Příběh Adély H.

Bylo to výborné, na druhou stranu mi ale něco říká, že už možná nebudu mít nikdy potřebu si to znovu pustit. Já totiž nejsem příznivcem filmů podle skutečných událostí. Vadí mi, že tu není prostor pro fabulaci, že se to bude odvíjet předem daným směrem a také to předvídatelně (často víme dopředu jak, protože ten příběh známe) skončí. Ale musím uznat, že tohle se velmi povedlo....takže možná se na to přece jen ještě někdy kouknu. (13.11.2008)

Autora Bedárov, čiže Victora Huga, môžem kľudne považovať za vôbec najväčšieho vo svojom obore, ale zase jeho dcéru Adélu by som charakterizoval, ako „neposednú” , ktorá trpela tzv. OBSESIOU, t. j. extrémnou posadnutosťou, duševnou chorobou, zároveň deštruktívnym stavom, že kvôli britskému poručíkovi Albertovi Pinsonovi nezávahala odísť ani do ďalekého Halifaxu v Novom Škótsku (Kanada), kam priplávala okolo roku 1863, kde sa stal jej hlavným terčom záujmu, skôr by som to popísal, ako objekt voyerizmu, akejsi túžby zmocniť sa jedinca akýmikoľvek zbraňami, takto mu nielenže písala množstvo milostných dopisov, ale taktiež uvažovala o jeho zmanipulovaní pomocou hypnózy, keď raz navštívila jedného “šarlatána” po vystúpení. Absolútny extrémizmus ohľadom nenaplnenej lásky, beštiálneho trápenia sa našej protagonistky, ktorá má síce stále pozitívne myslenie, že sa jej podarí zlomiť túto kliatbu, ale donekonečna takto fungovať nemôže, a tak skôr, či neskôr, ju to aj tak dobehne, zlomí ju to, poznačí ju to, a tento pozoruhodný, životopisný film francúzskeho mága Francoisa Truffauta za prispenia skvelej Isabelly Adjani, zobrazuje akúsi filmovú rekonštrukciu udalostí, ako sa to mohlo približne stať, keď si zrovna nemyslím, že to bolo presne podľa tohto scenára ! Musí tu byť skrátka určitá fikcia, všetko nemôže byť pravdivé, ale i napriek tomu mám fantastický pocit z tohto f. počinu, ktorý mi opäť raz dokázal, že Truffaut má niečo do seba ! Veľmi kvalitný snímok, za čo môžem poďakovať i Almedrosovi, ale nielen jemu ! (17.12.2019)

Dcera slavného muže tonoucí v neopětované lásce měnící se postupně v blouznivé šílenství. Truffaut opět o temných zákoutích nejsilnějšího lidského citu provázeného mnohdy slepou pošetilostí. Jako šťouravý hnidopich si neodpustím poznámku, že křehká Isabelle Adjani rozhodně nevypadala v průběhu filmu na 33 a více let.. (13.11.2008)

Setkání s nejosobitějším klasikem francouzského filmu režisérem François Truffautem má vždycky zvláštní filmovou příchuť. Jeho díla se vždycky zapíšou do povědomí. Způsob jakým je tento film natočen, aniž by se podbízel, je dokonalý. Příznivou okolností pro film je půvabná herečka Isabelle Adjani v hlavní postavě. Dokonce se mi zdá, že tvůrce François Truffaut s postavou Adély H. trochu sympatizoval s milostným zoufalstvím. Ať tak činil záměrně nebo nikoli, udělal to opravdu nenápadně a pojal film s přesvědčivou věrohodností. Co říci závěrem, možná byla postava Adély složitější a její láska měla více odstínů, kdo ví? Myslím, že tento příběh se klidně může odehrát nebo se může kdykoli přihodit i dnes. A teď ještě malou poznámku na adresu producentů DVD, nebylo by možná na škodu tento netuctový film uvést do prodeje, alespoň pro filmové fajnšmekry, protože má nesporně filmovou hodnotu. (24.12.2010)

"Chvěji se láskou, přestaňte mě odmítat…Miluji tě, je to tak těžké pochopit?" Je vskutku těžké pochopit ženu, která, jak sama tvrdí "vše pošlapala, vše opustila, zavrhla lásku svých rodičů a zřekla se svého snoubence"?  Adéla svou tvrdošíjností přiznat si realitu, že není milována, a že si muž jejího srdce její lásku ani nezaslouží, může působit až neskutečně směšně. Nebo si člověk může říkat, že to její chování je vlastně diagnóza dnes odborně zvaná jako stalking. Ale taky může v člověku vyvolávat pocit neskonalé lítosti a soucitu. U mě to bylo o těchto posledně zmíněných emocích. Z tohoto pohledu poměrně působivý životopisný film.         (28.09.2022)