Les Deux Anglaises et le continent
Two English Girls
Two English Girls
Two English Girls
Režie:
François TruffautKamera:
Néstor AlmendrosHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Pierre Léaud, Kika Markham, Sylvia Marriott, Philippe Léotard, Irène Tunc, François Truffaut, Jeanne Lobre, Georges Delerue, Guillaume Schiffman (více)Obsahy(1)
Někdy na počátku 20.století potkává Claude Roc – typický středostavovský mladý Pařížan – mladou lady Anne Brownovou. Po několika společně strávených dnech jej Anne pozve do Anglie na prázdniny, kde žije se svou matkou a sestrou Muriel, kterou by chtěla dát s Claudem dohromady. Během prázdnin se mladá trojice velmi sblíží, a Claude s Muriel se do sebe hluboce zamilují. Před uzavřením sňatku se milenci dohodnou na jednoletém „zkouškovém“ období svého vztahu. Vydrží Claude nástrahy mládí? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Nádherný fim...! Asi bych měl s tím komentářem nějaký čas počkat, než odezní bezprostřední dojmy, ale nemůžu si pomoct... Další Truffautova adaptace románu Henri-Pierre Rochého, další lahůdka... Podobně jako v Jules a Jim se zde rozehrává krásný příběh milostného trojúhelníku, melancholická romance jednoho muže a dvou dívek. Komplikované vztahy, smutné rozchody, opětovné shledání a následná bolestná ztráta... Truffaut vložil do tohoto snímku tolik emocí, že by to za normálních okolností vydalo na několik filmů. S naprostou bravurou zprostředkovává nelehké osudy všech tří hlavních postav, kontrast v morálce anglických středostavovských dívek a francouzského mladíka. Dvě Angličanky a kontinent je navíc vizuálně dokonalý, impresionismem inspirovaný film. Naléhavý komentář vypravěče, kterým není nikdo jiný než sám Pan režisér Francois Truffaut, dodává tomuto dílu zvláštní nádech, vtahuje nás do děje a nutí nás nepřestat o filmu přemýšlet. ***** ()
Tenhle film mě vždycky dostane. Je to jeden z mých Truffautových nejoblíbenějších. Jsou zde jisté podobnosti s filmem Jules a Jim, což ostatně není nic divného, vezmeme-li v potaz, že oba filmy jsou natočeny podle románů jednoho autora (Henri-Pierre Roché), přičemž Jules a Jim (kniha i film) dosáhli větší proslulosti a úspěchu než Dvě Angličanky a Kontinent. Tento film je o lidech, kteří se milují a svojí láskou si navzájem ubližují, především tím, že ji v sobě dílem vlivem výchovy, dílem vlivem prostředí a rodiny až drasticky potlačují. Georges Delerue složil nádhernou hudbu. Snad nikdy nefungovalo spojení režiséra a hudebního skladatele tak skvěle jako v případě Truffauta a Deleruea, jejichž spolupráce na nejednom filmu je prostě bezchybná (teď mě napadá, že Fellini + Rota fungovali obdobně). Na závěr bych chtěl říct, že jsem si moc užíval půvabné francouzštiny z úst Stacey Tendeter v roli Muriel. Pro mé uši prostě lahůdka. ()
První z Truffautových snímků kde se mi autor netrefil do noty, byť pravda, že ne úplně jeho vinnou. Po "Jules a Jim" druhá režisérova adaptace knihy Henri-Pierre Rochého. Forma a navození dojmu, že se všechny události v průběhu oněch sedmi let dozvídáme z dopisů a deníkových záznamů jednotlivých postav je naprosto dokonalé. I téma skrývané a neopětované lásky v netradičním milostném trojúhelníku je dostatečně zajímavé, aby více jak dvě hodiny stopáže nenudilo. Energií nabitý francouz Claude, který si chce užívat života a oproti němu dvě ctnostně vychované a i přesto naprosto odlišné sestry Brownic z ostrovní strany kanálu La Manche. Vztahy mezi nimi se začnou postupem času stále více a více komplikovat, přičemž hlavní slovo nemá srdce, ale rozum ovlivněný výchovou, prostředím a názory rodiny. Můj problém s celým snímkem je, že mi bytostně vadila představitelka Muriel Stacey Tendeterová. Jejímu výkonu jsem při nejlepší vůli neuvěřil ani na chvilku. Fungující tedy pro mě byly pouze scény mezi Claudem a Annou, které jsou plné skrývané vášně. Rozhodně se nejedná o špatný či průměrný film. Jen jde ve výsledku o pouhou variaci na "Jules a Jim" a jako neznalý knižní předlohy neposoudím zda je chyba na spisovatelově straně či Truffauntově. ()
Jak to, že tento film ke mně došel až teď? Nejspíš to bude tím podivným názvem Les deux anglaises et le kontinent evokující špíš komedii než takovéhle festovní drama. François Truffaut využil a vytěžil obě knihy, v nichž Henri-Pierre Roché ve stáří (Jules et Jim napsal ve svých 74 letech a tato je ještě pozdější) reflektuje svůj život v čerstvém období umělecké moderny. Tím, že se Truffaut vrací spolu s ním do minulosti, toto minulé aktualizuje a jistým zpúsobem nadřazuje budoucímu. Na rozdíl od dneška, si tu milenci kladou překážky. Nejde tu ještě o "každá s každým", to je možné teprve po překonání překážek, které si milenci sami kladou prostřednictvím jiných. - Zemi tvoří pevná půda a oceán, Anna a Muriel; Claude chce do sebe pojmout celou zemi a zjišťuje, že to není možné. ()
Truffaut točil hlavně filmy ze své současnosti, tím spíš v jeho díle vyniká ojedinělý výlet na začátek 20. století. Vztahové drama o trojici lidí, kteří se milují, až si svou láskou ubližují, stojí na výborně adaptované předloze a hereckých výkonech všech třech hlavních představitelů. Nově restaurovaný obraz byl jen třešinkou na dortu. ()
Reklama