Alexander Veliký

Hodně povedený film s velice přesvědčivými herci a naprosto excelentním Colinem Farrelem. Hodně se mi líbila taky Rosario Dawson (po všech stránkách). Film přes svojí délku není vůbec nudný a i přes relativně málo bitev (nebo možná právě proto) je působivý. A teď výhrady. Alexandrovo dětství je pro diváka utrpení, tolik dementních dialogů za tak málo času to je snad rekord. Dále výtka k divné hudbě, která mi moc neseděla. A i přes svojí velice zajímavou režii nevím co Oliver Stone zamýšlel tou "červenou bitkou" v Indii po Alexandrově zranění (vypadá to fakt blbě a nějaké symboliky by se dalo dosáhnout právě hudbou viz. třeba Gladiátor). No a dost bylo keců, protože Alexandr Veliký je veliký film, který stojí za shlédnutí. (19.10.2005)

Zoufalý scénář, prachbídné herecké výkony, mizerná hudba, nechutná Angelina Jolie a tragický Colin Farrell. To byly mé hlavní pocity z první půlky filmu. Avšak poté zčistajasna snímek nabírá tempo, které vyvrcholí výbornou krvavou bitvou v Indii, kde se zmátořila i Vangelisova hudba. To vše proto, aby se poslední půlhoďka snesla zase do kalichu hořkosti plného klišé a patosu. Skvěle vyřešeno. (23.06.2006)

Navzdory předlouhé stopáži jsem se vůbec nenudila, neměla jsem dojem, že je rozvleklá či nezáživná a s jistým očekáváním a napětím jsem sledovala celý děj. Především kvůli jednomu člověku. Colinu Farrelovi. Jeho vtělení se do role Alexandra je, jako vždy, zcela přirozené, uvolněné, opravdové a osobité. Je mu zcela oddán:) Nejvíce jsem se však těšila na ztvárnění jeho celoživotního, "milostně přátelského" vztahu s oddaným Hephaistionem, v podání úžasného Jareda Leta. "Romance" mezi nimi je vylíčena elektrizujícím způsobem a chemie pracuje na úrovni bodu varu. Mé smysly jimi byly zcela okouzleny. Toužebně jsem si přála, aby spolu měli spoustu vášnivých scén, protože jim to spolu nehorázně sluší a všechna ta náklonnost a láska jen čekala na to, až se oddají své touze:) Takové moje malé osobní opojení:) Samotný snímek sice disponuje velkými kvalitami, především ve výpravě, příběhu či kostýmech, ale celkové zpracování na mě zapůsobilo spíše průměrně. Olivera Stonea považuji za skvělého a velmi zručného režiséra, ale myslím, že ač zvládl tento historický epos plný "hvězdných jmen" na vysoké úrovni, tak jsem z něj více pociťovala Hollywood, než jeho vlastní rukopis. (30.04.2011)

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

„Králi sa nerodia. Vychovávajú sa. Mečom a utrpením.“ Olivera Stonea (ČATA) nemám rád, ale o to nejde. Proti Colinovi Farrellovi nič nemám, ale ani o to nejde. Z ich ALEXANDRA VEĽKÉHO však zrejme nebude uspokojený ako divák, ktorý bude čakať „myšlienku“ á la KRÁĽOVSTVO NEBESKÉ, avšak ani divák, ktorý bude pre zmenu čakať prízemný oddychový výplach typu GLADIÁTORA. Takže na jednu rozkošnú scénku („vojna s opicami“) a jednu veľkolepú akčnú scénu (v sprievode Vangelisovej hudby) pripadá aspoň polhodina rozpačitej nudy alebo len nudy bez rozpakov, no stále nudy. Zaujímavá herecká kombinácia (Leto, Plummer, Kilmer, Hopkins, Jolieová), ale to je asi tak všetko. Prvú hodinu si hovoríte, že je odvážne TAKTO robiť historický veľkofilm. "Zvyšok" minutáže sa už len nudíte. (17.09.2005)