Nevěsta byla v černém

Velice zajímavý film, natočený přesně ve stylu Alfreda Hitchcocka. Kromě vizuální a dějové s tránky k tomu přispívá i hudba Bernarda Hermana. Z počátku se mi zdálo poněkud obtížné překousnout typicky francouzské postavy v typicky hollywoodském filmu. Zdálo se mi, jako by se jednalo o "pouhou" poctu mistrovi filmové hrůzi. Během filmu se však začnou objevovat prvky, které HItch ve svých filmech neměl, tedy alespoň ne tak markantní. Víc než vyvolání napětí (hrůza sem nepatří, jedná se o thriller) zajímá Truffauta chování hlavní hrdinky v této mezní situaci. Film skvělým tempem graduje a spíš než onou poctou se tak stává perfektní variací, která v některých ohledech možná svého vzoru nedosahuje (skloubeníhudby a obrazu se mi chvílemi zdálo trochu křečovité), v mnoha ho asi překonává (vyprávění působí méně vvykonstrovaně - živočišněji). Zajímavá je určitě i podobnost s Tarantinovým Kill Billem. Když mi došlo o čem oba snímky vypráví, dost mě to zaskočilo. Ale asi se to dá brát tak, že podobným způsobem, jako Truffaut variuje Hitchcocka, Tarantino variuje Truffauta. Je to sice šílená představa, ale nic jiného mě nenapadá. (20.10.2004)

Sú filmy, ktorých efekt je napriek dobe vzniku a divadelnej teatrálnosti stále pôsobivý (Vertigo, Odviate vetrom,...) a potom sú ešte filmy, na ktorých sa doba odrazí až príliš okato a pre súčasného diváka sú pomerne nestráviteľné a bez nadsádzky. Šteklivo morbídny a krásne bizarný námet sa preto úplne rozplynul v nezaujímavom režijnom prevedení a zbytočne naťahovaných, nudných scénach. Truffaut bol nepochybne veľký režisér, no aj taký musí občas šliapnuť vedľa. Jeanne Moreau čoby nekompromisná nevesta diabolsky zábavná. (28.08.2012)

Jediné, čím je tento Truffautov film zaujímavý, je že bol Tarantinovou inšpiráciou pre Kill Billa, ktorý dokázal z tohto nudného príbehu o pomste stvoriť úžasný film. Tu nefunguje takmer nič - motív hlavnej postavy je pochybný, aj to ako sa to prihodilo, je hodné úsmevu. Samotná Jeanne v štyridsiatke moc sympaticky nepôsobí, aby po nej vyjíždel každý chlap. A spojená žensko-mužská väznica je vrchol všetkého, tou deravosťou scenára Truffaut predčil aj svoj vzor Hitchcocka. 50% (27.12.2018)

Hm, z tohto filmu som trochu zmätený. Na jednej strane dobrá kamera a vynikajúca hudba Bernarda Herrmanna ( Psycho ), ktorá dýchala za celý film, na druhej strane neuveriteľne ploché vykreslenie mužských protagonistov, ktorí boli vo filme len na jedno. Hitchcockovské poňatie bolo síce fajn, ale po pol hodine filmu už bez nápadu. (09.10.2008)

Tedy zhruba prvních deset minut… To byl opravdu vejvar! Žena balí kufry za „zuřivého“ hudebního doprovodu. Pokládá peníze na zavazadlo a někdo při tom bezhlavě mlátí do tympánů. Okamžitě jsem nabyl dojmu, že půjde o něco „prudce uměleckého“ a že se tím pádem schyluje k těžkýmu průseru. Mračna se s přibývající stopáží ještě chvíli stahují… a to už přes veškerou svou otrlost vážně uvažuju o tom, že pana Truffauta i s tou jeho šmrdlaninou pošlu na věčnost - do takovýho toho bílýho obrazovkovýho tunelu, kam odcházejí filmy, které se ke mně už nikdy nevrátí. Neudělal jsem to a podotýkám, že to byl pouze můj divácký masochismus…Touha zjistit, jak dlouho ještě vydržím to mučení. A najednou jako kdyby někdo přehodil výhybku a z psychoidního blábolu se zhruba v polovině vyloupnul velice solidní a zábavný thriller o studené pomstě a jednom vražedném účtu. Ano, ano, je to vlastně takový Kill bill s malým „b“ – film, který Tarantino „citoval“ (nebo chcete-li „vykradl“) mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát! „Černá nevěsta“ (přes prapodivný rozjezd) nakonec není vůbec špatná. Myslím, že si dokonce zaslouží i slabší čtyři bodíky do výbavy. (03.09.2009)