Příběh Adély H.

Nejkrásnější je scéna s Truffautovým cameem. Ve chvíli, kdy si ho hrdinka splete se svým milým, režisér dokázal v jediném pohledu vyjádřit atmosféru celého filmu - překvapení, nepochopení, a současně snahu pochopit. Ale asi nemá cenu vyzdvihovat jednu scénu, když jich tu je tolik - v krásném souzvuku hudby, kamery a hereckého výkonu Isabelle Adjani. (03.11.2004)

Pokud jsem včera (nebo někdy nedávno) prohlásil, že Carlos Saura "vyžírá" ostatním režisérům základní témata, pak to byl samozřejmě jen eufemismus. O Françoisu Truffautovi se dá ovšem říct totéž. Ale jak se říká, když dva mistři dělají totéž, nikdy to není totéž. Mezi Saurou a Truffautem leží filosofické kontinenty. Ale raději k Adéle Hugové, která se domnívá, že zamilovaná žena dokáže vše. Sama tomu říká něha, ale je to karmický soubor vášní a emocí, který "přežije" do dalšího znovuzrození (pokud něco takového existuje). Pozn 1: Postava Adély, je z dramatického hlediska velice náročná; Isabelle Adjaniová se jí zhostila tak, že člověku místy naskakuje h(n)usí kůže - podobnou roli hraje i v neméně zdařilém filmu Camille Claudel (1988). Pozn. 2: Příběh, který Adéla vypráví o své sestře Léopoldine je pravdivý - dokladem nejsou jen historická fakta, ale rovněž Adéliny sny. Pozn. 3: Truffaut říká: "Takhle to bylo!", bereme ho za slovo, ale i bez něho bychom o tom nepochybovali. Pozn. 4: Líbila se mi filmová hudba Maurice Jauberta. (22.02.2018)

Isabella Adjani je príkladom toho, kedy si poviete, že škoda, že čas nedokáže stáť. Našťastie tu máme filmy, ktoré nám jej krásu uchovali naveky. To bola fakt ženská krajšia ako obrázok. Skutočná Adele Hugo, takou nebola aspoň podľa fotiek. Každopádne ma tento príbeh prekvapil, nikdy som o ňom nepočul a nevedel som, že majster Hugo mal takúto vyšinutú dcéru, ktorá nakoniec prežila všetkých…Skvelé zahrané, dráma ako sa patrí, bez väčšieho príbehu, čisto sústredená na hlavnú postavu, ale o to zaujímavejšie. Nenápadný kvalitný film. (11.10.2021)

Oproti Dvěma Angličankám problém s diváckou lhostejností -- urvat emoce, zájem a soucit diváka se Adele H. nepodařilo. Na druhou stranu je zde zcela jasně rozkryto, PROČ ta žena takhle pitomě jednala. Láska je vždycky záludná a v tomhle případě zástupná. Za Adeliným hysterickým zamilováním hledejme spíše narcismus a komplex méněcennosti, hledání své vlastní hodnoty, svého smyslu ve světě, který vašeho otce považuje div ne za boha. Děti slavných rodičů to mívají těžké. A mimochodem -- až při shlédnutí tohoto filmu jsem pochopil, že deníky Adele Hugové byly (musely být) primárním inspiračním zdrojem pro Fowlesův fenomenální román Francouzova milenka, fenomenálně zfilmovaný Karlem Reizsem v 80. letech. (14.11.2008)

Bylo to výborné, na druhou stranu mi ale něco říká, že už možná nebudu mít nikdy potřebu si to znovu pustit. Já totiž nejsem příznivcem filmů podle skutečných událostí. Vadí mi, že tu není prostor pro fabulaci, že se to bude odvíjet předem daným směrem a také to předvídatelně (často víme dopředu jak, protože ten příběh známe) skončí. Ale musím uznat, že tohle se velmi povedlo....takže možná se na to přece jen ještě někdy kouknu. (13.11.2008)