Alexander Veliký

Řemeslně samozřejmě velice precizní. Casting, herecké výkony, kamera, to všechno se dá jen stěží napadnout. Ovšem Stone přestřelil co do tempa a zajímavosti vyprávění. Tříhodinová stopáž je opravdu hodně a když řeknu, že z toho jsem se v kině bavil hodinu, budu malinko přehánět. Zkrátka, Alexandrovi chybí jiskra, která dělá velké filmy. Možná trošku víc historické fabulace - i když mám rád historii, mnohem víc jsem se bavil u Gladiátora a Statečného srdce než u historickým faktům daleko věrnějšího Alexandra. Nevím. Možná si k němu najdu vztah napodruhé, zatím jsem docela zklamaný. 60% (30.07.2006)

Podle mnoha ohlasů a recenzí měl být "Alexander Veliký" hodně špatný film a já velice zvažoval, jestli na něj vůbec jít...Po Fishkiho doporučení (tímto díky) jsem se do kina přece jen vypravil a v žádném případě nelituju! Protože "Alexander" je opravdu strhující film, jehož tři hodiny vám uběhnou jako voda...A může za to především Oliver Stone, neboť jeho vize Alexandra Velikého má silný náboj a po filmařské stránce se jí nedá prakticky nic vytknout. Stone z Alexandra udělal v podstatě obyčejného člověka, stravovaného vztahem k vlastní matce a otci, mladíka ochotného jít za svými sny a ideály až na konec světa. Člověka přesto nesmírně zranitelného, hledajícího smysl života a především lásku, člověka někdy prchlivého, zbrklého a pochybovačného...Přes tohle všechno Stone v žádném případě nedegraduje Alexandrův mýtus...A je pravda, že ztvárnit takhle nejdnoznačnou postavu nebyl lehký úkol, naštěstí Colin Farrell se ho ujal přímo bravurně. Podařilo se mu z polobožského hrdiny udělat velice neobyčejnou, ale přesto pořád lidskou bytost a já mu věřím každý pohled a každé gesto. Ve Stoneově snímku mělo na formování Alexandra veliký vliv dětství a není se co divit - na jedné straně výchova v duchu jednoty těla a mysli, postavení budoucího panovníka - na té druhé zničující vztah Filipa a Olympiady, který zákonitě vyústil v boj o syna, jeho duši a nepřímo budoucnost Makedonie a skoro celého "známého" světa. V mladickém věku se taktéž zrodil Alexandrův asi nejpevnější cit - láska k Hefaistionovi (ve výborném podání Jareda Leta), věrnému druhovi až do hořkého konce. Kontroverze, která se filmu díky vztahu Alexandr - Hefaistion dostala, je však podle mě naprosto zcestná - vždyť v určitých dobách antiky byl za nejčistší cit považován právě vztah mezi dvěma muži...Stoneův film nestojí na velkolepých bitevních scénách, i když i těch se samozřejmě dočkáme, je to spíš komorní pohled do nitra velkého muže a je vyprávěný takovým způsobem, že nemůže nudit. Osobně mě velice potěšila scéna, v níž tehdy malý Alexandr zkrotí Bukefala a dokáže tak, že v něm "něco" je...Ovšem největším Stoneovým trumfem je stejně herecké obsazení. O Farrellovi a Letovi jsem už psal, musím ale vyzdvihnout i Vala Kilmera v roli Filipa. Jeho podání krále, v němž se snoubí čest, statečnost a láska k synovi, na druhou stranu schopnost bez milosti zlikvidovat všechny, kdo by jej mohli ohrozit (včetně vlastního potomka) je velice silnou kombinací. Nejvýraznější postavou ovšem je a při vzpomínce na tenhle film vždy bude Olympias, Alexandrova matka - přímo skvostně zahraná Angelinou Jolie. To ona byla Alexandrovou femme fatale, ženou, kterou nikdy nedokázal úplně odvrhnout. Ženou, jež byla schopna pro syna obětovat cokoliv a kohokoliv... "Alexander Veliký" asi nikdy nebude patřit k hrstce vybraných historických klasik. Na jednu stranu je to škoda, z druhého úhlu pohledu vím, že své diváky, kteří jeho kvality ocení, si najde. A věřím, že s léty jich bude jen přibývat. (29.10.2007)

Alexander má asi jen jednu výhodu a tou je jeho samotné zaměření. Snímek se chytře soustředí jen na hlavní postavu, jímž není veliký hrdina, ale obyčejný člověk s city, komplexy a problémy. Dočkáme se úžasného vykreslení mezilidských vztahů, duševního růstu postav a dobových životních postojů. Vykreslení doby je tu "až" na druhém místě, ale i tak je mu věnován dostatek prostoru, neboť bez toho by to samozřejmě nešlo. Z čeho jsem měl největší radost je vcelku uvěřitelné chování hlavní postavy a z něj pečlivě vykreslené reakce okolí. Jednotlivé části jsou do sebe pečlivě zaklíněné a jsou si vzájemně oporou, neruší se vzájemně. Ale potřeboval Oliver Stone opravdu k vykreslení tohoto příběhu takové množství prostoru? Určitě ne, důkazem jsou nám nevyužité scény sloužící jen k zcela zbytečnému předkládání faktů, které by rozumnější divák dokázal vyčíst z příběhu samotného. druhým faktem je šílený nedostatek vlastní invence. Oliver Stone si bohatě vypůjčuje nejen scény a filmařské postupy, ale málem i dějové linie z jiných filmů. Nebudu daleko od pravdy, když zmíním třeba jistou podobnost s Formanovým Amadeem nebo Jacksonovým Pánem prstenů. Na druhou stranu příjemně překvapí herecké výkony ať je to třeba přesvědčivá Angelina Jolie, Colin Farrell nebo přinejmenším nečekaně obsazený Val Kilmer. Nejsem z výsledku zklamán, ale bohužel ani příjemně překvapen. (28.10.2007)

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

Tupě rétorická učebnice bez špetky invence, která chvílemi vykrádá i režisérsky méně zdatné kolegy /a to Stonea nepovažuji za žádného génia/. Scény bitevního hecování, stejně jako nástup armád jakoby z oka vypadly Pánu prstenů a dovolím si tvrdit, že je to až do očí bijící. Příběh neodsýpá, herci jsou hysteričtí, vizuální zpracování neskutečně proměnlivé a tempo vyčerpávající. Nahnat na tohle školáky, zhnusíte jim dějepis na několik let dopředu. Útrpně dlouhý zážitek, který je mi nesympatický už jen svým rádoby povyšováním. Zlaté Any given Sunday.... (22.03.2005)