Frankenstein

Z toho, jakým způsobem pan profesor Lockhart zfilmoval Frankensteina, by možná Borisu Karloffovi vystřelily špunty z krku, protože se jedná o opravdu zdařilou adaptaci, která stojí především na výborném hereckém obsazení. Sám pan režisér si vychutnává úlohu vynálezce Frankesteina a za zmínku rozhodně stojí mlaďoučká Helena Bonham Carter či Tom Hulce, ale zřejmě největší lahůdkou je Robert De Niro, který svému zombíkovi dokázal vtisknout náznaky lidskosti. Skvělé herce natočila zajímavá kamera, která neustále rotuje okolo celé scény a sem tam vykouzlila opravdu povedený záběr (De Nirova procházka po horách mi až podezřele připomínala Pána Prstenů). Ani po audiovizuální stránce toho není moc k vytýkání. Hudba je přesná a atmosférická a vizuální zpracování podmanivé. Navíc se Branagh nebojí nějakého toho ostřejšího efektu, kdy krev teče proudem. A speciální pochvalu mám pro poutavý závěr. Ve finále se to dá shrnout tak, že se jedná o dvě velice příjemné hodinky, které díky dobré dynamice navíc rychle utečou. (07.10.2008)

Jamesi Whaleovi v roce 1931 stačilo 70 minut, aby vyvolal mrazivé emoce a položil hodně existenciálních otázek. Kennethu Branaghovi na to překvapivě nestačí ani dvě hodiny, a pokud jde o existenciální otázky, vystačí si se stereotypem "a co duše, myslel jste i na duši?". Celé je to povrchní a vůbec to nejde do hloubky, ačkoliv se to snaží klamat tělem, tedy kostýmy a trikovými studiovými sekvencemi (kdy i z ledového moře čiší studiovost až na půdu a člověk si maně vybaví Krkonošské pohádky, kde to alespoň mělo nějaký význam) nebo moooc hezkou scénou hořící ženy probíhající hořící chodbou. (Když jsme u toho, měla přece jen vytržené srdce, proč potom má sešitý celý xicht?) Jinak Helenu jsem nikdy neměl jako herečku rád, všechny své role mi přijde hraje na jednu notu, kdy vypadá pořád jako šílený Mikymauz, a ani tady mne nijak nepřesvědčila, že by se ze svého ranku vymanila. Kdyby to aspoň tak neplavalo po povrchu! (08.05.2020)

Tož dobré to bolo, všici jsou tam děsně hnusní, a když je přešijou, tak eště hnusnější, všecim se tam dějů hnusné věci a vůbec jsou všeci děsně depresivní. Robert De Nirů byl bórec, že na tuten kývl, Branagh je intouš, že i sexuální radovánky v jeho podání vypadají jak vědecké bádání, no a Helenka ex-Burtonů je psychopatka, džast psychopatka. Nevím, ale Karloff byl přeci jen víc ňuňu... Ale já jsu spokojen, henten horor se líp natočit asi nedá. (29.10.2017)

No tak pokud existuje nějaký subžánr hororového žánru s názvem romantický horor, tak jejím nejlepším představitelem zcela jistě nebude Stmívání, ale Branaghův Frankenstein. Spojení historického kostýmního dramatu se silnou romantickou náplní a starého hororového příběhu (a ještě k tomu s tak hojným hvězdným hereckým obsazením, což u mě u hororu zpravidla vždycky znamená pro horor mínus) mě moc nelákalo a čekal jsem různé věci, ale pak jsem z toho prostě padl na prdel a nádherně si ten film užil. Branagh dokázal spojit takřka nespojitelné. Všechno z toho funguje a nádherně se to prolíná - drama (monstrum a chudá rodinka), romantika (Victor Frankenstein vs. Elizabeth vs. Monstrum), horror (na podobný film nezvykle krvavé scény, monstrum samo, znovuvzkříšená Elizabeth). K tomu všemu skvělé dekorace (to schodiště ve Frankensteinově domě mě fascinovalo), výborná hudba, spousta dobrých hereckých výkonů (pro mě největším překvapením John Cleese u nějž se mi nechtělo věřit, že to je on, potvrdily to až závěrečné titulky, mimo to, tohle je pro mě nejlepší role Roberta De Nira). Pro mě obrovský filmový zážitek! (22.12.2009)

Vynikající to zpracování Frankensteina. Tempo je zprvu velmi pomalé, no s příchodem demonického De Nira se vše mění k lepšímu a finiš už je naprosto úžasný. Některé scény jsou geniálně výtvarně řešené - kupříkladu běh hořící postavy chodbou je pastvou pro oči. Nečekal jsem to, ale nakonec se mi tenhle film moc líbil. Horror movie of the year (30.04.2009)