Nevěsta byla v černém

Nevěsta byla v černém, tedy už v názvu odkaz k filmu noir, Truffautův ,,černý" film se ale nejvíce blíží evropské odpovědi Alfredu Hitchcockovi, zůstává však stát někde na půli cesty. Jako detektivka mi tenhle film nefunguje vůbec, jako thriller také moc ne, v rastru artového filmu už je to lepší, ale stejně znám daleko více lepších uměleckých snímků... Co se v Nevěstě povedlo neoddiskutovatelně, to je hudební složka - snad jediná hudba v první půli vytváří alespoň nějaké napětí, když ostatní složky detektivky selhávají... Povedená je práce se symboly, barvami (například barva šatů hlavní hrdinky - ,,nevěsty"), svatební pochod zaznívající v samém finále filmu, kdy se ,,nevěsta" konečně dočkala konce svého ,,obřadu"... Motiv pomsty je tu silný, ale Truffaut mne nedokázal přesvědčit o jeho univerzální míře přijetí. Spíše je to jen cosi jako variace, experiment, hra... Tohle setkání s dílem Françoise Truffauta se tedy, alespoň v mém případě, příliš nevyvedlo...ale příslib je to každopádně pěkný... Podobné filmy: Vertigo, Vražda na objednávku, Pošťák vždy zvoní dvakrát, Dáma ze Šanghaje, Manon od pramene, Kill Bill (08.10.2008)

Stále čakám, kedy mi François Truffaut ukáže svoju genialitu, no v poradí štvrtý film, ktorý som od pána 'červeného' videl, mi stále nestihol vypáliť zrak. Prvá klamná hodinka speje do momentu, ktorý mal viditeľne a definitívne položiť diváka na lopatky. Tomu momentu však predchádza nudná séria vrážd pomätenej ženskej, ktorej charakteristickú rolu hrá Jeanne Moreau práve bez náznaku charakteru. Tým pádom môže byť nápad akýkoľvek sľubný (a veru, že tu bol skvelý), ale premáhanie zo strany hereckej sa prejavilo aj v premáhaní z mojej strany - v snahe diváckej. Po rozlúštení mysteriózna sa film dostal do oveľa lepšieho tempa, všetko to dalo filmu nový rozmer a keby sa prebudila aj Jeanne Moreau, uvažujem aj o vyššom hodnotení. 70%. (20.10.2008)

Černá vdova, které fandím. Zabili jí manžela, když spolu odcházeli od oltáře. Pachatelé byli akorát pitomci, co se občas scházeli a jednou si hráli, hráli, až dohráli. Hraní si na život jim zatrhla právě ona fešná vdova. Vtrhne jim do života, omotá si je kolem prstu a vyžaduje spravedlnost bez ohledu na to, jak osamělí, nešťastní, šťastní, za rodinu zodpovědní, zábavní, pohlední nebo provinilí pachatelé jsou. Černá nevěsta vraždí, a to vždy s chladným srdcem a bez výčitek. Jde a jde a nezastaví ji ani vidina vězení. Skvělý film, kde s postupujícími minutami už víte, jak to celé skončí. Sice na mě chování hrdinky působilo někdy až příliš chladně, jako by byla stroj, žádné zaváhání, žádné slitování, což se potom přeneslo na celou atmosféru filmu. Bylo to nějak úplně bez emocí a občas přitažené za vlasy, hlavně ta samozřejmost, s jakou černá vdova vplouvala jako femme fatale do životů mužských vrahů. K čemu ale já mám výtky, to zřejmě bylo režisérovým záměrem. (13.11.2011)

Černá komedie ve francouzském pojetí je vždy něco nového, objevného. V Truffautově žánrové prvotině (režisérovi nebylo tehdy ještě ani čtyřicet let) hraje zralá, ale stále krásná Jeanne Moreauová osudovou ženu-vampýra, která po nečekané a nesmyslné ztrátě vyvoleného životního partnera nachází jediný smysl svého života v naplnění pomsty na mužích, kteří se na nesmyslném kroku přímo či nepřímo podíleli. Čistota žánru je prolamována vlastně soustavně řadou psychologických mikrosond charakterizujících a individualizujících hlavní postavy i nezakrytým obrazem zoufalství a rezignace protagonistky filmu. Prvoplánovost postižení a vypátrání pachatelky vyvažuje mistrné - a přitom věcné - utajení pohnutky, která ji přivede do rukou policie, jejímž prostřednictvím se dostává do blízkosti posledního pachatele. Zvrácený smysl života je naplněn, a to, zda bude ukončen v blázinci (dnes by to tak takřka jistě dopadlo), nebo gilotinou či dobrovolným hrdinčiným odchodem ze života, je nepodstatné a vlastně svým způsobem druhotné. Rád bych upozornil na ještě jeden významný charakterotvorný prvek NEVĚSTY: individuální pomsta, jakoby inspirovaná Dumasovým HRABĚTEM MONTE CHRISTEM, neztrácí nic z jakoby paralelního plného vnímání skutečnosti (snaha zachránit život ženě neprávem obviněné ze třetí vraždy). A tak film mnohem více evokuje Chaplinova MONSIEURA VERDOUXE (asi mnohem více než Hitchocka). Poznání, že lidské životy jsou a probíhají složitěji, iracionálněji, je samo o sobě neutrální; v případě zdařilého filmu naopak povzbuzuje k přemýšlení a hloubání, činnostem, kterých je v naší překotné a hektické době ke škodě nás všech tak málo. (08.10.2008)

Sú filmy, ktorých efekt je napriek dobe vzniku a divadelnej teatrálnosti stále pôsobivý (Vertigo, Odviate vetrom,...) a potom sú ešte filmy, na ktorých sa doba odrazí až príliš okato a pre súčasného diváka sú pomerne nestráviteľné a bez nadsádzky. Šteklivo morbídny a krásne bizarný námet sa preto úplne rozplynul v nezaujímavom režijnom prevedení a zbytočne naťahovaných, nudných scénach. Truffaut bol nepochybne veľký režisér, no aj taký musí občas šliapnuť vedľa. Jeanne Moreau čoby nekompromisná nevesta diabolsky zábavná. (28.08.2012)