Frankenstein

Do poloviny filmu mne to všechno dost nudilo. Celé to bylo takové protahované, hlavní hrdina mi rozhodně k srdci nepřirostl ... vše se ale změnilo po tom, co se na scéně objevil Robert De Niro jako Frankensteinův "šílený" výtvor. Šílený píšu záměrně v uvozovkách, protože to, co De Niro předvedl za herecký koncert, převzal absolutně celý film, myšlenku, scénář a děj na sebe, pak to byla jízda jak prase!! Naprosté emocionální orgie, všichni herci hráli extra suprově, radost pohledět, ale "monstrum - De Niro" tomu dával tak neuvěřitelnou jiskru a šťávu, že jsem z toho byl emocionálně úplně roztrhanej. Přesně jako monstrum samo!! Film graduje v druhé polovině zásadní myšlenkou podstatou lidství jako souboru emocí a pocitů. Otázkami na člověka, jako bytost stvořenou z emocí, cítící bytost, otevírá otázky další a další... Na některé menší se pokouší odpovědět, ty zásadní filosofické však účelově nechává otevřené ... Naprostý skvost, ale spíše než horor mi to přišlo jako nějaký psychologicko/filosofický thriller ... (10.01.2013)

Jamesi Whaleovi v roce 1931 stačilo 70 minut, aby vyvolal mrazivé emoce a položil hodně existenciálních otázek. Kennethu Branaghovi na to překvapivě nestačí ani dvě hodiny, a pokud jde o existenciální otázky, vystačí si se stereotypem "a co duše, myslel jste i na duši?". Celé je to povrchní a vůbec to nejde do hloubky, ačkoliv se to snaží klamat tělem, tedy kostýmy a trikovými studiovými sekvencemi (kdy i z ledového moře čiší studiovost až na půdu a člověk si maně vybaví Krkonošské pohádky, kde to alespoň mělo nějaký význam) nebo moooc hezkou scénou hořící ženy probíhající hořící chodbou. (Když jsme u toho, měla přece jen vytržené srdce, proč potom má sešitý celý xicht?) Jinak Helenu jsem nikdy neměl jako herečku rád, všechny své role mi přijde hraje na jednu notu, kdy vypadá pořád jako šílený Mikymauz, a ani tady mne nijak nepřesvědčila, že by se ze svého ranku vymanila. Kdyby to aspoň tak neplavalo po povrchu! (08.05.2020)

Mistrovské pojetí klasického hororu, které ohromuje vším od skvostné výpravy, hereckých výkonů (De Niro je lahůdkový po všech stránkách), přes bombastickou hudbu až po fantasticky gradující děj (závěrečná půlhodina je nehorázné žrádlo, zejména pak zničující finále). Při každém sledování mě mrazilo v zádech a byl jsem nadšený pomalu z každé scény. Strhující žánrová delikatesa, která (nejen) zásluhou nadčasové předlohy nepostrádá hluboký a myšlenkově podnětný příběh plný tragiky a osudovosti, propracované postavy a silné emoce. Lepší filmové zpracování ikonického příběhu si skutečně nedokážu představit. 100 % (02.11.2002)

Milý deníčku, už nikdy se nebudu znovu dívat na filmy, které mě v raném mládí definovaly, to zklamání mi za to nestojí. Nevadí mi, že se Branagh silně odchyluje od nejlepšího gotického hororu vůbec, nevadí mi důraz na melodrama, nevadí mi vsunutí obehraných motivací a zpřehlednění. Vadí mi, že zatímco Shelleyová měla zcela očividně co říct i mimo prostého „člověk fantazíruje a moc to nedopadne“, Branagh nenabízí nic než zmatenou, mizerně (a tím myslím opravdu mizerně) sestříhanou a dost amatérsky režírovanou skrumáž tu hezkých, tu docela divných obrázků bez nějakého dalšího plánu (nepočítám-li jako další plán narážku na Michelangelovo Stvoření Adama, která je asi tak jemná jako mnohačetný úder kladivem do hlavy). Pryč je důraz na osobní zodpovědnost, na morálku, do háje jde psychologie postav a náznak, že Frankenstein je vlastně nebetyčný hajzlík, antihrdina s tendencí vidět v sobě Boha a sobecký hlupák, který do poslední chvíle neprohlédne, dokonce i to úvodní zdánlivě ostře protivědecké ladění vyzní zcela do ztracena. Tím nechci říct, že do filmu promítám, co bych v něm chtěla vidět, a pak se rozhořčuju, když to tam nenacházím. Tím chci říct, že Branagh všechna tahle témata někdy v průběhu filmu nakousne a pak je nechá ležet ladem. Těch pár scén, které ve mně rezonovaly v sedmnácti, sice stále zanechává aspoň slabou odezvu, ale to je tak všechno. Nezbývá než zamáčknout slzu a zpět se nadále neohlížet. (11.06.2011)

Starou verzi z r.1931 mám rád především kvůli Karloffovi, který hraje monstrum.Monstrum v této adaptaci nemá tolik prostoru,ale jeho ztvárnění,namskování,ale i oproti staré verzi je de Nirova kreace prostoupena emocemi,původní touhou konat dobro,jež se mění díky vlivům okolí.Celý děj spíš odpovídá verzi Mary W. Shelley,než kterákoliv jiná verze,co jsem zatím viděl.I tato adaptace však není úplně přesný přepis,ale liší se většinou jen v detailech nebo vynecháním jedné pasáže z knihy.Ostatně tomuto filmu takový zásah jen prospěl,u knihy jsem měl místy pocit,že je taková rozvláčná, pomalu postupující a ve filmu mě Kenneth Brannagh pomalu nenechal nadechnout.Výtvarník kostýmů se musel opravdu ,,vyřádit'',ať se zrovna děj odehrával v bohatších vrstvách,nebo ve městě plném chudých,měl sem pocit,že historická věrohodnost je na dnešní poměry ,kdy si mnoho lidí cení víc nesmyslnou hollywoodskou slátaninu s obrovským množstvím faktických chyb,úžasná.Snad jediná věc co mi vadila byla druhá Frankensteinova kreace,utvořená z těla s popálenou hlavou,která rozhodně nebyla na pohled příjemná. Doporučuji shlédnout film před přečtením knihy,nejsem si jistý,jak moc by se mi líbil,film kdybych znal o něco lepší knižní podobu.Frankenstein není dokonalý,občasné chyby jsou ale víc než dostatečně vyváženy kvalitní podívanou apodle mě je tahle adaptace ta nejzdařilejší vůbec. (13.09.2006)