Alexander Veliký

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

Řemeslně samozřejmě velice precizní. Casting, herecké výkony, kamera, to všechno se dá jen stěží napadnout. Ovšem Stone přestřelil co do tempa a zajímavosti vyprávění. Tříhodinová stopáž je opravdu hodně a když řeknu, že z toho jsem se v kině bavil hodinu, budu malinko přehánět. Zkrátka, Alexandrovi chybí jiskra, která dělá velké filmy. Možná trošku víc historické fabulace - i když mám rád historii, mnohem víc jsem se bavil u Gladiátora a Statečného srdce než u historickým faktům daleko věrnějšího Alexandra. Nevím. Možná si k němu najdu vztah napodruhé, zatím jsem docela zklamaný. 60% (30.07.2006)

Stone se nám na stará kolena rozpadá :-( Smutné je, že jediná scéna, která mne opravdu vzala za srdce, byla ze závěrečných titulků -- nádherný obraz karavany táhnoucí proti slunci... No a jinak nevím, asi to mělo být nějaké poselství o tom, co člověka žene dál a dál, o slávě a nesmrtelnosti a zodpovědnosti a ble ble ble, ale utkvěla mi v paměti jen šílená role Anthonyho Hopkinse coby komentujícího dědka říkajícího si o vraždu od kohokoli soudného + nepatřičně odbarvené blond vlasy Colina Farella (na druhou stranu, převáděl pěkný uštvaný pohled). Ach jo, takhle to zmrvit, mistře režisére.... :-( (03.12.2006)

vyrůstá obklopen legendami řecké historie. jeho dětství (otec) - bylo bohaté na získávání rad a zkušeností (východ ten umí jen ničit muže a jejich sny; ženských se střez, jsou nebezpečnější než muži; králi se nikdo nerovná...). nejdůležitější je ale zřejmě tato: SE SLÁVOU JDE I UTRPENÍ. alexander veliký byl schopen nadchnout se pro myšlenku STÁT SE NESMRTELNÝM (jako prométheus),OSVOBODIT A BUDOVAT NOVÝ SVĚT, ale collinu farrellovi bych to asi nevěřil, ani kdyby mě nalejval vínem od rána do rána. v tom je asi ten problém proč mě film moc nechytnul. nebo ten projev před bitvou - za melouše (gibsona) jsem kolikrát ochoten položit (v obývaku) život, ale ,,SAŠA" mě opravdu nevyrajcoval. OLIVER STONE do nás opět hustí fakta, a někdy se vše dozvídáme v dlouhých rozhovorech, které mě vůbec neberou. stejně tak mě nebere ,,globalizace" A.V. přesto vše jsem se na film dokoukal. velmi zajímavé je vyprávění, které tento film provází, pro mě mnohokrát zajímavější než některé scény. moc se mi líbila angelina jolie, která upoutá nejen kvůli hadům. celkově zhrnuto: nejsem ,,specifický" filmový divák, který sleduje film stouhou dopsat něco do školní učebnice. já se chci bavit! a k zábavě potřebuji víc než sledovat blonďatýho nažehlenýho te.....e, který se stal legendou. (ale myslím si, že opravdový ALEXANDER VELIKÝ za to nemůže). (03.09.2005)

História slávnych je dláždená ich činmi! Ak pochopíme ich pohnútky, pochopíme (i keď nemusíme súhlasiť) aj ich život. Na Alexandra - ako jednu z výrazných postáv dejín ľudstva platí vyššie uvedené dvojnásobne. Žiaľ Stoneov výklad jeho životných osudov mi túto snahu o pochopenie neumožnil hneď od začiatku filmu. Približne prvá hodina (po príchod do Babylonu, ktorého výtvarné riešenie mojmu oku silno lahodilo) tak vo mne rezonuje ako režisérova snaha obsiahnúť už zo začiatku všetko, pričom ale paradoxne vďaka tomu zostal stáť príbeh na mieste (resp. inak povedané, Stone ako keby sa do látky natoľko ponoril, že nevie nájsť nadhľad, z ktorého si treba vytýčiť úvodný bod prieniku do deja - túto myšlienku vo mne posiluje aj podľa mňa príliš prehnané používanie postavy Ptolemaiosa ako rozprávača a nadväzovateľa viacerých sekvencií). Našťastie táto nerozhodnosť ustupuje v druhej hodine, kde vďaka rozhovorom medzi Alexandrom (miestami presvedčivý a miestami máličko prehrávajúci Colin) a jeho blízkym priateľom Hefaistionom (výborný Jared Leto) ako aj bližšie vyobrazenému vzťahu k rodičom, začína režisér pred našimi očami budovať charakter človeka, výrazne ovplyvneného práve výchovou ako i rodinným zázemím. Rozpoltený nenávisťou medzi rodičmi, snahou vymaniť sa z vplyvu intrigánskej matky a prekročiť tieň svojho vlastného otca je ALexandrova duša preplnená túžbou ovládnuť a zjednotiť čo najviac vtedy existujúcich národov a civilizácii? Možno áno. Ale možno za tým všetkým stojí ešte niečo silnejšie. Možno je (bola) motorom činov najväčšieho muža svojej doby snaha nájsť ten svoj pravý domov. Lenže čo môže byť domovom dobyvateľa,hnaného neustálou túžbou ísť ďalej? Jedine celý svet (nepripomína vám to z dnešnej svetovej politiky niekoho až priveľmi...) a tým zároveň aj žiadne konkrétne miesto. A práve táto línia rozprávania tvorí pre mňa najsilnejšiu časť príbehu, ktorú sa Stoneovi podarilo do filmu úspešne vložiť. Vangelisov soundtrack (miestami je až priveľmi "inšpirovaný" predchádzajúcou autorovu tvorbou) sa mi páčil oveľa viac na samotný posluch než ako podfarbenie obrazu. Kamera dokáže byť miestami správne veľkolepá i keď bojové scény veľakrát nesníma zrovna najštastnejšie - v snahe simulovať dusnosť boja sa podľa mňa zbytočne pripomína značným roztrasením a nadmerným využívaním iba polocelkov až detailov. Vo výsledku 3,5*. (12.01.2005)