Divoké dítě
L'Enfant sauvage
The Wild Child
The Wild Child
Obsahy(1)
Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů. Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Tarzan či Mauglí už tu byli, ale tenhle Divoch Viktor ne. Truffaut nám jakousi téměř dokumentární formou připravil ukázku, jak se vychovává takové vlčí dítě. Přitom neklade důraz na nějaké silné momenty, či přílišné emoce, aby se divákovi zalíbil, ale jede si po své lajně, tak jak to skutečně (asi) bylo. Film pak ukončí možná v nejlepším. Možná ne. Ale zase mi to tolik nevadilo. Trochu se skláním před Jean-Pierrem Cargolem a jeho hereckým debutem, který byl zároveň bohužel i derniérou. Natočil pak už jen jeden film. Bylo by zajímavé sledovat, kam to dotáhne. ()
Velice kvalitní filmařina, která dobře odsýpá, neobsahuje jedinou slabší scénu a výkon dětského herce je obdivuhodný. Bohužel nosné téma je dle mého dost nevyužito (vražděno) vinou zvolené (přespříliš suché) dokumentární formy a krátké stopáže. Díky těmto dvěma faktorům se mi zcela jistě Divoké dítě za ne moc dlouhou dobu skoro úplně vykouří z hlavy (a nemám nejmenší chuť ho vidět znovu). Čekal jsem něco emocionálnějšího. 60 - 70 % ()
Truffaut to měl celé skvěle promyšlené – kamera, hudba, příběh... všechno k sobě pasuje na jedničku. Podobné filmy stojí a padají s výkonem představitele hlavní role a Jean-Pierre Cargol je naprosto výborný. Od ostatních se chtělo jen, aby mu to nekazili a žádné velké herecké výkony nebyly vyžadovány. A tak se režisér (předpokládám, že pro snazší práci se svou hlavní postavou) obsadil do role vychovatele. A rozhodně to nekazil. Velmi dobré, téměř perfektní (90%). ()
Zase jednou film, u kterého jsem se bála, že přijdou závěrečné titulky a bude konec... Přitom je to celé tak prostinké, v podstatě zfilmované záznamy pedagoga, který se toho lidského zvířátka ujímá nejdřív jen jako vědeckého materiálu ke zkoumání. Velký obdiv zasluhuje především představitel malého Viktora. Jdu googlit, jak to bylo doopravdy a jak to se skutečným Viktorem nakonec dopadlo. ()
Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80% ()
Galerie (19)
Zajímavosti (9)
- Skutečný dr. Jean Itard byl šéf lékařů ve státním institutu pro hluchoněmé. Jeho práce jej nakonec přivedla na Francouzskou akademii věd. (Kulmon)
- Ve filmu je použit stejný Vivaldiho koncert pro mandolinu jako v Truffautově předchozím filmu Nevěsta byla v černém (1968). (Kulmon)
- Film je po autobiografické stránce věnován třeba Jeannu-Pierru-Léaudovi, žáku F. Truffauta, jež ztelěsnil hlavní postavy v mnoha jeho filmech např. třeba v Nikdo mě nemá rád. (Karlos80)
Reklama