Případ: Ponorka

Za mě jedna z nejlepších seriálových minisérií, co jsem kdy viděl. Během šesti epizod je divák vtažen do centra dění okolo mediálně známého případu zmizení švédské investigativní novinářky, kterou zavraždil jeden maniak na ponorce. Díl za dílem sledujeme tu samotnou mravenčí práci všech vyšetřovatelů z dánské mordparty, kteří se snaží najít poctivou kupu důkazů k usvědčení hlavního podezřelého. A po zhlédnutí musím říct, že to byly fakt esa! Tak dlouho (až do úmoru) hledat všechny jehly v kupce sena, to člověk jen dokáže nevěřícně kroutit hlavou, když to sleduje. Seriál klasicky seversky chladný, do určité míry odtažitý, ale linka hlavního vyšetřovatele a rodičů zavražděné novinářky dokázala častokrát chytnout za srdce. Zaujalo mě, že existují psi na hledání mrtvol v otevřeném moři (dokáží vycítit rozkládající se tuk mrtvoly)...V negativním slova smyslu i to, že může podezřelý měnit svou výpověď, kolikrát se mu zamane. Dost divné, nemyslíte? Alespoň ho ten státní zástupce (výborný Asbaek) dokázal poslat do vězení na doživotí. Fakt nechutně zvrácený člověk. Případ ponorka zaslouženě odchází s plným počtem. Za mě 9/10 (05.03.2022)

„Možná je to tak, že čím jsme civilizovanější, tím větší potřebu máme dívat se do temnoty.” - „Všechno je černobílé. Ale i když v noci jsou barvy pryč, stejně tam někde jsou. Jenom je nevidíme, dokud zase nezačne svítit slunce.” +++ Ten zločin je tak neobvyklý a naprosto zvrácený, že tvůrcům seriálu Případ: Ponorka bohatě stačilo zaměřit se na dlouhé peripetie spojené s jeho vyšetřováním a následným dokazováním viny obžalovaného, aniž by divák měl možnost vůbec spatřit vraha. Nikdy bych nevěřila, že podobný koncept může fungovat, ale Tobias Lindholm mě téměř dokonale vyvedl z omylu. Chválou nešetřím ani na adresu Sørena Mallinga jako hlavního vyšetřovatele Jense Mollera, který svým civilním pojetím role podpořil autenticitu vyprávění. (85%) (13.02.2022)

Řemeslně bezchybně natočej seriál o vyšetřování kodaňské policie, kterej rozhodně nedoporučuju netrpělivejm divákům. Jsou to tři roky, co se tahle brutální vražda švédské novinářky dánským vynálezcem opravdu stala a je zvláštností, že pachatel není v žádném díle ani ukázán, ani zmíněn jménem. Jméno režiséra mluví samo za sebe a jeho rozhodnutí, natočit tenhle příběh jako houževnatej vyšetřovací proces mě osobně hodně bavil. Dánové prostě neskutečně umí a nebýt pomalejšího tempa, nemám co vytknout. Skoro za pět, 85% (01.12.2020)

To, že se objevila minisérie mapující skutečný zločin, ještě ke všemu takto bezprecedentní, bylo pro mě samo o sobě velkým lákadlem. Vybavuji si, jak jsem před pár lety zírala a nechápala, když se v médiích začaly objevovat informace o dané události, takže jsem byla hodně zvědavá, jak se tvůrcům podařilo ji převést na "seriálové plátno". Seriál je z mého pohledu v prvé řadě zajímavý tím, že za celou dobu ani jedinkrát neuvidíme pachatele, vždy se o něm nebo o tom, co řekl například u výslechu, pouze mluví. Ze začátku mi toto trochu vadilo, postupně jsem to začala považovat za přednost minisérie, něco, co ji trochu ozvláštňuje, možná činí i tajemnější, správně odosobněnou (jako kdyby ta hrůza byla o to děsivější, z jiného světa, v němž někde mimo zůstává i zločinec). Říkám si, že by možná mohlo být lepší pojmout věc jako celovečerní film nebo alespoň sérii o pár dílů zkrátit, někdy už mi celé to pomalé pátrání i čekání na různé důležité dílčí objevy a výsledky přece jen přišlo takové moc táhlé. Na druhou stranu oceňuji, že je z minisérie opravdu hodně znát, že chce přiblížit detaily policejní práce, nic nepřikrášlit, nic nezatajovat, ukázat, jaká to může být někdy "piplačka", frustrace, jaké zdánlivé maličkosti mohou rozhodovat o vině a nevině obviněného, jak se mohou míjet potřeby či požadavky policie, státního zastupitelství i soudů jako orgánů činných v trestním řízení. Když se na to člověk naladí, bude asi spokojen. I já jsem byla, ač nezastírám, že (odvisle i od aktuálního rozpoložení) jsem se místy i trochu nudila. A jen tak na okraj - vážně mě baví, jak si může být člověk při puštění čehokoli dánského téměř jistý, že uvidí minimálně dvě tři tváře známé z několika jiných tamních počinů, co se dostaly ven k mimodánským divákům :D Skoro to vypadá, jako že bez některých herců prostě nemůže dánský seriál/film vzniknout. Až na to, že mi někdy chvíli trvá oprostit se od vnímání daného herce ještě v té předchozí roli, v níž jsem ho viděla, mi to ale vůbec nevadí, protože řeč je o hercích dobrých, kteří bezpochyby mají co nabídnout. Za Ponorku celkově (nejen pro herce) ode mě za 75 %. (09.02.2022)

Největším problémem momentálně nejlepšího scenáristy je, když svoji práci svěří k režii někomu jinému. Pokud si natočí autorský film se svými dvorními herci, vznikne mimořádná záležitost, byť se jedná o televizní projekt. Systém ignorování zločince, který započal Greengrass v 22. červenci, dotáhl Lindholm k naprosté dokonalosti, až do samého závěru ignoruje i pouhé jméno pachatele. Věnuje se deprivující práci policistů a touze pozůstalých pro klid své duše zjistit o zločinu co nejvíce. Policejní práce je zde vykreslena jako mravenčí skládání stébla ke stéblu, narážení do zaslepených uliček, velká vítězství při hledání pravdy, která ji ve výsledku přiblíží pouze o píď. Všech šest dílů udržuje diváka v mimořádném napětí. Zdlouhavá pátrání potápěčů si nezadají s hledáním drog ve Francouzské spojce. Herecké výkony jsou jako vždy u severských počinů na velmi vysoké úrovni. (19.02.2022)