Jules a Jim

Chápu, že film je považovaný za velkou klasiku, ale mně se (aspoň napoprvé) moc nelíbil. Způsob adaptace literární předlohy formou, kdy vypravěč přednáší většinu děje a dokonce i pocity jednotlivých postav, mi opravdu nevyhovoval. Děj díky tomu ubíhal strašně rychle, ocenil bych spíš možnost zpomalit, posečkat a vychutnat si jednotlivé scény. Uvidíme co napodruhé, téma filmu je každopádně velmi zajímavé. (20.12.2006)

Hranice mezi emancipovanou volnomyšlenkářskou ženou a vypočítavou nafrněnou mrchou velmi často jednoduše neexistuje, což skvěle (nesnesitelně) předvádí Katty v příběhu o "velmi korektním" milostném čtyřúhelníku... čtverci? Film dlouhý čas postrádá konflikt a rozvíjí se v příjemném až něžném francouzském duchu, než náhle udeří zásadní zápletka, střídá tóniny velmi veselé a humorné, stejně jako psychologicky vážné až temné. Až dojemná je síla zdejšího přátelství, až k naštvání moc ženské rozmařilosti a ženských vábniček, a ještě víc k naštvání otrocké a zaslepené následování mužovo. Fascinující kontrast síly citů a jakéhosi velkorysého gentlemanství, působivé vyprávění o ničem a vlastně o všem v příjemně pulsující rozkmitanosti. P. S. Oskar Werner vypadá jako sympatičtější dvojče Petra Kolečka. (25.11.2022)

Zajímalo by mě, komu došlo, že film sám vlastně prapůvodně vychází z Goethovy klasiky Spřízněni volbou. To, co z ní však zůstalo, kam byla zasazena a jak vážně interpretována, je samo o sobě zajímavým problémem. Tragika, která se změní ve všední, avšak rozhodně ne nudnou odlehčenost, a navíc ten životný vypravěčský komentář (doslova "opsáno" z Henri-Pierre Rochého). (29.04.2005)

Dobová romance v nekonvenčním pojetí. Truffaut vytvořil živou koláž, která neposedně poskakuje sem a tam a nedává divákovi možnost spočinout či proniknout za formální slupku. Tu skutečně brání dynamická ruční kamera, ostrý střih záměrně narušující kontinuitu a až monumentálně komplikované pohyby hodící se spíše k vysokorozpočtové produkci. Zcizujícím efektem je rovněž užití dokumentárních záběrů nejen z válečných polí, ale i z dobového životního stylu. Dokonce i postavy jsou spíše ploché figurky, do nichž nalévají život barvité věty vypravěče, jež vytváří zvláštní napětí, avšak přeci jen působí trochu úmorně a herecké výkony zde skutečně nijak zvláště nevynikají, neboť herci rezignují na jakékoliv hlubší průniky do svých postav a celková zkratkovitost děje jim nedává prostor rozvíjet situace. Vzniklo tak dílko ze sympatickým espritem a netradičním přenosem dobové atmosféry moderními filmovými prostředky, které dokáží vytvářet jisté impresionistické efekty. Jeho svěží kolážovitost však postupně ztrácí na pestrosti a v druhé polovině hodně umělý vztahový propletenec s minimálním přesahem se spíše líně táhne a zacykleně se opakuje. Tedy skleníkový problém nové vlny, která se utápí ve vztahových pseudoproblémech se zde opět dostavil, ale snímek naštěstí nenabízí jen tyto peripetie a některé jeho okamžiky jsou ukázkou skutečného mistrovství. (10.11.2010)

Úžasný film, plný radosti z vypravování, filmařské invence a spousty zajímavých myšlenek a citátů o životě a mužích a ženách. Při jeho sledování jsem se neubránil obdivu k Truffautovi, jak mistrně je to natočeno - neobyčejně mě na tom filmu bavilo, jak střídá tempo vyprávění i celkovou atmosféru a jak je prostoupen decentním humorem a místy až absurdním dějem. Krásná a oduševnělá podívaná, kterou sledovat je vyloženě povznášejícím zážitkem a která mi částečně přišla jako předobraz Bertolucciho Snílků. (10.01.2017)