Nevěsta byla v černém

Nevesta v čiernom mi po celú dobu silno pripomínala film Philipa Labroa Bez motívu nakrútený o tri roky neskôr. Ten bol ale o triedu uveriteľnejší. U tohto filmu je nepochybné, že ho mal vo videopožičovni Tarantino a ošľahol ešte aj ten zoznam s piatimi malými černoškami. Ale brilantný záver čiernej nevesty si budem pamätať aj v dobe, keď mi už ostatné vyšumí z hlavy. (12.09.2009)

Nechápu, proč je zde snímek zařazen do kategorie krimi / drama, dle mého názoru je to velmi zdařilá a osobitá komedie, která svou invencí a černohumorným pojetím nemá daleko od takového skvostu, jakým je Tcherniova a Goscinnyho Doživotní renta (1972). Vnímat to jako drama, asi bych zůstal stejně jako někteří spolukomentující rozpačitý z příběhu, v němž dokáže hlavní (anti)hrdince přát štěstí natolik, že jí náročný a riskantní plán vychází po všech stránkách až do samotného konce (SPOILERY: zmíněná Doživotní renta obsahuje k "Nevěstě" krásný protějšek – příběh, kdy takhle neuvěřitelně přeje štěstí zase muži, kterého se nejrůznějšími způsoby chce zbavit jiná skupinka lidí). Dále zde naprosto selhává kriminalistické hledisko (SPOILER: např. policajti si lámou hlavu s motivem činů vražedkyně, ale nedokážou vypátrat ani takovou maličkost, jakou je její sňatek a následné ovdovění, která by záhadnou motivaci velmi snadno mohla objasnit?), takže hodnotit to jako seriózní krimi, musel bych jít minimálně o hvězdičku níž. Jenže vnímám-li "Nevěstu" jako černohumornou komedii s perfektním zpracováním mysteriózní linky, kde si François Truffaut přináší nesmírně nápaditou záležitost, krásně si hraje se stylizací a vyprávěním brakového žánru, využívá ke vtipu či poutavému prvku každou scénu, vnáší diváka do podivného dění, v němž nám teprve postupně odhaluje celé zákoutí příběhu, nemám menší problém jí ty hlubší nedostatky odpustit, protože NEVĚSTA se na žádný hlubší film vážně nehraje. Bavilo mě sledovat stylově chladnou Jeanne Moreau ve svých vizuálních proměnách, i to jak pokaždé jinak dostávala vybrané pány do záhuby (nejlepší z mužských protagonistů byl vhodně vybrán až k závěru – Charles Denner!) a vedle toho tipovat, jakýže způsob "vraždičky" zvolí tentokrát? :-) Akorát mě trošku zklamalo, že mi nevyšel jeden tip v podobě těžkého tupého předmětu a naopak hned dvakrát šlo o předmět lehký ostrý. ;o) 90% (20.08.2020)

Černá komedie ve francouzském pojetí je vždy něco nového, objevného. V Truffautově žánrové prvotině (režisérovi nebylo tehdy ještě ani čtyřicet let) hraje zralá, ale stále krásná Jeanne Moreauová osudovou ženu-vampýra, která po nečekané a nesmyslné ztrátě vyvoleného životního partnera nachází jediný smysl svého života v naplnění pomsty na mužích, kteří se na nesmyslném kroku přímo či nepřímo podíleli. Čistota žánru je prolamována vlastně soustavně řadou psychologických mikrosond charakterizujících a individualizujících hlavní postavy i nezakrytým obrazem zoufalství a rezignace protagonistky filmu. Prvoplánovost postižení a vypátrání pachatelky vyvažuje mistrné - a přitom věcné - utajení pohnutky, která ji přivede do rukou policie, jejímž prostřednictvím se dostává do blízkosti posledního pachatele. Zvrácený smysl života je naplněn, a to, zda bude ukončen v blázinci (dnes by to tak takřka jistě dopadlo), nebo gilotinou či dobrovolným hrdinčiným odchodem ze života, je nepodstatné a vlastně svým způsobem druhotné. Rád bych upozornil na ještě jeden významný charakterotvorný prvek NEVĚSTY: individuální pomsta, jakoby inspirovaná Dumasovým HRABĚTEM MONTE CHRISTEM, neztrácí nic z jakoby paralelního plného vnímání skutečnosti (snaha zachránit život ženě neprávem obviněné ze třetí vraždy). A tak film mnohem více evokuje Chaplinova MONSIEURA VERDOUXE (asi mnohem více než Hitchocka). Poznání, že lidské životy jsou a probíhají složitěji, iracionálněji, je samo o sobě neutrální; v případě zdařilého filmu naopak povzbuzuje k přemýšlení a hloubání, činnostem, kterých je v naší překotné a hektické době ke škodě nás všech tak málo. (08.10.2008)

Černá vdova, které fandím. Zabili jí manžela, když spolu odcházeli od oltáře. Pachatelé byli akorát pitomci, co se občas scházeli a jednou si hráli, hráli, až dohráli. Hraní si na život jim zatrhla právě ona fešná vdova. Vtrhne jim do života, omotá si je kolem prstu a vyžaduje spravedlnost bez ohledu na to, jak osamělí, nešťastní, šťastní, za rodinu zodpovědní, zábavní, pohlední nebo provinilí pachatelé jsou. Černá nevěsta vraždí, a to vždy s chladným srdcem a bez výčitek. Jde a jde a nezastaví ji ani vidina vězení. Skvělý film, kde s postupujícími minutami už víte, jak to celé skončí. Sice na mě chování hrdinky působilo někdy až příliš chladně, jako by byla stroj, žádné zaváhání, žádné slitování, což se potom přeneslo na celou atmosféru filmu. Bylo to nějak úplně bez emocí a občas přitažené za vlasy, hlavně ta samozřejmost, s jakou černá vdova vplouvala jako femme fatale do životů mužských vrahů. K čemu ale já mám výtky, to zřejmě bylo režisérovým záměrem. (13.11.2011)

Drama, ve kterém neteče krev a přesto zaujme. Thriller, ve kterém postrádáte prvoplánové napětí, a stejně jakési mrazení v zádech tam je. Předem jsem věděl, o čem film je, takže zhruba po první půlhodině se stal děj předvídatelným, přesto pak došlo k zajímavým dějovým zvratům a závěr byl úplně jinde, než by se dalo čekat. Zajímavé bylo pojetí retrospektivy, kdy se postupně po kouskách dovídáte, proč se to všechno vlastně děje. Zaujala mě psychologická hra s odlákáním dítětě; trochu to připomíná podobné scény z každýho druhýho béčkovýho krváku let 90., ale tohle je rok 1967. Hudba s různými variacemi Mendelssohnova svatebního pochodu. Navíc, Jeanne Moreau měla úžasný oblečky, celé je to takové francouzské a jsou to 60. léta, takže mě to celé bavilo. (18.11.2008)