky. Tohle nepovedené sociální drama s nevěrohodným hlavním hrdinou a nepochopitelnou snahou zředit děj reflexí Sametové revoluce, nedrží pohromadě ani v jednotlivých scénách, natož v celku. Režisér se rozmách doširoka, a kam sáhl, sáhl do prázdna. Kamera je ovšem opravdu výborná. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Troškův revoluční „coming out“ zřejmě samotného režiséra vyděsil natolik, že se napříště utekl do bezpečného hájemství Drdových pohádek a lidových kameňáků. Nevadí, že složité hledání sebe sama hlavního hrdiny by herecky propracovaněji ztvárnil i Hurvínek, hlavně že se jeho představitel nestydí ukazovat svoje sošné tělo (případně plné slipy). Spíše než (okrajově pojaté) téma homosexuality tak nakonec v paměti uvíznou svlíkací scény Y.Blanarovičové. ()

Reklama

Gavin87 

všechny recenze uživatele

Jedním slovem zvláštní film. Zdeněk Troška zde měl ještě nějaké umělecké ambice a evidentně se pokoušel o film hlubšího významu na pozadí "sametové" revoluce. Výsledek však není příliš přesvědčivý. Jediné, co bych označil za přesvědčivé, je homosexuální tématika a seznamování se na záchodcích Hlavního nádraží v Praze. Velice příjemně působí použití hudebního motivu z druhé věty Beethovenova klavírního koncertu č. 4. ()

Mairiel 

všechny recenze uživatele

Rozhodně to nebylo tak špatné, jak jsem čekala. Linií příběhu je trochu moc a zbytečně se tak tříští zaujetí diváka. Hlavní hrdina podle mě moc hrát neumí, ale zato má pěknou tváříčku (tak kdo ví, zda se nedostal k roli tak nějak přes postel). Linie homosexuálního Jiřího musela být na svou dobu velmi poučná, je v ní vidět upřímná výpověď "z první ruky", ale dneska už působí trochu moc modelově. Líbil se mi neskrývaný vztah Petra se starší Zuzanou, podle mě byl na filmu to nejvíc queer. ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

V roce 1989 se režisér Zdeněk Troška tematicky vrátil ke školnímu prostředí, jen ne do prostředí základní školy, jako ve svém prvním filmu „Bota jménem Melichar“ (1983), ale výš, tedy do prostředí vysokých škol. Strasti a slasti postav však v podstatě zůstali obdobné, jen samozřejmě s ohledem na věk, dobu a prostředí. Charakteristika jednotlivých postav je tak po dějové stránce bohatá a trefně vyobrazuje smělé i nesmělé osudy vedoucí především k zamyšlení. Takže se vlastně jedná o další sociologický průzkum daných jednotlivců. Vzhledem k politickým událostem v době příprav filmu se tvůrci rozhodli i toto ve filmu zohlednit, jenomže bohužel dosti unáhleně. Politický střet generací působí spíše trapně a zrovna tyhle scény vyznívají především hlavně jako publicistika a hraný dokument doby, než jako scény pro plnohodnotný osudový film. Je v tom zkrátka vidět, že se nad pozměněným scénářem zase až tak moc nepřemýšlelo. Chybí spousta vysvětlení daných věcí, takže z dnešního pohledu těžko divák pochopí, co například vlastně studenti ve vybudovaných stávkových kancelářích ve školách dělali a proč, a hlavně, kdy vlastně probíhala výuka. Takže těžko posoudit, jak by vypadal film původně. Každopádně jiná osudová problematika v sociální oblasti určitých postav jinak nemálo zasáhne a opravdu dovede k zamyšlení. Jako třeba mladá svobodná matka živící s prostitucí, což nakonec skončí, jak to skončí. Lucie Bílá v této roli bohužel moc prostoru nedostala, ale i z toho mála lze její herecký výkon ohodnotit kladně. Jedná se tedy o film, který se bohužel řadí do skupinky filmů vzniklých v porevoluční době, které pro svou nekvalitu okamžitě po uvedení zapadly do naprostého zapomnění. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (4)

  • Filmovanie prebiehalo v Prahe a Karlových Varoch. (dyfur)
  • Neherec Karel Bělohradský ztvárnil taxikáře, kterým byl i v civilním životě. (M.B)
  • Po 13 letech ve filmu Alfréd Strejček. (M.B)

Reklama

Reklama