Divoké dítě
L'Enfant sauvage
The Wild Child
The Wild Child
Obsahy(1)
Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů. Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Striktně autentická předloha, dramatická struktura, snímek mi svým ztvárněním a pojetím tak trochu připomíná jaký-si autobiografický dokumentántární film složený především s barvitých obrazu a samozřejmě i s vyjímečnou kamerou tam někde vzadu...Z některých záběrů a scén jsem si myslel že se snad dívám na Bergmana ! Film v sobě nese i jisté poselství a sice to že člověk se stává člověkem teprve působením, přátelské náklonnosti a lásky, sám Truffaut se pak představuje v roli lékaře Itarda...Film tedy především ukazuje vztahy mezi doktorem a divokým chlapcem. 4,5/5* jeden z nejlepších Truffautů co jsem měl tu čest zatím vidět. ()
Příběh se trochu podobá Lynchovu Slonímu muži. Na rozdíl od svého mladšího druha neukazuje temnou stránku zobrazované doby. Rozdíl asi tkví v odlišnostech temné, „gotické“ Anglie a osvícenské Francie plné Russeaů, encyklopedistů a jim podobných. Truffaut se tedy nezabývá vykreslením, pátráním po smutné minulosti dítěte, které naše společnost odmítá považovat za inteligentní bytost, ale zaměřuje se „pouze“ na vztah žáka a učitele. Snaží se najít v nitru malého divocha člověka, lidskou stránku. Nejsem znalec Truffautova života, ale režisér v tomto příběhu asi spatřuje určitou paralelu mezi ním a Léaudem (jemuž je film věnován), který s Truffautem natočil několik filmů. Truffaut z něj vychoval člověka, jakým dnes je. Současně však malý divoch působí na svého učitele (kterého symbolicky hraje sám Truffaut). Film postrádá finále. Končí v podstatě tam kde začal, malý chlapec se má stále co učit, stejně tak jeho mentor. V lidech je stále co objevovat, proces nikdy nekončí. Oba hrdinové tak pokračují dál ve své cestě, i mimo plátno. ()
Je pozoruhodné, že mé první setkání s Truffautem proběhlo právě v době, kdy jsem se začal zajímat o francouzskou Novou vlnu. ČT připravila v rámci Filmového klubu sérii Truffautových filmů, za což jsem hodně vděčný. Jak tedy první setkání dopadlo? Jsem mírně zklamán. Film samotný byl velmi příjemnou záležitostí (až na příšernou barokní hudbu, která ho doprovázela), nicméně prozatím Nové vlny vnímám hlavně jako koncept inovace formy. Potvrdili mi to jak čeští zástupci, tak i Jean-Luc Godard. V Divokém dítě jsem ale žádný radikálně nový prostředek vyprávění nevnímal. Asi budu muset nastudovat víc a dozvědět se, jak se to s Truffautem má. Ale už se těším na příští setkání... ()
Truffaut to měl celé skvěle promyšlené – kamera, hudba, příběh... všechno k sobě pasuje na jedničku. Podobné filmy stojí a padají s výkonem představitele hlavní role a Jean-Pierre Cargol je naprosto výborný. Od ostatních se chtělo jen, aby mu to nekazili a žádné velké herecké výkony nebyly vyžadovány. A tak se režisér (předpokládám, že pro snazší práci se svou hlavní postavou) obsadil do role vychovatele. A rozhodně to nekazil. Velmi dobré, téměř perfektní (90%). ()
Mohol by byť v čisto teoretickej rovine “Viktor z Aveyronu” veľkou inšpiráciou britskému spisovateľovi Rudyardovi Kiplingovi pri vymýšľaní postavičky Mauglího z Knihy džunglí ? Divoký chlapec, ktorý väčšinu svojho života strávil sám v lese, v korunách stromov, v Caune (vo Francúzsku), a to najmä medzi divokými zvieratami, žil na prelome 18. a 19. storočia, a tak práve ním sa možno inšpiroval prvý britský nositeľ Nobelovej ceny za literatúru... ? A významný francúzsky-režisér, scenárista a herec v jednej osobe-Francois Truffaut, sa mimoriadnym spôsobom pokúsil zdokumentovať tieto staré udalosti pomocou majstrovskej čiernobielej kamery Néstora Almendrosa, keď sa taktiež ujíma hlavnej úlohy lekára-Jeana Marca Gasparda Itarda, čo sa vyzbrojil extrémnou trpezlivosťou voči tomuto nešťastnému „pubertiakovi” , ktorého všetci považovali za divoko-žijúce zviera. Pri sledovaní filmového Viktora, mám zdanie, akoby sa mu jeho predstaviteľ Jean-Pierre Cargol chcel čo najviac podobať, stotožniť sa s ním od päty až po hlavu, čiže jeho herecký výkon je naprosto svedomitý, vierohodný, koncentrovaný ! Mňa samotného vôbec fascinujú (zaujímajú) príbehy takých ľudí, ako som už nedávno citoval:Joseph Merrick, Gašpar Hauser a i Viktor z Averyronu sú pozoruhodné štúdie, ktorým sa našťastie dostavili (nakrútili) aj kvalitné filmové spracovania, a za to Lynchovi, Herzogovi a Truffautovi zo svojho celého srdca srdečne veľmi ďakujem ! ()
Galerie (19)
Zajímavosti (9)
- Truffaut zůstal věrný původním zápiskům Dr. Itarda, odlišil se jen v několika bodech: 1) Viktor nebyl zcela nahý, když jej poprvé chytili. Kolem krku měl kus košile. 2) Viktorovy vlasy byly mnohem delší, protože se absolutně nezajímal o hygienu či to, jak vypadá. 3) Jean Itard byl pouze mladý student medicíny, zatímco film předpokládá, že byl na úrovni Pinela. 4) Madame Guerin se stala téměř jeho matkou, kdežto film předpokládá, že mu dávala najíst a uklízela po něm. 5) Itard Viktorovi často mazal zadek, ale musel si dělat starosti se sexuální odezvou. Viktor měl často mokrou postel, ale Itard jej za to netrestal. Dovolil Viktorovi, aby se rozhodl, zda dá přednost ležení v mokré posteli nebo se toho oprostí. Tyto scény nejsou ve filmu ukázány. 6) Ve scéně, kdy má Viktor výbuch hněvu a hází písmeny abecedy, byly reakce jeho i dr. Itarda jiné než ve filmu. Viktor mlátil rukou do postele a začal házet horkými uhlíky. Naproti tomu Itard jej nezavíral do černé komory, ale otevřel okno, chytil Viktora za boky a naklonil Viktora z okna dolů, jako by jej chtěl vyhodit. To vše v pátém poschodí. Diváci mohou Truffautovi děkovat, že si vybral menší z obou trestů. (Kulmon)
- Skutečný Viktor zemřel, aniž by se oženil. (Kulmon)
- Truffaut ve filmu ukazuje skutečné události: 1) Viktor byl opravdu chycen lovci. 2) Pinel prohlásil, že Viktor je bezmocné zaostalé dítě, nevyléčitelný idiot. 3) Pařížané se skutečně chodili na Viktora dívat jako na atrakci. 4) Viktor opravdu preferoval písmeno O a přijal jméno Viktor. 5) Zdá se, že doktor Itard měl chlapce skutečně rád, stejně jako paní Guerinová a sousedé. 6) Viktor měl sympatie k Itardovi a paní Guerinové, ale nikdy se nezajímal o děti svého věku. (Kulmon)
Reklama