Alexander Veliký

Ohromné překvapení – co každý čekal od Tróje, co se Kubrick snažil protlačit skrz svého Spartaka a Gibson zamýšlel se Statečným srdcem, čemu se hodně přiblížil Gladiátor, to všechno nakonec dokázal smést ze stolu svou evropskou-americkou režií starý dobrý Oliver Stone. Má to váhu, zdělení, je tam vše, co tam má být. Bitva kolem první hodiny je až abnormálně exkluzivní (z kolika procent se o to zasloužil Vangelis, těžko říct). Vrcholem je pak Colin Farrell, novodobý Nicholson, který se s Alexandrem vypořádal takřka hamletovsky – v kuloárech velebený, nominací na Oscara opominutý. (18.08.2007)

Asi žijeme ve zvláštním světě, když i mnoho seriózních periodik nezapomene v prvních řádcích recenze na Alexandera zmínit jako nejprofláklejší fakta filmu dvě věci - Colin Farrell ukáže své odhalené pozadí a ano, jeho postava má bisexuální charakter. O co větší bylo pak moje překvapení, když tahle bulvarizace dopadne na neúrodnou půdu a z filmu se vyklubala krásná přemýšlivá podívaná. Na vztahu k Hefaistionovi není ani špetka skandálnosti, naopak jde o upřímný vztah a je mi líto, že současná společnost za svojí rádoby tolerantní tváří ve skutečnosti skrývá tolik posměšků. Dokázal bych pochopit stížnosti na to, že Oliver Stone už není jako býval, ale tady spíš jde o to, že už nechce tak okatě pobuřovat nebo píchat do politicko-společenského vosího hnízda za každou cenu. Natočil historický film podle svého měřítka a v mých očích uspěl. Nechal totiž nad vizuální stránkou zvítězit tu příběhově-duševní, dal dostatek prostoru vyhrocenému milostnému trojúhelníku a hlavně osudovému vztahu s matkou. A navíc dokázal napsat rozvláčný, ale přesto výtečně gradující příběh, jehož bitevní finále mě dostalo do kolen. Film, který podrazil v Hollywoodu nohy historickým velkofilmům, patří paradoxně k těm výborným. 85% (21.06.2007)

Ackoliv je Stone muj oblibenej reziser, tak do historickyho velkofilmu proste nemel hrabat. Alexander je zajimava postava, jenze v podani Stonea a hlavne Farrella je to naprosto priserny. Udelali z nej blondatou buznu, trosku mamincina mazanka a Farrell je fakt naprosto otresnej. Nema absolutne zadny charisma, vypada otresne a celou dobu neskutecne prehrava, ze se jeho hrdinskejm scenam, kdy se riti vpred s vyvalenejma ocima, musi clovek smat. Aspon, ze to vynahradi nadherna Jolie a Dawson. Co se tyce Kilmera, Leta a Hopkinse, tak prvni se tam absolutne nehodi, druhej je jen teplejsi a pochcanejsi kopie Ferrella a Hopkins je neskutecne na sracky. Dalsi problem jsou bitvy, za 3 hodiny tu je jedna vetsi a jedna mensi, aspon, ze jsou slusne natoceny a docela krvavy, horsi uz to je s prehlednosti. Ono celkove se precejen Stone nezapre, takze natoceny to je velmi slusne, pekna kamera, uzasny kulisy, vetsinou dobra hudba. Jenze proste deje neni ani na 90 minut a cumet na vecny kecani, pripadne na pul hodiny protahovanej konec je fakt ubijejici. Ne, ze bych se nudil celou dobu, obcas to slusne zaujme, ale historickej film se takle tocit neda. Slabsi 4*. (03.02.2005)

Zoufalý scénář, prachbídné herecké výkony, mizerná hudba, nechutná Angelina Jolie a tragický Colin Farrell. To byly mé hlavní pocity z první půlky filmu. Avšak poté zčistajasna snímek nabírá tempo, které vyvrcholí výbornou krvavou bitvou v Indii, kde se zmátořila i Vangelisova hudba. To vše proto, aby se poslední půlhoďka snesla zase do kalichu hořkosti plného klišé a patosu. Skvěle vyřešeno. (23.06.2006)

História slávnych je dláždená ich činmi! Ak pochopíme ich pohnútky, pochopíme (i keď nemusíme súhlasiť) aj ich život. Na Alexandra - ako jednu z výrazných postáv dejín ľudstva platí vyššie uvedené dvojnásobne. Žiaľ Stoneov výklad jeho životných osudov mi túto snahu o pochopenie neumožnil hneď od začiatku filmu. Približne prvá hodina (po príchod do Babylonu, ktorého výtvarné riešenie mojmu oku silno lahodilo) tak vo mne rezonuje ako režisérova snaha obsiahnúť už zo začiatku všetko, pričom ale paradoxne vďaka tomu zostal stáť príbeh na mieste (resp. inak povedané, Stone ako keby sa do látky natoľko ponoril, že nevie nájsť nadhľad, z ktorého si treba vytýčiť úvodný bod prieniku do deja - túto myšlienku vo mne posiluje aj podľa mňa príliš prehnané používanie postavy Ptolemaiosa ako rozprávača a nadväzovateľa viacerých sekvencií). Našťastie táto nerozhodnosť ustupuje v druhej hodine, kde vďaka rozhovorom medzi Alexandrom (miestami presvedčivý a miestami máličko prehrávajúci Colin) a jeho blízkym priateľom Hefaistionom (výborný Jared Leto) ako aj bližšie vyobrazenému vzťahu k rodičom, začína režisér pred našimi očami budovať charakter človeka, výrazne ovplyvneného práve výchovou ako i rodinným zázemím. Rozpoltený nenávisťou medzi rodičmi, snahou vymaniť sa z vplyvu intrigánskej matky a prekročiť tieň svojho vlastného otca je ALexandrova duša preplnená túžbou ovládnuť a zjednotiť čo najviac vtedy existujúcich národov a civilizácii? Možno áno. Ale možno za tým všetkým stojí ešte niečo silnejšie. Možno je (bola) motorom činov najväčšieho muža svojej doby snaha nájsť ten svoj pravý domov. Lenže čo môže byť domovom dobyvateľa,hnaného neustálou túžbou ísť ďalej? Jedine celý svet (nepripomína vám to z dnešnej svetovej politiky niekoho až priveľmi...) a tým zároveň aj žiadne konkrétne miesto. A práve táto línia rozprávania tvorí pre mňa najsilnejšiu časť príbehu, ktorú sa Stoneovi podarilo do filmu úspešne vložiť. Vangelisov soundtrack (miestami je až priveľmi "inšpirovaný" predchádzajúcou autorovu tvorbou) sa mi páčil oveľa viac na samotný posluch než ako podfarbenie obrazu. Kamera dokáže byť miestami správne veľkolepá i keď bojové scény veľakrát nesníma zrovna najštastnejšie - v snahe simulovať dusnosť boja sa podľa mňa zbytočne pripomína značným roztrasením a nadmerným využívaním iba polocelkov až detailov. Vo výsledku 3,5*. (12.01.2005)