Příběh Adély H.

Dcera slavného muže tonoucí v neopětované lásce měnící se postupně v blouznivé šílenství. Truffaut opět o temných zákoutích nejsilnějšího lidského citu provázeného mnohdy slepou pošetilostí. Jako šťouravý hnidopich si neodpustím poznámku, že křehká Isabelle Adjani rozhodně nevypadala v průběhu filmu na 33 a více let.. (13.11.2008)

"Chvěji se láskou, přestaňte mě odmítat…Miluji tě, je to tak těžké pochopit?" Je vskutku těžké pochopit ženu, která, jak sama tvrdí "vše pošlapala, vše opustila, zavrhla lásku svých rodičů a zřekla se svého snoubence"?  Adéla svou tvrdošíjností přiznat si realitu, že není milována, a že si muž jejího srdce její lásku ani nezaslouží, může působit až neskutečně směšně. Nebo si člověk může říkat, že to její chování je vlastně diagnóza dnes odborně zvaná jako stalking. Ale taky může v člověku vyvolávat pocit neskonalé lítosti a soucitu. U mě to bylo o těchto posledně zmíněných emocích. Z tohoto pohledu poměrně působivý životopisný film.         (28.09.2022)

Musím konstatovat, že autoři označovaní jako "přínos světové kinematografii" nebývají zpravidla přínosem pro mě. A vyjímkou potvrzující pravidlo nebude ani F.Truffaut. Příběh Adély H. byl nudný jako představitel hlavní mužské role a kromě hereckého výkonu I.Adjaniové jsem neměla žádný jiný důvod, proč vydržet do konce. (01.03.2009)

Truffautova reputace je pro mne čím dál víc typickou ukázkou moci moci a médií – kromě Julese a Jima a možná ještě Hebké kůže, která je ale esencí úpadku, jsem od něj neviděl prvotřídní film. A viděl jsem jich dost. Všechno je galsky vytříbené, promyšlené – a neautentické. Neustálá masáž sdělovacích prostředků (Truffaut=Nouvelle vague) způsobuje, že jsem ochotný dlouhou dobu zkoušet dál a dál, co vyprodukoval. Adéle je určitě zajímavé téma. Adjani tu poprvé předvede hysterák, který mi uhranul v Possession – ale prostředky jsou tak fousaté (byl on vůbec Nouvelle vague? …ty dvojexpozice jsem vídal od dětství v inscenacích České televize??!!), hudba tak nefilmová (dal mu někdo grant za to, že toho skladatele vytáhne?), že mě to neba. Tři hvězdy za spád. (29.08.2011)

Jak snadno lze si ze života udělat peklo... Jenže - kdo cosi podobného neprožil, nepochopí. Co je to posedlost, skrývající se za slovy o lásce. Vyznání, slzy, sliby, lži, výčitky, výhružky, křik... Neodbytnost, manipulace, intriky a vydírání... Dnes by se řeklo "stalking" a snadno určena diagnóza... . . . Truffautův film je z čistě uměleckého hlediska výtečně vystavěnou studií patologického vztahu jedné pošetilé a nešťastné hysterky k vysněnému muži, který snad(?) ji někdy dříve "miloval" (ach, co v oněch dobách se všechno dalo skrýt ve slovech "miluji Vás"...), ona pak přivlastnila si ho ve své víře v lásku, která však neopětovaná se jí (jim!) stává peklem. Věčný příběh, zde shodou okolností na podkladě jedné konkrétní skutečné události. . . . Sebetrýznící svéhlavičku Adélu (pomateně >milující< svého samce - "nejkrásnějšího Alberta" - tak, že mu i pošle holku na jednu noc, protože on "má právo na všechny ženy světa"...) hrající I. A. je ve svém mládí vskutku nádherná a navíc skvěle usazená ve své roli a naštěstí pod mistrovým vedením nepodlehla žádnému zbytečnému přehrávání, k němuž by podobně rozervaná postava sváděla. Zkrátka - stylové, brilantní kostýmní drama, tak jak jen F.T. umí natočit. Skvělé. Pět hvězdiček za příběh - i za úžasnou Isabelu Adélu... ;-) . . . A jen tak mimochodem - Adéla H. dožila se nakonec požehnaných pětaosmdesáti let. - - - P.S. Ano, film nemá žádné strhující tempo - ale (a) proč taky. Tohle přece není žádný hollywoodský psychothriller někdy z půle devadesátých... - - - - - Poprvé viděno 12.11.2008 na ČT2, komentář zde jako sedmý - 12.11.2008 (12.11.2008)