451° Fahrenheita

Film má určitě velmi zajímavý námět a disponuje takovou sterilní atmosférou bez radosti, bez emocí, přesně tak jak si i já představuju v budoucnosti nějakej ten fašistán. Pardoxně to, co je na filmu nejvíc vvyvedený, tedy ta atmosféra mě i nejvíc vadilo. Chyběl mě tam nějaký prvek dramatičnosti, přišlo mě to bez emocí. Závěr byl pojat velmi netradičně a vydařil se, ale i tak by každej filmař, Françoisa Truffauta nevyjímaje měl dávat příběhům víc než jen myšlenky. (18.09.2014)

Po zhlédnutí Fahrenheita 451 mi v hlavě zůstali velice rozporuplné pocity. Nápad zaměřený výhradně na pálení knih, aby se lidi odprostili od osvobozujicích myšlenek je trochu nedotažený, scénář má mnoho chyb a některá místa působí až moc naivně (schopnost každého člověka uchovat si v mysli po celý svůj život kompletní obsah knihy). Triková stránka zrovna neoslní, jenže ta režijní a hudební už ano. Celkové zpracování se povedlo a dobrá práce kamery je dalším plusem. Škoda nevyužitého potenciálu této nepěkné budoucnosti, chtělo to si s tim ještě víc pohrát, což není přímá chyba filmu ale jeho knižní podoby, ze které snímek vychází. Jinak ale spokojenost. [7/10] (12.04.2010)

Viďet to před 20 či možná ještě 10 rokama, moje hodnocení by bylo dozajista nejmíň o hvězdičku vyšší. Takhle ovšem nemůžu dát víc. Tenhle film a jemu podobné prostě stárnou a to jak efekty, tak celkovým provedením, které v dnešní době osloví už jen velmi malé množství lidí. Přesto to ale ve své době mohla být bomba. (20.06.2005)

Dnes už víme, že není třeba knihy pálit, že samostatné myšlení lze vymítit i jinými, mnohem sofistikovanějšími metodami. Přesto nejen předloha, ale ani její adaptace v ničem neztratila na síle ani po padesáti letech. Je stejně chladná jako svět, ve kterém se odehrává, a pokud vyvolává nějaké emoce, pak nejsou vyvolány filmovými prostředky (od hereckých výkonů po hudbu), ale divákovou myslí, reagující na obsah. Děsivý je zejména svět bez písmenek (obrázkové noviny pobavily), kde záchrana sebevrahů je každodenní rutinou (stačí vyměnit krev a za půl hodinky vám manželku vrátíme jako novou), na každém rohu jsou bonzbudky a udávání je veřejně chváleno jako záslužný čin, svět kde všichni tupě zírají na telestěny, ve kterých běží seriály jejichž tupost dosáhla mezní hranice hlouposti, kde největší metou je mít telestěny dvě a kde všechno je tak jednoduché, že nikdo nemusí nad ničím přemýšlet. Vše navíc umocňují strohá výprava a toporné herecké výkony, které v některých případech nemají daleko k loutkám. Brrr. Ještě horší je, kdy si člověk uvědomí, jak moc se takhle děsivá dystopie v některých ohledech blíží současné realitě. (11.02.2015)

Pálení knih v zájmu natočení filmu je přinejmenším diskutabilní (rozuměj neomluvitelné), i když jej měl na starosti takový filmařský velikán jako François Truffaut (ke všemu sám slovutný knihožrout!), ale jeho do detailu propracovaná adaptace Bradburyho vize sterilního orwellovského světa, který je prostoupen chladnou racionalitou, odosobněností, citovou vyprahlostí a absencí psaného a tištěného slova, a který je ovládán absurdně zjednodušujícími médii provádějícími na svých divácích důkladný brainwashing, je jedním slovem fantastická. Zajímavé je i to, nakolik se mu (s vydatným přispěním hudby Bernarda Herrmanna násobící emocionální účinek) zdařilo zachytit lidské zaujetí ohněm - to jak člověka přitahuje a odpuzuje zároveň. Veškeré scény s upalováním literárních skvostů jsou - a teď mne jako latentního knihovníka a bibliofila ukamenujte k smrti v knižním smyslu - uhrančivé a děsivě magické. V součtu s delikátně zvráceným smyslem pro humor a jedinečnými formálními specifiky, která tvorbu poučeného teoretika i nadšence Truffauta provázejí jako věrný Sancho Panza, mi vychází velmi silný a kvalitní film, film, jehož ledový žár donutí zádumčivé k hlubšímu zamyšlení a bojácné k urychlené úschově těžce nabytých svazků z dosahu požárnické moci... (05.04.2009)